Vyučování v novém školním roce se ještě nerozběhlo, ale dvanáctiletý František si doma už postupně řekl o 235 korun na pracovní sešit na angličtinu a o 220 korun na němčinu. Škola je kupovala hromadně, s lehkou slevou.
K tomu vzápětí přibyl pracovní sešit na český jazyk, na přírodopis, na chemii a na fyziku. Pro ty už rodiče museli sami do knihkupectví. „Včera jsme dokupovali poslední, tři díly pracovních sešitů z matematiky, jeden za 63 korun,“ říká jeho maminka Jitka Slavíková. Celkový účet? Jen za pracovní sešity zaplatili rodiče pražského školáka letos 1 139 korun.
Pomůcky zdarma, ale jen ty základní
Na první pohled je to paradox. České děti, které si na základní škole plní základní školní docházku, mají ze zákona nárok na základní školní pomůcky zdarma.
Jenže to má podmínku. Škola tyto pomůcky nedává, ale zapůjčuje. „Škola může žákům poskytovat i pracovní sešity, ale stejně jako učebnice je musí na konci školního roku vrátit,“ říká ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.
To dobře fungovalo u učebnic, z nichž se učili rodiče dnešních dětí. Moderní učebnice počítají s tím, že si z nich dítě nebude jen předčítat, ale bude s nimi pracovat. Že do nich bude psát, kreslit, škrtat, procvičovat, co se ve škole naučilo. „Učebnice má být co nejvíce interaktivní,“ říká vedoucí redakce nakladatelství Fraus Radka Šmahelová.
I to je důvod, proč například rakouská vláda hradí kompletní sadu učebnic pro každého školáka. České školy však na to, aby takové učebnice každý rok kupovaly, peníze nedostávají.
Školy automaticky počítají s tím, že rodiče částku pohybující se nejčastěji mezi 500 a 1 000 korunami zaplatí. Žádná pravidla pro to, co se stane, když si rodina takový výdaj nemůže dovolit, nejsou.
Žáci se často musí učit ze „salátu“. Školám chybí peníze na nové učebnice |
Začalo to ve chvíli, kdy tehdy ještě průkopníci moderních učebnic narazili na podfinancování českých škol. Ty od státu dostávají ročně na každého žáka tisícovku. Určena je na nákup nových učebnic, ale hradí se z ní například i nemocenská učitelů.
Každý rok za ně v žádném případě sadu učebnic podle moderních standardů nepořídí. Učebnice se tak rozdělily na dvě části – na „nepracovní“ část, kterou poskytuje škola, a na spotřební materiál – pracovní sešity.
Pro rodiče to znamená, že se na začátku školního roku musí poprat s dalším výdajem navíc.
Při současné legislativě se do nejisté pozice dostávají i samy školy. Nemohou rodičům přikázat, aby pracovní sešity, které učitelé používají v hodinách, zaplatili. Nemohou ani dítě nechat sedět a nudit se ve chvíli, kdy ostatní tento pracovní sešit používají.
Problém je autorské právo
Školy to řeší různě. „Snažíme se počet pracovních sešitů omezovat právě kvůli tomu, aby rodiče museli platit co nejméně. Učitelé mají možnost čerpat i z jiných zdrojů,“ říká například ředitel základní školy Demlova v Jihlavě Zdeněk Nosek.
Test: Zvážili jsme, jak těžké jsou dětské aktovky. Děti tahají i šest kilo |
Jinde mají nakoupené „putovní“ pracovní sešity. Ty zapůjčují dětem ze sociálně slabých rodin, které na pořízení nových nemají. Musí s nimi zacházet tak, aby je mohly na konci školního roku vrátit použitelné pro dalšího žáka. Což pro řadu z nich znamená spoustu gumování.
Je to spíš pomoc v nouzi, rozdíl mezi půjčeným a zbrusu novým sešitem, do kterého si píše spolužák, je vidět ihned. „Pokud chceme mluvit o inkluzivním vzdělávání, ideální to není, jsou na první pohled stigmatizováni,“ říká Zatloukal ze školní inspekce.
Další možností je odpovídající listy z pracovních sešitů pro děti, které je nemají, okopírovat. Učitelé to tak dělají běžně. „Ještě se nám nestalo, že by pracovní sešit někdo vůbec nepořídil. Pokud ho nějaké dítě zapomene doma, dá se to vyřešit tím, že se stránka okopíruje a dítě může pracovat,“ říká ředitel třeboňské Základní školy Sokolská Ivan Rokos.
Školy, které řeší chybějící pracovní sešity tím, že cvičení z nich podle potřeby okopírují, sice vyhoví principu bezplatného školství, ale dostanou se do sporu pro změnu s autorským zákonem.
Lze žádat příspěvek po státu
Teoreticky může sociálně nejslabším rodinám pomoci stát. „Rodiče mohou na úřadu práce požádat o dávku mimořádné okamžité pomoci v případě, nemají-li dostatečné prostředky k úhradě nákladů souvisících se vzděláním nebo zájmovou činností nezaopatřeného dítěte. Může jít i o situace, kdy rodina nemá dostatečné prostředky na úhradu školních pomůcek, které je nutné pořídit na začátku školního roku,“ říká Barbara Hanousek Eckhardová z ministerstva práce a sociálních věcí.
Kolik váží aktovky |
Některé školy na tuto možnost rodiče přímo upozorňují. „Když žák pracovní sešit nemá, je to pro něj handicap. U sociálně slabých žáků jsme domluveni se sociálním odborem, který má možnost s příspěvkem na zakoupení pomůcek pomoci,“ říká ředitel školy Jižní předměstí v Rokycanech Bohumil Nosek.
Je ale nutno dodat, že na finanční pomoc není nárok ze zákona a že vždy záleží na tom, jak konkrétní případ posoudí úřad práce.
Matku tří dětí, z toho jednoho školáka, Markétu Kratochvílovou by ani nenapadlo, že by o takovou pomoc požádala. „Nemůžeme si stěžovat, že bychom byli chudá rodina, ale pravda je, že jakýkoli výdaj navíc je problém,“ říká Kratochvílová, která je se třetím dítětem doma na mateřské.
Odhaduje, že ročně v souvislosti se školní docházkou své nejstarší dcery, která chodí do 4. třídy, utratí mezi pěti a šesti tisíci korunami. Syn je letos předškolák. „Upřímně doufám, že mi nejmladší dceru vezmou do školky a já se ještě před začátkem školního roku vrátím do práce. Budeme mít prvňáka a páťáka, to by asi byly utažené opasky, museli bychom si na to nejspíš dopředu našetřit,“ říká.
Pracovní sešity ji letos stály zhruba šest set korun. „Kolikrát si říkám, že někdy vytahují rodičům peníze z kapes zbytečně,“ dodává.
