„Nám se povedlo náhradní babičku najít vlastně až po dvou letech, jelikož první pokus nevyšel. Ale už čtyři měsíce si s dětmi naši Aničku jaksepatří užíváme. Je to živel, ale i moje ratolesti jsou hyperaktivní, takže si spolu úžasně sednou,“ líčí Daniela Hladká z Prahy.
Výjimečná poptávka po náhradních prarodičích překvapila i spolek Život 90, kde tento měsíc rozjeli mezigenerační internetovou seznamku. Babičku tam ihned začalo hledat více než sto rodin, zatímco zájemkyně ze strany seniorek lze spočítat na prstech rukou.
„Generačně neúplné rodiny jsou na obou koncích - ve věku kolem třiceti let i ve stáří. Zaměstnaným rodičům náhradní prarodiče umožní trochu si vydechnout. Pro starší lidi je zase větším problémem než peníze osamělost, takže profit je oboustranný,“ komentuje ohlas šéf spolku Život 90 Jan Lorman.
Kde se najednou vzal takový hlad po prarodičích?
Podle dětské psycholožky Jitky Jeklové jsou mladí hodně vytížení a potřebují občas ulevit. Jako další příčinu vidí také dnešní atomizovanou společnost, kdy to mezi dospělými dětmi a jejich rodiči leckde skřípe.
„Lidé pak raději navážou vztah s někým cizím, než aby udělali kroky ke smíření či vymazání dávných křivd. Navíc cizího můžete snáze odstřihnout,“ míní Jitka Jeklová.
Rodiny s malými dětmi mají vlastní rodiče buď daleko, nebo už nežijí. Někteří se zase s dospělými potomky nedohodli nebo mají jinou představu o podzimu života.
Nejde jen o hlídání dětí
V Národním dobrovolnickém centru Hestia funguje seznamovací program 3G od roku 2011 a za tu dobu tam úspěšně svedli dohromady na padesát rodin z Česka, z toho osmnáct v Praze.
Zájem rodin je obrovský, ale není to o hlídání dětí. Dáváme dohromady babičku a dědečka na zážitky, aby se obě strany mohly navzájem obohatit o to, co jim osud nedopřál. Snažíme se namixovat zájemce co nejlépe, zároveň dbáme na bezpečnost, takže vyžadujeme čistý trestní rejstřík,“ přibližuje program 3G jeho koordinátorka Radka Koutová.
V brněnské neziskové organizaci Trojlístek se od roku 2012 zajímaly o zprostředkování prarodičů už tři stovky rodin, své služby nabízelo ale jen sto padesát babiček. „Snažíme se proto umístit některou babičku do více rodin,“ říká koordinátorka Marta Ilievová.
