Očima tlačil čas. Michal Sváček věděl, že pokud má dojet do českobudějovické redakce, vyvolat negativy, naskenovat je a ještě je poslat do Prahy, musí sebou pořádně hodit. Slavnostní spuštění Temelína proběhlo po deváté večer a uzávěrka se nemilosrdně blížila.
„Dneska se fotky posílají přímo z foťáku, ale tehdy jsem byl fakt ve stresu. Byla to velká akce a začala docela pozdě. Ty fotky chtěli z Prahy a pamatuji si, že jsem to jen tak tak stihl do posledního vydání,“ vzpomíná na drama z 9. října 2000 Michal Sváček, který tehdy působil v českobudějovické redakci MF DNES.
 |
Ve velínu jaderné elektrárny Temelín ulovil snímek, který se stal symbolem jedné z nejdůležitějších kapitol polistopadového vývoje. Před kontrolním panelem se premiér Zeman sklání k drobné dámě a vroucně ji líbá na ústa. V popředí se kření ministr průmyslu Miroslav Grégr.
Atomový polibek
Přesně čtvrt století starý polibek dodnes symbolizuje těžce vybojované spuštění elektrárny, o jejíž stavbě se rozhodlo ještě za hlubokého komunismu. „Samozřejmě se tam uskutečnilo i normální stříhání pásky. Ale potom Zeman dal pusu Drábové a to bylo mnohem zajímavější a fotogeničtější. Někdo to dokonce nazval ‚atomový polibek‘,“ vzpomíná Sváček.
Drábová do čela úřadu zajišťujícího dozor nad jadernými elektrárnami nastoupila o rok dříve, a to z rozhodnutí Zemanovy vlády. Naskočila do rozjetého vlaku, který mohl každou chvíli vykolejit. Proti spuštění prvního bloku se tehdy bouřlivě stavěla Vídeň hrozící zablokováním české cesty do EU, stovky ekologických aktivistů bivakujících ve stínu elektrárny, americký právník Edward Fagan i část tuzemských médií.
Popel na hlavu si sypal i tehdejší prezident Václav Havel. „Já jestli si něco vyčítám jako svoji největší chybu, co jsem za deset let prezidentství udělal, tak to bylo, že jsem nevystoupil velmi ostře v roce 1990 proti stavbě Temelína,“ mudroval a hořce vzpomínal na den, kdy Čalfova vláda rozhodla o zmenšení projektu ze čtyř bloků na dva. „Kdybych já začal křičet a řvát, že tam nemá být žádný, tak možná jsem tehdy měl takový vliv, že by se to bývalo stalo.“
Čím dál častější protesty
Symbolem rakouského odporu se stala urputná blokáda hranic. Aktivisté zatarasili prakticky všechny přechody podél 466 kilometrů dlouhé hranice, v Dolním Dvořišti demonstrovalo až pět tisíc lidí a s plackou s protiatomovým sluníčkem mezi ně zavítal i skandální nacionalista Jörg Haider. Kamiony stály a čeští dopravci každý den sčítali statisícové škody...
„Temelín nás tehdy zaměstnával imrvére. Rakušáci blokovali hranice, aktivisté z Greenpeace šplhali na sloupy vysokého napětí, do toho tam jezdil šílený právník Fagan,“ vzpomíná na své profesní fotografické začátky Michal Sváček. „A jak se blížilo spuštění Temelína, protesty byly čím dál častější a čím dál hustší,“ dodává.
Zemřela Dana Drábová, vedla Státní úřad pro jadernou bezpečnost |
Zemanova vláda však necouvla, předraženou elektrárnu byla pevně rozhodnutá spustit – ostatně se v tom mohla opřít i o širokou podporu české veřejnosti. Drábová osudný den mohla oznámit, že jaderní inspektoři v Temelíně neshledali žádné nedostatky a dala pokyn k aktivaci paliva.
Slavnou atomovou pusu si zopakovali o patnáct let později, Zeman také Drábové udělil medaili Za zásluhy I. stupně. Postupem času se začali názorově rozcházet: on při dostavbě Dukovan fedroval ruský Rosatom, ona podporovala jihokorejský holding KHNP a kandidovala za hnutí STAN.
Z Drábové se stala hrdinka pražské kavárny, ze Zemana „ruský šváb“. Ona však na hvězdnou hodinu ve velínu Temelína nikdy nezapomněla. „Zeman toho v životě hodně dokázal a hodně toho pro tento stát udělal. Uvedu příklad. Nebál se třeba situace, kdy mnohý z tehdejších politiků chtěli vyměnit Temelín za vstup do Evropské unie. Tlaku ale nepodlehl,“ řekla před sedmi lety pro Seznam Zprávy.
