náhledy
Na světě není nemoc, o které by se aktuálně víc psalo. Covid-19 někoho jen lízne a jiného přivede na práh smrti. A mezitím co se z pandemie stalo politikum, zdravotníci v přetížených nemocnicích jedou dál v podstatě nonstop. Toto je reportáž z jedné běžné služby v Nemocnici Slaný.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Leden má 31 dní, z toho 20 je pracovních. V kalendáři snadno najdete, že má 160 pracovních hodin. Doktorka Danica Weissová v lednu odpracovala 314 hodin. Většinu času strávila záchranou kovidových pacientů. Na začátku února bojovali o každé volné lůžko. Minulý týden se Nemocnici Slaný částečně ulevilo. Ubylo deset až patnáct pacientů. Zlepšili se, šli domů, nebo umřeli. Je neděle 14. února ráno a já se připojuji k doktorce Weissové na její službu.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Na “kovidu” se točí tři lékaři, “papírově” vždy po 24 hodinách. Po službě však obvykle nejdou domů, ale ještě vypomáhají službě, která nastupuje ráno. V nemocnici tak v tahu mohou strávit nějakých třicet hodin. V podobně náročném rytmu jedou i sestry a ostatní personál. S krátkou pauzou kolem Vánoc už půl roku. A čísla vývoje nevypadají, že by se na tom v dohledné době něco změnilo. Před nedávnem tu kvůli náporu pacientů ve vážném stavu otevřeli kovidové ARO.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Během pár dní se však zaplnilo. A podobně překotně se situace vyvíjí i během naší služby. Relativní klid vydrží do rána, kdy se z ničeho nic začne JIP plnit horšícími se pacienty a narychlo se řeší překlady z oddělení na oddělení, aby bylo možné rizikového pacienta intubovat. “Toto onemocnění je strašně špatně čitelné, abyste dokázal říct, že se někdo lepší,” popisuje doktorka Weissová.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Když v září začala čísla nakažených růst, poměrně brzy jí došlo, že “tu budeme mít Itálii”. “Panikařila jsem, asi dva týdny mi trvalo, než jsem to vnitřně zpracovala,” popisuje své pocity. “Už se nestresuju tím, co nemohu ovlivnit,” odpovídá na dotaz, co říká aktuálnímu přetahování se o (ne)vyhlášení nouzového stavu. “Já jen sklidím to, co politici vymyslí,” dodává. “Ale sestřičkám, které jsou v covidovém prostředí neustále, to moc nepřidá, když si přečtou, že nouzový stav není potřeba,” říká.
Autor: Petr Topič, MAFRA
“Každého to zasáhne,” prohodí sestra, která se spolu s námi ve filtru obléká do šustivého overalu. Lékařku před chvílí volali, že na oddělení zemřel pacient.
Autor: Petr Topič, MAFRA
“Někde se to musí projevit. Já třeba nekontrolovatelně brečím. Z ničeho nic mi vytrysknou slzy,” popisuje nápor na psychiku posledních týdnů sestra. Není dne, kdy by někdo neumřel.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Lékařka zkontroluje absenci dechu a reakci na světlo, vypíše úmrtní list. Tělo se popíše jménem a zabalí se do černého pytle, který se označí, že jde o covidového pacienta. Okno je otevřené, venku svítí slunce.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Sestry tělo přesunou na vozík a výtahem je svezou do suterénu, kde je márnice.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Následuje to nejtěžší. Telefonát příbuzným.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Mnoho lidí covid popírá, další mají představu, že když budou mít problémy, v nemocnici je zachrání. Většinu ano, v některých případech však onemocnění zvítězí. A ti, kteří projdou těžkým průběhem, mohou mít do budoucna těžké následky. Osmdesát procent případů má velmi mírný průběh, čtrnáct patnáct procent má těžší průběh a zbylých pět s nejtěžším průběhem je odkázáno na péči lékařů. “Kdo přijde na to, podle čeho běží ta dělicí linie, že jeden má lehký a druhý těžký průběh, zasloužil by Nobelovku,” je přesvědčen primář ARO oddělení Milan Náprstek.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Ochranné oděvy, respirátory a štíty. To jediné pacienti z personálu vidí. Anonymizovaní "kosmonauti", kteří se nad nimi týdny sklání. Možná z očí, že něco vyčtou, ale venku bez roušky by své zachránce určitě nepoznali.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Právě u něj končí nejtěžší případy, většinou plně ventilovaní pacienti. Stráví u něj i několik týdnů v hlubokém spánku. Kvůli onemocnění se musejí pravidelně polohovat. K tomu je zapotřebí minimálně čtyř lidí. “Potřebovali bychom víc pomocného personálu,” říká.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Ve všech nemocnicích, kde jsem byl, jsem zaslechl spojení “pacient se zhoupnul”. Přesně popisuje naprostou nevyzpytatelnost tohoto onemocnění. “Ještě stále nedokážu odhadnout, jak se kdo bude vyvíjet,” popisuje chování viru doktorka Weissová. “Co udělá s konkrétním člověkem. Například u běžného komunitního zápalu plic vím, jak se člověk bude, poté, co ho poléčím, na 99 % vyvíjet. V případě koronaviru tu jistotu nemám,” popisuje. Proto kolem některých pacientů, kteří se zlepšili, chodí ”po špičkách”. Protože ví, že se jejich stav může nečekaně zhoršit.