Jaký je postup policie a škol v případě, když se objeví podobná výhrůžka?
Je standardizovaná metodika ochrany měkkých cílů (míst s vysokou koncentrací lidí, která nejsou trvale chráněna a jsou snadno dostupná - pozn. red.), což jsou i školy, podle které by se tyto cíle měly primárně chovat. Když se objeví první informace, v tomto případě mělo přijít varování od tajných služeb Spojených států, policejní prezidium rozhodne o informování škol.
Policie odkryla identitu pachatele, který hrozil střelbou na českých školách |
Záleží, jak je hrozba velká. V tomto případě byla spíš otevřená, nebyla centralizovaná na nějaký kraj, na konkrétní školu či konkrétní období. Podle toho pak školy přijímají opatření, ta prvotní by měla zabránit šíření paniky. Dalším z nich je zvýšený dohled ze strany zaměstnanců školy, snaha omezit nebo alespoň kontrolovat vstup lidí do škol.
Na druhé straně jsou zvýšená opatření ze strany policie, posílání hlídek ke školám, kde je největší koncentrace lidí a potenciálně největší riziko. Postup hodně závisí na tom, kolik informací o hrozbě se podaří vytěžit, co se zjistí dál.
Na jakém základě policie vyhodnocuje závažnost výhrůžky?
Postupů je víc, základní je získat co nejvíce informací o původci hrozby. Když se zjistí, kdo to je, dále se dohledává, jestli je třeba držitelem zbraně nebo už má trestní záznam. Podle toho se rozhoduje, jak velká ta hrozba je.
Každá výhrůžka násilím se bere velice vážně, minimálně se vždy podává informace, že tam může něco proběhnout a aby každá daná instituce aspoň zvýšila opatření a kontrolu vstupu lidí.
VIDEO: Zabezpečení českých škol je dobré, ochranu žáků občas zhatí nedbalost |
Jak časté jsou „plané“ výhrůžky, které nakonec nejsou reálné?
Stávalo se to dříve ve Spojených státech. Někdo vyhrožoval na sociálních sítích útokem a pak ho i provedl. Tehdy systém zavádění opatření, který podle mého názoru nyní v Česku funguje velice dobře, selhal. Občas se bohužel stane, že se výhrůžky přepnou do reality.
Dnes je problém v sociálních sítích, kam mají lidé tendenci dávat cokoliv v domnění, že za svým profilem jsou anonymní. Ale vždycky vyjde dříve nebo později najevo, kdo za tím profilem stojí. Častější jsou nicméně nenávistné komentáře než výhrůžky.
Mají už dnes školy i vlastní metodiku, jak postupovat, či kdo všechno je v nich proškolený na podobné situace?
Po útoku ve škole ve Žďáru nad Sázavou se opatření nastavila všeobecně po celé republice, od vchodů do budov na čip po metodiku run-hide-fight (uteč-schovej se-bojuj - pozn. red.). Celé to stále běží, samozřejmě se to liší školu od školy. Ale dá se říct, že většina má velké tendence s tím něco dělat a snaží se školit personál i žáky.
Petr Bárta
|
Měli by v případě podobné hrozby o ní vědět i studenti, nebo stačí informované vedení?
V případě takovéto otevřené hrozby by to bylo spíš kontraproduktivní. V rámci zamezení šíření paniky je lepší, když jsou opatření spíš na straně zaměstnanců. Nejdůležitější v těchto institucích je zvýšit snahu o detekci podezřelého chování a snažit se problému předejít. Ve chvíli, kdy existuje konkrétní hrozba dané škole, už dává větší smysl řešit to i se studenty a školu případně uzavřít.
Kolik lidí policie do takových případů zapojuje, když jde o nespecifikovanou hrozbu a tedy velké území?
Opět to závisí na síle, reálnosti hrozby a informacích získaných z vyšetřování, například jestli má ten možný útočník vztah k nějakému kraji, městu... Obecně bývá snaha o posílání policistů do velkých škol nebo aspoň do jejich blízkosti, vyhodnocuje se největší riziko, místo s největším počtem lidí.
 |
