Od brutálního zásahu na Národní třídě uběhl měsíc a Československo je vzhůru nohama. Václav Havel usedá před televizní kameru a představuje se divákům jako kandidát na prezidenta.
„Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži,“ říká lehce nervózní kandidát OF.
 |
Když skončí, zrodí se v jeho týmu nečekaný nápad. Maskérky na Kavčích horách ho přece napudrovaly, tak ho pojďme nafotit na oficiální portrét. Výtvarník Joska Skalník zvedá telefon a volá dávnému kamarádovi Dušanu Šimánkovi, který má mraky zkušeností s focením módy a tři roky před revolucí dokonce dělal asistenta Irvingu Pennovi.
„Řekl mi: za hodinu dorazíme. Václav je napudrovanej a chce toho využít,“ popisuje po letech pro iDNES.cz Šimánek. Ještě štěstí, že ve svém žižkovském ateliéru měl v té době na návštěvě kamaráda z Berlína, který se přijel podívat na revoluci. Šimánek si ho během čekání na Havla posadil ve studiu a nastavil si světla.
Havel z televize dorazil s narychlo poskládanou ochrankou Občanského fóra. Šimánek ho znal jen zběžně přes společné kamarády. „Viděli jsme se jen párkrát. Věděl jsem ale, že se nerad fotí,“ vzpomíná po letech. „Byl trochu nervózní. Přesto sršel humorem a vtipkoval,“ popsal focení.
Zdrojem vtipů byla i jeho kravata, kterou podle Šimánka dostal od švédského prince. Při bližším pohledu na výsledný portrét je patrné, že ji zdobí postavičky Mikuláše – lépe řečeno Jultomtena, skřítka ze skandinávských pověstí, který ve Švédsku nosí dárky.
Vtip spočíval v zadní straně vázanky, kde byl vánoční skřítek zobrazen v rozverném gestu. „Havel během focení kravatu otočil a ukázal nám švédského Mikuláše se staženými kalhoty a vystrčeným zadkem,“ vzpomíná Šimánek.
Focení trvalo jen patnáct minut. Havel byl na roztrhání a spěchal zase dál. Výsledkem bylo osm velkoformátových černobílých desek 10 x 13 centimetrů. Jedna z nich byla perfektní: Havel na ní působí laskavě a sebevědomě zároveň, v očích letmý úsměv. „Líbilo se mu nasvícení. Měl krk ve stínu a nebyl mu vidět podbradek,“ vysvětluje Šimánek.
Několik verzí portrétu Václava Havla, kterého pro Občanské fórum fotografoval 16. prosince 1989 Dušan Šimánek.
Občanské fórum ji použilo na předvolební plakáty a když Federální shromáždění Havla o necelé dva týdny později skutečně zvolilo prezidentem, byla použita jako oficiální portrét. Fotka pořízená v žižkovském sklepě visela v každé škole, na úřadech a byla použita i jako předloha pro poštovní známku.
Ne všichni ovšem byli ze Šimánkovy fotky nadšeni. Především Československá tisková kancelář, která měla za to, že má na oficiální portréty hlavy státu monopol.
„Volali mi, jak jsem si mohl dovolit fotit prezidentský portrét, když to dělají vždycky oni,“ uvedl Šimánek. Představitele tiskové agentury chlácholil argumentem, že Havla fotil ještě před tím, než se stal prezidentem, takže o oficiální portrét vlastně nešlo.
ČTK si jeho fotku zkopírovala a prodávala ji, aniž by ho požádala o svolení a uvedla ho jako autora. „Tenkrát jsem do toho nechtěl vstupovat. Nebral jsem to jako byznys a bylo mi trapné, abych se s nimi soudil. S odstupem času si říkám, že to možná byla chyba,“ lituje po letech Šimánek.
Nutno dodat, že ve fotobankách dnes už jeho jméno u Havlovy asi nejrozšířenější fotky figuruje.
Zamyšlený Zeman i pop-artový Pavel
ČTK se dočkala o tři roky později, když si u ní prezidentská kancelář po rozdělení Československa objednala nový Havlův portrét. „Usilovali jsme o to, aby se vyfotil znovu. Původní portrét, nehledě na to, že byl černobílý, nevyhovoval potřebným parametrům,“ uvedl pro iDNES.cz bývalý šéfredaktor Redakce obrazového zpravodajství ČTK Dušan Veselý.
Jaké byly ony potřebné parametry státnické portrétu? Havel měl podobně jako Husák, Svoboda nebo Novotný pózovat s mírně natočenou hlavou. Práce se tehdy ujal Jaroslav Hejzlar, fotilo se v provizorním ateliéru se zastaralým vybavením.
„Měl jsem tenkrát k dispozici staré zábleskové ateliérové přístroje, velmi nespolehlivé. Jelikož se v té době fotilo na filmy, byla potřeba maximální přesnost nastavení a proměření expozice,“ vyprávěl Hejzlar.
O deset let později ČTK fotila i Václava Klause. Ve studiu se zdržel jen dvacet minut, o to déle však trval výběr správné varianty.
„Václav Klaus vybíral poměrně dlouho ten pravý portrét. Vypadalo to, že si vybírá celý Hrad,“ uvedl tehdy spoluautor portrétu Stanislav Zbyněk, podle nějž si z Hradu žádali pořád nové a nové fotky. „I ty, které jsme nezařadili do širšího výběru. Nakonec se vybrala fotka, která podle mého nebyla ta nejlepší. Navzdory našemu doporučení,“ dodal.
Oficiální prezidentský portrét Miloše Zemana.
Samozvaný monopol ČTK ukončil Miloš Zeman, který svůj oficiální portrét svěřil do rukou Herberta Slavíka. Výsledný snímek se rozhodně vymykal „potřebným parametrům“: Zeman na něm pózuje v otcovském gestu s rukama pod bradou. Pozornost vzbudilo i silné retušování.
Sepjaté ruce nicméně kromě zamýšleného „intelektuálního“ výrazu pomohly skrýt Zemanovy podbradky, ze kterých si i on sám několikrát dělal legraci. Slavík tedy řešil stejný problém jako Šimánek, ten ovšem k zakrytí nelichotivého místa pod bradou využil nadhled v kombinaci se světlem.
K ČTK se nevrátil ani současný prezident. Petra Pavla fotili Jana Jabůrková a Jiří Turek, kteří se podíleli i na jeho kampani. Inspirovali se přitom pop-artem Andyho Warhola: jeho oficiální portrét si můžete vyvěsit v deseti barevných variantách.
