Jedním z lidí, které Státní bezpečnost na rozdíl od Dvořáka přímo úkolovala, byl herec a režisér hry Kytice Jiří Císler. Informoval StB například o tom, jak chce Suchý vyjednat u komunistických pohlavárů, aby mohl dál hrát.
Císler věděl (a povídal) hodně o tom, jak Suchý válčí s komunistickým režimem. "Suchý pramenu dále sdělil, že už má toho všeho pomalu dost, že už v poslední době prakticky nemůže nic dělat a že si to nenechá jenom pro sebe a promluví si o tom s Biľakem," popsal StB rozhovor.
 Gott neposlechl zákaz StBzpíval Suchého písně |
Informace dodával Státní bezpečnosti i Suchého kamarád, režisér Pavel Fiala z Ústí nad Labem. "Během normalizace se národ sehnul a někteří lidé byli schopni dělat cokoli," říká historik Petr Blažek.
Když v polovině 70. let nastoupil do Semaforu, byl Suchý v rozpacích. "Divil jsem se, co tam dělá," vzpomíná Suchý. Napadlo ho: nenasadila mi ho sem Státní bezpečnost? Režim Fialovo ústecké Kladivadlo zavřel a on dlouho nemohl sehnat práci. "Bydlel nějakou dobu u mě na chalupě, pak jsme spolu ztratili kontakt," vzpomíná Suchý.
Přitom to byl právě Fiala, kdo zásoboval Státní bezpečnost peprnými drby ze života souboru včetně detailů z mimomanželského života členů divadla. Lepší kompromitující materiál si StB ani nemohla přát.
 SPIS JOSEFA DVOŘÁKA:Co si StB zapsala o Komikovi |
Boj uvnitř divadla
Státní bezpečnost slavila ve svobodomyslném Semaforu takové úspěchy i proto, že tu proti sobě stály tři konkurenční skupiny, které soupeřily o vliv v divadle. Nejstarší vedl zakladatel divadla Jiří Suchý, druhou Miloslav Šimek a třetí Josef Dvořák.
Celá sedmdesátá léta považoval režim Suchého za nepřátelského jedince. Ani jeho hry nepřipadaly důstojníkům StB příliš vtipné. "Nyní je na programu další hra Suchého a Havlíka Čarodějky - naprostá slátanina bez hlavy a paty," popsali hru příslušníci.
Vadilo jim, že Suchý sklízí úspěch s protirežimními narážkami. I Suchý však musel s režimem hrát "svou hru", aby ho z jeho divadla nevyhodili úplně. Vzpomíná, jak ho po představení Kytice chválil komunistický funkcionář Lubomír Štrougal.
Suchý se nebránil a Štrougal se ho později zastal. StB si Suchého navíc od roku 1987 vedla stejně jako Dvořáka ve kategorii "důvěrník". Ta sama o sobě nic neznamená - mohli do ní být zařazeni lidé, kteří o tom ani nevěděli, stejně jako ti, kteří aktivně donášeli.
Míru spolupráce tak lze vyčíst pouze z příslušných spisů. Suchý přiznává, že se s příslušníkem občas scházel v hotelu Internacionál. Dodává, že se snažil nikoho nepoškodit. Spis, který by to doložil, byl skartován v prosinci 1989.
