„Hlavně z deváťáků jsem cítila, že kdyby si umanuli, ublíží mi. Jsem drobná, nepřeprala bych je. Když jsem u nich suplovala, rovnou mi říkali, že s nimi stejně nic nezmůžu. A jestli něco zkusím, přijdou následky. Zaučovali si i o rok mladší kumpány, předávali si štafetu,“ líčí učitelka Anna. Po jediném roce z velké školy v Brně ze strachu odešla.
Neměli problém narafičit pasti, podrážet nohy hokejkou nebo v zimě mířit tvrdé sněhové koule schválně do obličeje.