Albertov a pietní místo na Národní třídě jsou hlavní místa oslav svátku 17. listopadu. Staly se symbolem demokracie, který si vybírají i další generace k projevům nespokojenosti se stávajícím systémem.
Jaké kontroverze a skandály provázely oslavy svátku demokracie v minulých letech?
Zahlcená Národní třída slavila „samet“ plná emocí: Pavla vítal potlesk, Motoristy pískot |
2014 a 2015: Vejce a já, prezident
V roce 2014 u příležitosti 25. výročí a slavnostního odhalení pamětní desky na Albertově vystoupil s projevem prezident Miloš Zeman. Jeho přítomnost a zejména osobnost vzbuzující vášně byla důvodem velké nevole ze strany přihlížejících, kteří jeho slova přehlušili pískáním, vyzývali k odstoupení a na důkaz pohrdání k prezidentovi letěla i vejce.
Proběhlo několik snah pohnat „útočníky“ k zodpovědnosti. Soud však celý incident vyhodnotil jako přestupek, nikoli trestný čin.
Další rok už byla ochranka na podobná rizika připravená a přístup k místu, kde prezident vystoupil na manifestaci po boku protiislámského aktivisty Martina Konvičky, zablokovala policie. Ta pak z bezpečnostních důvodů nepustila dál nikoho více než tři hodiny předtím, než měl Zeman dorazit. Odklonila také paralelně probíhající průvod proti nenávisti z Albertova na Václavské náměstí.
Velká část veřejnost považovala zabrání Albertova, tradičního místa studentů, pro Zemanovi příznivce za akt zvůle zcela neadekvátní svátku svobody. Jeden z demonstrantů celou věc pohnal k soudu. Akademická obec odsoudila využití dne studentstva k politické propagaci.
Obrana prezidenta Zemana před vejci na Albertově v listopadu 2014
17. listopadu 2015 vedle sebe na Albertově stáli prezident Miloš Zeman a Martin Konvička.
Od roku 2016 Albertov opět patří studentům, konají se tam akce pořádané Univerzitou Karlovou a Festivalem svobody.
Klaus si roušku nasazovat nebude
Rok 2020 a nemoc covid-19 zcela změnily náš životní rytmus a převrátily krátkodobé a v mnoha případech i dlouhodobé hodnoty. Přinesly i respekt z davů, omezení shromažďování i přísná bezpečnostní opatření. Centrum Prahy se vylidnilo a vzpomínkové akce k 17. listopadu v roce 2020 probíhaly v komornějším duchu než v letech předchozích.
O rozruch se postaral především bývalý prezident Václav Klaus, když se rozhodl neprojevit respekt vůči pravidlům a právo na svobodu a demokracii demonstroval rouškou staženou pod bradu. A to nikoli z nepozornosti. „Já to dělám programově a záměrně, a když člověk něco dělá programově, tak za prvé to nepovažuje za chybu a za druhé považoval bych za nedůstojné, kdybych dělal, co dělá řada našich politiků, že se začne omlouvat,“ uvedl sám Klaus.
V dobách, kdy se lidé báli bez roušky vyjít na ulici a nasednout bez ní do MHD hrozilo fyzickým násilím, postoj exprezidenta Klause neunikl pozornosti. Zejména proto, že se Klaus objevoval na veřejnosti bez ochrany dýchacích cest často a následně byl potrestán pokutou ve výši osm tisíc korun. Tu pak v roce 2023 zrušil Nejvyšší správní soud.
Václav Klaus na Národní třídě 17. listopadu 2020.
Babišův věnec pod rouškou tmy
Nálada sounáležitosti a vespolné ochrany rizikových skupin, která provázela první covidové týdny, postupně vyprchala. Čím déle restrikce trvaly, tím hůř se veřejnost s omezeními smiřovala. Tehdejší vláda v čele s premiérem Andreje Babišem, která byla nucena zdravotní krizi řešit, se ocitla pod palbou kritiky. 17. listopad 2020 si pak mnozí vysvětlili jako příležitost bojovat za svobodu pro rodiče pod hesly „Chceme do práce! Děti do škol!“
Následujícího roku se premiér Babiš chtěl davům vyhnout. A tak v naději, že na státní svátek demonstranti nevstanou před osmou, dorazil na Národní třídu už v šest hodin ráno po boku Aleny Schillerové a Karla Havlíčka. „Ochranka řekla, že na nás budou házet vajíčka. Proto jsme přišli brzo,“ vysvětlil Andrej Babiš. U památníku na Národní třídě však byli demonstranti už od rána. Na pietní akt ze strany premiéra pak reagovali transparenty „Kytky od estébáků a ruskočínských kolaborantů sem opravdu nepatří! Tak snad už je to letos naposled!“
Pozměněný památník zbitým studentům
Jedním z hlavních míst oslav výročí 17. listopadu je pamětní deska pojmenovaná Ruce od Otakara Příhody a Miroslava Krátkého. Z bronzové desky vystupuje osm rukou ukazující různá gesta – jednak vítězné „véčko“, smybol slova Victory (vítězství) a také natažené prázdné dlaně odkazující na studenty bránící se policejním těžkooděncům voláním „máme holé ruce“.
Od února 1990 byla deska umístěna přímo v průchodu Kaňkova paláce, v listopadu 2016 byla přesunuta na fasádu domu.
Výtvarník Roman Týc v roce 2009 upravil desku dalšíma rukama, které hajlují a ukazují vztyčený prostředníček. Podle svých slov tak chtěl zasadit sametovou revoluci do kritičtějšího kontextu a akcentoval nečeský původ všech tří gest.
Památník na Národní třídě v úpravě výtvarníka Romana Týce. (22. listopadu 2009)
„Všechny ty ruce jsou český, na rozdíl od gest, která ukazují,“ vysvětlil Týc.
„Češi hajlovali tenkrát, koneckonců dělají to i dnes, vítězná viktorka po letech možná zase až tak vítězná není. Prostředníček neváhal vztyčit premiér Mirek Topolánek a zaštítil se jím veřejně i Karel Gott. To taky o něčem vypovídá.“
K instalaci však došlo bez vědomí pražské radnice i advokátní komory, jíž budova patří, a památník byl rychle uveden do původního stavu.
Odkdy je 17. listopad státním svátkem?
|
