Šlechtová se ohání „červeným tlačítkem“. Trochu blouzní, říká Vondra

Ministryně obrany Karla Šlechtová tvrdí, že u sebe neustále nosí „červené tlačítko“ pro případ nejvyšší potřeby. Odmítá prozradit, jak zařízení vypadá, ale neváhala by ho prý použít, kdyby zemi hrozil například útok teroristů. Exministr obrany Alexandr Vondra však její slova o tlačítku zlehčuje.

„Něco nosím po kapsách. A ano, mám to i teď,“ řekla tajemně nová ministryně obrany během rozhovoru pro iDNES.cz. „Je to ten poslední prvek na možné sestřelení letadla, které je v rukou teroristů,“ uvedla příklad, jaká situace by ji přiměla tlačítko použít. 

Ukázat ho však nechce. „Ne ne ne. Nemůžete, protože to je utajované,“ odpověděla na dotaz reportéra, zda ho může vidět. 

„Já ctím svou vlastní odpovědnost a do funkce ministryně obrany jsem s tímto šla. A není to jen červené tlačítko, ta odpovědnost je opravdu veliká. Nezříkám se toho a nedeleguji to pouze na zaměstnance ministerstva obrany a nosím to sama při sobě,“ dodala Šlechtová.

Žádné „tlačítko“ není, shodují se experti

Odborníci, které oslovil portál iDNES.cz, se však shodují, že ministryně poněkud zveličuje realitu. Například Alexandr Vondra, bývalý ministr obrany z let 2010 až 2012, pro iDNES.cz uvedl, že Šlechtová „trochu blouzní“.

Šlechtová chce pro vojáky lepší vybavení, do Libye je poslat nehodlá

„Já znám, jak probíhá toto rozhodování, protože jsem se podílel na tom, když se to před mnoha a mnoha lety dávalo dohromady. Podívejte se jí do kabelky a najdete tam rtěnku,“ řekl s lehkou ironií Vondra s tím, že taková věc podléhá utajovanému režimu a nebude ji tedy dále komentovat.

Podle bezpečnostního experta Lukáše Visingra vyřkla ministryně svá slova v nadsázce. „Podle mě je to pouze nadsazená formulace, která se týká nějakého šifrovaného telefonu, kterým komunikuje s ‚uniformami‘ (armádou, pozn. red.),“ řekl Visingr iDNES.cz. „Nedokážu si představit, že by to bylo nějaké speciální zařízení, které by třeba bylo srovnatelné s americkým jaderným kufříkem,“ dodal expert.

„Přiznám se, že nevím, že by kterýkoli ministr obrany kdy nosil jakékoli červené tlačítko, kterým by se aktivoval pokyn k sestřelení (uneseného) letounu,“ uvedl bezpečnostní expert a bývalý šéf vojenské rozvědky Andor Šándor na dotaz, co ministryně myslí oním červeným tlačítkem.

Jaderné tlačítko je nesmysl, prezident USA potřebuje kufřík a „sušenku“

„Nemyslím si, že existuje červené tlačítko. Je to nějaký ústní pokyn, který vydá. Musí to být komunikační prostředek, který zprostředkovaně osloví piloty, kteří k tomu letounu startují,“ dodal.

Šándor rovněž komentoval vyjádření Šlechtové o jistotě, s kterou by pokyn k sestřelení vydala. „Rozhodnout se, že sestřelíme takové letadlo, není z hlediska trestně právního žádná legrace. A nikdo do poslední chvíle neví, co se na palubě letounu děje. Musím se přiznat, že obdivuji rozhodnost paní ministryně takto se jednoznačně vyjádřit... Kéž by jí to vydrželo a kéž by se nikdy nespletla,“ dodal Šándor.

Postup pro sestřelení uneseného civilního letadla

Pro situaci únosu civilního letounu teroristy existuje postup daný usnesením vlády České republiky z roku 2001.

Obecný postup při vychýlení podezřelého letadla z trasy je stanovený tak, že nejprve vystartují stíhací letouny Armády České republiky a pokusí se letoun identifikovat a navázat s ním spojení. Pokud nereaguje, pokusí se ho přinutit k přistání. Poslední a krajní variantou by bylo rozhodnutí „národní autority“, kterou je v tomto případě ministr obrany, nikoliv prezident, jak si mnoho lidí myslí.

V případě jeho nepřítomnosti by rozhodl předseda krizového štábu ministerstva obrany, dalším v pořadí je místopředseda krizového štábu, kterým je náčelník generálního štábu. K výkonu funkce jsou rozkazem ministra obrany speciálně připravení důstojníci, kteří jsou oprávněni na základě chování letadla určit, zda je nástrojem možného teroristického útoku.

Při takzvaném stavu ohrožení letounem následuje složitý, ale časově krátký proces, kdy se rozhoduje, co s takovým letadlem dělat. Jaká je míra rizika, zda nejde o únos, jestli jsou tam výbušniny, či zda směřuje na atomovou elektrárnu nebo na město. Ministr obrany, který má 24hodinovou službu, musí dát přímý pokyn pilotům, co mají dělat. Pilot si může tento pokyn ověřit, pokud je tu nějaká pochybnost. Letci mají tajné kódy, které dostávají.

Ještě před eventuálním sestřelením se piloti snaží agresora přinutit přistát či změnit směr. Když je však riziko bezprostřední a je zřejmé, že by toto letadlo zapříčinilo smrt mnoha lidí, může dojít k sestřelení.