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Onemocnění se u člověka může rozvinout až s odstupem několika dní. “Už jsem chtěla jít do práce, předtím jsem byla doma týden s lehkým nachlazením,” popisuje svoji zkušenost s nemocí sestra z JIP. “Osmý den mě složil, že jsem nebyla schopna chodit,” dodává pětačtyřicátnice. Do práce se vrátila až po dalších třech týdnech, kontrolní CT ukázalo lehčí poškození plic. Jiní takové štěstí nemají. Příklad, snímek pořízený při příjmu ukazuje plíce v dobré kondici. Za pár dní jsou však celé bílé. 80% postižení.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Ale i nemocný, který má virem zasažené plíce, stále potřebuje kyslík. Nějakou dobu jsou pacienti schopni to udýchat sami. Doba, po jakou takto vydrží, je různá, jedou však z rezerv. A obvykle po několika dnech musejí přejít na kyslík. Ten se mu nejdřív podává o nízkém průtoku, pokud se nelepší, přistoupí se k aplikaci vysokoprůtokového kyslíku (HFNO - High Flow Nasal Oxygen therapy), pro který se v lékařském slangu ujalo označení Airvo.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Lékaři se tak snaží oddálit napojení na ventilátor. A ne každý takovou léčbu, která fakticky znamená několik týdnů bezvědomí, kdy tělo bere z vlastních zásob, zvládne. Navíc ventilátorů a personálu, který se musí o takového pacienta starat v režimu 24/7, není neomezené množství.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Ukazuje se, že ani léčbu pomocí HFNO není možné bez následků ordinovat donekonečna. “Stále hledáme lepší nastavení,” popisuje úskalí doktorka Weissová. Ukazuje se totiž, že u pacientů na vysokotlakém kyslíku může dojít k druhotnému poškozením plic. Plíce vazivovatí, mění se v orgán s omezenou funkčností. Nově chtějí pacienty na vysokém kyslíku nechávat kratší dobu, maximálně pět šest dní. Pokud to jejich stav akutně vyžaduje, napojit je na plicní ventilaci. Ale jak bylo již řečeno, plicních ventilací není nekonečné množství a pobyt na tomto zařízení je pro tělo mnohem náročnější. Začarovaný kruh.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Čím se vlastně léčí? Někteří pacienti dostávají Remdesivir. Je to však léčebný postup přísně výběrový. Nasazení stále podléhá schválení. Ale v tom problém není. Lék funguje jen v počáteční fázi onemocnění. Působí proti replikaci viru. Když někdo do nemocnice dojde a má plíce zasažené z 80 % a je jasné, že se u něj virus již namnožil, nemá smysl, aby mu byl lék podán. A protože jedna léčebná kúra přijde na šedesát tisíc, neordinuje se každému, u kterého se projeví příznaky.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Lékařka musí během své služby pendlovat mezi několika kovidovými odděleními. Pacientů s kovidem bylo v neděli 32. O každém jednotlivém musí lékař mít přehled, vědět, jaký je jeho zdravotní stav, aby ho případně mohl dle nutnosti přeložit na jiné oddělení a uvolnit si tak místo.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Jsou rozmístěni různě po budovách, jak oddělení JIP vznikala dle aktuální potřeby a možností. Znamená to mimo jiné se neustále převlékat do bezpečnostních oděvů. Na snímku si lékařka čistí bezpečnostní štít. Nosí ho stále s sebou, stará se o něj. "Musím přes něj vidět, nechci, aby se mi někde poškrábal," vysvětluje, když se jí ptám na tuto až "obsesi".
Autor: Petr Topič, MAFRA
Nejenom léčení. Vše je spojeno s neuvěřitelnou mírou byrokracie a papírování. Vše musí být zapsáno, vše musí být evidováno, vykázáno. Akutní příjem pacienta je tak možná rozdělit na část medicínskou a úřednickou. Mnohdy je ta úřednická delší.
Autor: Petr Topič, MAFRA
U většiny pacientů tak jde o podpůrnou léčbu, která tlumí průvodní jevy. Řeší se dušné stavy, nízká hladina kyslíku v krvi, případně další komplikace. Podávají se infuze a antipyretika, léky na podporu imunity (isoprinosin), kortikoidy na potlačení zánětlivých procesů v těle, léky na ředění krve a antibiotika, aby se zabránilo rozjetí následné bakteriální infekce.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Noční služba proběhla relativně klidně. Nebylo nutné nikoho resuscitovat ani přijímat. Nebývá to tak vždy. To se ukáže hned ráno. Akutně se musí řešit intubace pacienta, který se “zhoupl”, což je kvůli chybějícímu místu na ARO spojeno s návazným překladem pacientky, která se tam moc neohřála. Musí uvolnit místo někomu, kdo je na tom mnohem hůř. Odchod domů v osm nehrozí. Z ochranných oděvů se svlékáme až kolem jedné hodiny. Co budete dělat, půjde někam ven, ptám se doktorky. “Asi budu jen spát,” přiznává únavu Weissová. Aby v úterý v osm opět nastoupila do směny.
Autor: Petr Topič, MAFRA