Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Návrat maturantů proběhl v pořádku, školy jsou připravené na příchod všech žáků, nechybí ani desinfekce,“ říká Tobiáš Tiele z maturitního ročníku na Gymnáziu Karla Sladkovského v Praze tři dny poté, co se studenti závěrečných ročníků středních škol mohli vrátit do tříd.
Ve formě distanční výuky zůstávají pouze odborné semináře, kam chodí najednou studenti z více tříd. Tomu školy přizpůsobily rozvrhy. Výuka seminářů tak nadále zůstává v online podobě.
Vedení škol však většinou upravila rozvrh tak, aby se studenti mohli s dostatečnou časovou rezervou přesunout z domova do tříd. „U nás se stalo jedině to, že jedna spolužačka měla na hodinu při přesunu asi pětiminutové zpoždění, ale ona bydlí za Prahou, takže by to měla škola tolerovat.“
Obavy z testů se naplnily
Na jednu stranu znamená pro studenty návrat do školy úlevu, zvláště pro maturanty, kteří se musejí intenzivně připravovat na maturitu nebo na přijímací zkoušky na vysoké školy. „Na druhou stranu ale máme obavu z toho, že se na nás navalí velké množství testů, které se měly psát během dvou měsíců, kdy jsme byli doma.“
„A ta obava se bohužel naplňuje. Příští týden maturanty čeká veliké množství testů a řada z nás je z toho ve zbytečném stresu. Tenhle týden nám učitelé dali ještě prostor k tomu, abychom si látku zopakovali, ale příští týden to přijde.“
Učitelé si zřejmě chtějí doplnit chybějící klasifikaci. Podle Tieleho chtějí být shovívaví a snaží se testy rozdělit do několika částí. „To abychom se mohli učit na konkrétní celek a nemuseli jsme hned zvládnout celou látku, která je obtížná na naučení.“
Škola nám chyběla
„Během pandemie bych byl samozřejmě raději ve škole,“ říká Tobiáš Tiele. „Ale epidemiologickou situaci chápeme. Než abychom nakazili učitele, spolužáky nebo rodinu, tak asi bylo lepší zůstat doma. Ale prostředí třídy s učiteli a spolužáky dává škole lidštější charakter. Nevytváří se mezera mezi mnou a kantorem, kterou tvoří internet.“
Jsou učitelé, kteří se snaží být kreativní a snaží se s žáky mluvit. Ale pro některé je to obtížné. Podle předsedy pražského středoškolského sněmu je dobrou zprávou to, že se situace výrazně zlepšila od jarního lockdownu, kdy byla distanční výuka na českých školách poprvé masově využita.
„Pomohlo to, že podle nové legislativy je distanční výuka pro žáky opravdu povinná. Takže na online hodinu opravdu chodí a mohou se něco naučit. Navíc už se v používání vyučovacích programů zlepšili také učitelé.“
Tobiáš Tiele ocenil i nejstarší kantory. „Ti měli zpočátku s technikou problém, je tam logicky generační bariéra. Ale musím uznat, že se opravdu snažili, aby nám vzdělání i přes svůj věk mohli poskytnout.“
Počítačů bylo dost
Tobiáš Tiele v Rozstřelu hovořil i o tom, které vyučovací programy školy během distanční výuky používaly a zmínil i často diskutovaný problém, tedy zda vůbec mají studenti a učitelé techniku a připojení k tomu, aby se online vyučování mohli zúčastnit.
„Mapovali jsme to. V Praze na středních školách je podobných případů opravdu málo. Magistrát se snažil dát těmto studentům příslušnou techniku pro připojení, aby se mohli výuky účastnit. Existuje i sbírka počítačů, které se těmto žákům půjčují, to platí třeba i pro dětské domovy. Je dobře, že se město nebo i ministerstvo školství snaží těmto studentům pomoci. Ale musím říct, že v mém okolí, na naší škole, zatím neznám nikoho, kdo by takový problém měl.“
Během současné výuky na školách se musejí dodržovat přísná hygienická opatření. Třídy se často větrají, studenti i vyučující musejí mít roušky, což není snadné pro komunikaci. „V některých předmětech se to dá zvládnout, ale když má učitel delší přednášku, monolog, tak je to nepohodlné, hůře se jim dýchá.“
Návrhy Středoškolského sněmu hl. města Prahy1. Programy a aplikace podporující výuku (např. aplikace Techambition) pomáhají k zorientování se ve výuce, ale mělo by jít o doplňky výuky, nikoliv o její zdvojení (tj. časově vytěžující stav, kdy student absolvuje výuku s učitelem a následně stejnou látku prochází v dané aplikaci) ani pouze o známkované testy, které studentům místo pomoci způsobují stres. 2. Během distanční výuky existují vhodnější způsoby, jak studenty přimět osvojit si probíranou látku, než klasické testy, jelikož přes sebevětší snahu kantorů si studenti vždy najdou způsob, jak při nich podvádět - alternativní možnosti jsou např. skupinové i individuální projekty zahrnující sběr informací a jejich zpracování, samostatné eseje na dané téma či testy s otevřenými otázkami nutící studenta zamyslet se nad jejich obsahem. Přesto si uvědomujeme, že jde o mnohem náročnější přístup i pro učitele a těmito formami hodnocení tedy reálně nelze klasické testy zcela nahradit. 3. Jako součást výuky (především v přírodovědných předmětech) je v současné situaci možné a žádoucí využít individuálního praktického učení se v přírodě i doma (např. různé pokusy či měření), která by nebyla nad rámec běžné výuky, jelikož by praktické úkoly (stejně jako v případě aplikací podporujících výuku) mohly vést k časovému přetížení studentů. 4. Zpětná vazba od studentů vůči jejich konkrétním vyučujícím je myšlena dobře a studenti skrz ni chtějí pomoci svým učitelům zlepšit a zefektivnit výuku, přesto se ale často setkávají s odmítavým postojem, přitom např. školy, které se dokonce samy studentů ptají na konkrétní aspekty výuky (přínosnost podpůrných programů, časové vytížení v jednotlivých předmětech, atd.) - nikoliv pouze „obecně” na distanční výuku, si zpětné vazby cení a aktivně ji používají při upravování svého systému online výuky. |
