Díky Lexově nezdolné vůli i jeho žákům Zbyňku Žábovi a Jaroslavu Černému se tak začala odvíjet historie české egyptologie, která se vypracovala do mezinárodní špičky. A nejen kvůli archeologickým objevům, z nichž mnohé přepisují dosavadní poznatky o starověké zemi. Je to století úspěchů i temného období, kdy archeologové museli v Egyptě ze dne na den skončit.
Egyptologové připravili ke stému výročí průřezovou výstavu. S klíčovými okamžiky, lokalitami, objevy i osobnostmi se zájemci seznámí v prostorách pražského Karolina od 2. srpna do 8. září.
„Výstava má několik rozdílných částí. Akademické začátky jsou prezentovány archivními dokumenty, výzkumy pak zejména velkoformátovými fotografiemi. Pro prezentaci šachtových hrobek jsme zvolili multimediální projekci, která přiblíží složité náboženské texty, jež zdobí jejich pohřební komory,“ popisuje egyptoložka Lucie Jirásková a dodává: „Osvěžením na závěr jsou 3D tisky vybraných nálezů, které uchovává Náprstkovo muzeum. Představují dotykovou část výstavy a ve spojení s tradičními sádrovými odlitky ukazují na rozdílnost a možnosti těchto dvou technik.“
„Chtějte Abúsír“
Prvním českým egyptologem, který se v Egyptě podílel na archeologických pracích dřív, než se tam vydala první oficiální československá expedice, byl Jaroslav Černý. Práci zasvětil výzkumu života dělníků ve vesnici Dér el-Medína, elitní komunitě stavitelů hrobek v Údolí králů.
„Patřil k nejvýznamnějším egyptologům 20. století a českou egyptologii podstatně ovlivnil. Našemu ústavu odkázal svou egyptologickou knihovnu, jednu z největších na světě. Především však z Oxfordu podporoval profesora Zbyňka Žábu. Žába se snažil českou egyptologii udržet, Černý ji svojí vědeckou prací pozvedl na mezinárodní úroveň,“ říká knihovnice egyptologického ústavu Jiřina Růžová, která o Černém napsala knihu.
VýstavaMezi Prahou a Káhirou
|
Když zemi převzali komunisté, zbavili Jaroslava Černého českého občanství, protože se z Egypta včas nevrátil. Jako profesor egyptologie se uchýlil do Oxfordu, ale kolegům v Praze dál pomáhal odbornými radami.
Byl to on, kdo tehdejšímu řediteli Československého egyptologického ústavu Zbyňku Žábovi doporučil, aby po ukončení záchranných prací v Núbii požádal Egypťany o oprávnění vést archeologický výzkum v Abúsíru. Zdejší nekropole z doby stavitelů pyramid, kde čeští vědci pracují s úspěchem dodnes, byla již dávno předtím zkoumaná a nikdo nevěřil, že je možné připsat si další významné objevy.
Černý však měl pravdu. Rok co rok odtud čeští egyptologové ohlašují další zajímavé úspěchy – Abúsír se stal prestižní archeologickou lokalitou a je jednou z největších, kterou Egypťané propůjčili zahraničnímu týmu ke zkoumání.
„Abúsír jako takový je naším nejvýznamnějším objevem. Kdysi tak podceňovaná lokalita se ukázala být skvělou archeologickou koncesí, která vydává nové a nové památky a především důležité prameny k poznání starého Egypta,“ říká bývalý ředitel ústavu Miroslav Verner.
V normalizačních 70. letech minulého století komunisté práci egyptologů přerušili, protože vědce považovali za potenciální migranty a financování jejich práce za vyhazování peněz. Miroslavu Vernerovi se však časem podařilo přesvědčit děkana, že v mezinárodních závazcích se má pokračovat, a české egyptologii tím zajistil skvělou budoucnost.
Pomáhá kybernetika
Abúsír je dodnes hlavní koncesí českých vědců a výstava v Karolinu mu věnuje významnou část. Dobové fotografie ukážou proměnu archeologické lokality i jejího okolí za poslední století. Satelitní snímek představí území v celé jeho rozlehlosti – právě čeští egyptologové si jako první na světě nechali zpracovat satelitní snímkování abúsírského pyramidového pole. Získali tak detailní snímky lokality a díky tomu vědí o každé nevykopané struktuře, jak se jeví na povrchu.
100 let české egyptologieSpeciál iDNES.cz |
Abúsír však není jedinou lokalitou, kterou ústav v posledních desetiletích zkoumal. Výstava proto představuje i další projekty, jako je účast na akci UNESCO v Núbii, výzkum v Západní poušti či Súdánu.
Práce egyptologů bývá chápána jako objevování památek, to je však jen výchozí bod rozsáhlého bádání, které na terénní výzkum navazuje. Důležité totiž je, co ten který objev znamená a jaký má přínos nejen pro poznání staroegyptské společnosti, ale i pro srovnávací studium civilizací a vývoje životního prostředí v delších časových řadách. Tento výzkum, už mimo pouštní písek v kancelářích, trvá měsíce i roky.
„Nedávno jsme do naší práce zavedli kyberarcheologii. Snažíme se staroegyptskou společnost analyzovat nejnovějšími výpočetními metodami. Máme už poměrně velkou databázi jednotlivých lidských osudů ze 3. tisíciletí před Kristem a díky ní modelujeme různé vztahy mezi rodinami, nepotické struktury, činnost zájmových skupin ve státě a podobně,“ vysvětluje ředitel Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta, jak lze díky archeologickým nálezům a jejich analýzám rozplétat vazby v tisíce let staré společnosti a poznávat její fungování.