„Vycházíme vstříc rodičům a angličtinu učíme od první třídy. Od čtvrtého ročníku si pak děti mohou přibrat další jazyk. A pokud chtějí, tak později i třetí,“ říká Milan Čermák, ředitel Základní školy Prokopa Holého v Lounech. Ta není žádnou výjimkou.
„První jazyk je povinný od třetí třídy a druhý od sedmé. Ale ředitelé mohou rozhodnout, že s výukou začnou dřív,“ říká Helena Müllerová, mluvčí ministerstva školství.
Školy se snaží obstát v konkurenci a nalákat na výuku jazyků nové žáky. „Jazyková revoluce“ se pozná i jinak – přibývá škol, jež učí některé předměty v angličtině. A to dokonce prvňáky.
Dějepis se musí učit česky
Zatímco zákon považuje „dvojjazyčné“ třídy za výjimku, na ministerstvo každoročně dorazí desítky nových žádostí o povolení takové výuky. „Právě teď nám přišly žádosti na další rok. Školám to povolujeme, ale na prvním stupni se nesmí učit v cizím jazyce čeština, dějepis a zeměpis,“ říká Helena Müllerová z ministerstva školství.
Jen anglicky se mluví například v dílnách brněnské základní školy Bakalka. Později se k pracovnímu vyučování přidává i informatika. „Matematika je v češtině. Tu bychom anglicky učili asi těžko,“ uznává ředitelka Yveta Gašparcová.
Ředitel lounské školy Milan Čermák připouští, že je „přejazykováno“. „Tu možnost ale dáváme proto, že si to rodiče přejí,“ vysvětluje.
Jazykáři nemají vzdělání
Nový přístup českých škol má však výrazné úskalí. V Česku je obrovský nedostatek kvalifikovaných „jazykářů“. Potřebné vzdělání má jen třetina z nich. A třetina naopak nemá ani vysokou školu. „Udržet kvalifikované jazykáře je opravdu problém. Musíme hledat tak rok dopředu,“ říká ředitelka Gašparcová.
Dětští psychologové přitom varují – učit malé děti cizí jazyky dříve, než si pořádně upevní češtinu, může být riziko. Nekvalifikovaný učitel, který s dětmi „dře“ gramatiku, tak může napáchat víc škody než užitku.
Ruština je v módě. Poráží i francouzštinu
Kromě toho se ve výuce jazyků objevila i další novinka. Ruština se vrací do českých škol. Na těch základních je třetím nejpopulárnějším jazykem po angličtině a němčině. Učí se ji přes devět tisíc dětí – tedy skoro pětkrát víc než před pěti lety. Na francouzštinu chodí o dva tisíce školáků méně. Vyplývá to ze statistiky Ústavu pro informace ve vzdělávání.
Jazyk, který po rozpadu sovětského bloku z rozvrhů téměř vymizel, teď paradoxně oživují západní trendy. Děti se učí cizí jazyky čím dál tím dříve a už na prvním stupni si mnohdy přibírají druhý jazyk.
„Někteří žáci si vyberou právě ruštinu, protože je jednodušší na učení,“ vysvětluje Milan Čermák, ředitel Základní školy Prokopa Holého v severočeských Lounech. Ruština se jakožto slovanský jazyk podobná češtině mnohem více než třeba němčina či francouzština. Pro děti proto znamená menší zátěž.
| CO SE NEJVÍC UČÍ NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH | ||
|---|---|---|
| Školní rok | 2002/03 | 2007/08 |
| Anglicky | 473 448 | 592 137 |
| Německy | 244 599 | 126 439 |
| Rusky | 1 949 | 9 020 |
| Francouzsky | 7 189 | 7 361 |
| Španělsky | 685 | 1 396 |
| Italsky | 46 | 132 |
Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání
Cizí jazyk na úkor češtiny?
Zhruba dvacítka dětí se učí rusky na 2. základní škole v jihočeském Milevsku. I proto, že ve městě sídlí průmyslový podnik ZVVZ, který hodně obchoduje právě s Ruskem. Na škole Kunratická v Liberci si ruštinu vybralo sedmdesát dětí.
Ruština se vesměs učí jako druhý jazyk. A její popularita roste i proto, že školy začínají s jazyky dříve. Podle dětské psycholožky Václavy Masákové to nemusí být vždy výhoda.
„Děti jsou na cílenou výuku cizího jazyka zralé v momentě, kdy si upevní češtinu, mají hotové řečové struktury. Do šesti let by je teoreticky měly mít. Ale dnes se zvyšuje třeba počet logopedických vad. Rodiče pak pošlou patlavé dítě do jazykové třídy, místo aby s ním procvičovali třeba R,“ říká Masáková.
Výjimkou jsou „dvojjazyčné děti“, které mluví více jazyky odmalička, protože mají jednoho rodiče cizince. Těm problémy nehrozí.
Ne každý zvládne dva jazyky
Masáková netvrdí, že by se prvňáci s angličtinou nemohli setkávat – v některých evropských zemích je běžná výuka už ve školce. Důležité však je, jakým způsobem se učí. A v tom je problém českých škol – kvalifikovaných jazykářů je jen třetina.
„Prvňáci by se měli učit hrou, zábavou, měli by být chváleni a odměňováni, určitě se nemají učit nazpaměť slovíčka,“ říká Hana Kubaščíková z brněnské jazykové školy.
Když se Kateřina Koubová z Benešova rozhodovala, zda svého syna druháka zapíše na angličtinu, nebo sportovní hry, vybrala druhou možnost. „Myslím, že toho má ve škole tolik, že je lepší, když sportuje. Zkušenosti mých kamarádek jsou ale různé. Jedna syna zapsala na angličtinu už od první třídy, protože se bála, že by ve třetí třídě nestíhal,“ říká Koubová.
Podle psycholožky Masákové je třeba respektovat i to, že ne každé dítě má talent na jazyky. „A dětí, které už na prvním stupni zvládnou dva jazyky, není zas tolik,“ říká Masáková.
 |
