Obavy, že ze staronoví majitelé udělají ze zámků nepřístupné pevnosti, se nevyplnily. Šlechtická sídla zůstala otevřená a v drtivé většině případů jsou dnes v lepším stavu, než když je potomci starých rodů od státu přebírali.
Celý proces restitucí však není ani po třiceti letech u konce, jak dokazuje rozsudek krajského soudu v Hradci Králové z minulého týdne ve věci nároku Karla Des Fours Walderodeho na zámek Hrubý Rohozec.
Návrat domů
Mezi prvními šlechtici se z exilu vrátil Karel Schwarzenberg. „Jakmile jsem dostal v prosinci vízum, přihlásil jsem se do služby,“ popsal svůj návrat v knižním rozhovoru Knížecí život.
Návrat majetku české šlechtě umožnily dva restituční zákony z počátku 90. let. Na rozdíl od většiny dalších ale pro Schwarzenberga správa majetku nebyla nic nového, od poloviny šedesátých let spravoval dědictví po strýci, vídeňský rodový palác, rakouské panství Murau a Schwarzenberg v Německu.
Jak sám s nadsázkou přiznává, restituce nebyly pro jeho rod nic nového. „Statky přicházejí a odcházejí. V dějinách se tohle opakuje stále. Kdybych měl vypočítávat, kdy a kdo nám už zkonfiskoval majetek, byla by to dlouhá řada,“ řekl Schwarzenberg.
Třeba v šestnáctém století po šmalkaldské protireformační válce to udělal habsburský panovník Karel V., potom švédský král, císař Napoleon, pak král bavorský. „Po první světové válce se z majetku něco ulouplo při pozemkové reformě, za druhé světové války nám majetek sebrali Němci a po ní komunisté. Nakonec zjistíte, že majetek postrádá stálost a podléhá času,“ dodal.
Šlechtické restituceNěkteré spory o restituce šlechtických majetků se vlečou už tři desetiletí. Colloredo-Mansfeldové: Rodu byl vrácen například zámek v Dobříši. Spor o zámek v Opočnu dospěl až k Ústavnímu soudu. Czernínové: Potomkům rodu byly vráceny například zámky v Dymokurech a v Hlušicích. V roce 2009 kuriózně získali i kolébku rodu – zámek v Chudenicích. Převedl je na ně plzeňský pivovar, protože restituční spor mu neumožňoval se zámkem nakládat. Des Fours Walderode: Potomci rodu požadují od 90. let vrácení rozsáhlého majetku v severovýchodních Čechách, především zámek Hrubý Rohozec. Soud minulý týden potvrdil nárok rodu Walderode na vydání panství na Turnovsku. Liechtensteinové: O návrat majetku usiluje i vládnoucí rod v Lichtenštejnsku. Rodina přišla o majetek už po druhé světové válce, kdy byla označena za Němce. Soudně usilují například o Lednicko-valtický areál. Lobkowiczové: Rodu se kromě jiného majetku podařilo po dlouhém sporu vysoudit i jeden z paláců přímo v areálu Pražského hradu. |
Karlu Schwarzenbergovi se bez problémů podařilo zrestituovat majetek po svém otci – mimo jiné zámky Orlík a Čimelice a lesy a pole v jejich okolí. Stejně tak restituoval část majetku po předcích na Kutnohorsku. Dodnes mu zde patří třeba bývalý pivovar a hospodářský dvůr v sousedství známé sedlecké kostnice. Kromě budov získal hlavně jedenáct tisíc hektarů lesů a dům v Praze ve Voršilské ulici, kde dnes sídlí knihovna Václava Havla.
Desetina zpátky
Některé části majetku se však Schwarzenbergům už nevrátily. Orlická přehrada zatopila pozemky patřící rodině a stejně tak se rodu nevrátil hrad Zvíkov. „Celý majetek orlické větve rodu byl sotva desetinou hlubockého majetku, který, jak známo, se po konfiskaci gestapem v roce 1940 už nevrátil,“ uvedl v jednom z rozhovorů.
Karel Schwarzenberg už v minulosti přiznal, že restituce neprobíhala úplně čistě. Na počátku 90. let přijal nabídku úředníka urychlit vyřízení restitucí za příslib protislužby.
„Nebyla to žádná suma. Nebyly to peníze. Bylo to něco jiného, jakási protislužba, kterou po mně ten úředník tehdy chtěl a kterou jsem pro něj měl udělat. Byla to výjimečná situace.“ Až po letech, kdy byl skutek promlčen, upřesnil, že zmíněný úředník za zahájení restitučního řízení požadoval prodej pozemku.
Spory v rodině
Karel kvůli restitucím řešil od počátku velký rodinný problém. V roce 1960 byl adoptován strýcem z hlubocké větve, a tudíž byl i dědicem mnohem většího majetku – kromě Hluboké třeba Českého Krumlova, Třeboně nebo dalších jihočeských statků, ale i Postoloprt nedaleko Loun.
O tento majetek ale přišla rodina speciálním zákonem Lex Schwarzenberg v roce 1947. Vysvětlení konfiskace ze strany státu tehdy bylo jednoduché – prostě to byl příliš velký majetek na to, aby ho mohl vlastnit jeden člověk.
Karel o návrat majetku neusiloval, do nekonečného soudního boje se tak pustila jeho nevlastní sestra Alžběta Petzoldová. Prolomit zákon se jí až na jedinou výjimku nepodařilo. Stát vrátil Schwarzenbergům pouze rodovou hrobku v Třeboni. Po zásahu soudu byla zapsána do katastru na jméno posledního majitele – knížete Adolfa, který zemřel v roce 1950.
Kromě sporů se státem proběhlo i několik soudů mezi Alžbětou Petzoldovou a Karlem Schwarzenbergem i v Rakousku.
Kníže v politice
Někdejší hradní kancléř Václava Havla v období od revoluce do konce Československa se vrhá do politiky v roce 2004, kdy úspěšně kandidoval do Senátu. Tehdy předal správu majetku do rukou prvorozeného syna Jana.
V roce 2007 se poprvé stal ministrem zahraničních věcí za Zelené. Podruhé se jím stal v roce 2010, ale to už za TOP 09, kterou založil spolu s Miroslavem Kalouskem. Za topku je dodnes poslancem. A za TOP 09 kandidoval na prezidenta v roce 2013 v první přímé volbě. Postoupil do druhého kola, kde prohrál s Milošem Zemanem.
