Miroslav Verner připomněl zakladatele oboru Františka Lexu, který v roce 1919 jako soukromý docent začal egyptologii přednášet na Univerzitě Karlově, i jeho žáky Jaroslava Černého a Zbyňka Žábu.
„Jaroslav Černý, úžasně talentovaný a nesmírně pracovitý, vynikl už v meziválečné době. Stal se už tehdy natolik známým ve světě, že byl přizván francouzským archeologickým ústavem, aby se podílel na francouzském výzkumu v Dér el-Medíně v Údolí králů.
Po válce, která patří k temným obdobím české egyptologie, kdy se na univerzitě nepřednášela a zájemci o tento obor se pouze v úzkém kruhu scházeli k soukromým přednáškám v bytě Františka Lexy, se Černý vrátil do Prahy. Nebylo tu pro něj ale místo, takže se stal profesorem v Anglii. A v únoru 1948 byla česká egyptologie násilně oddělena od mezinárodního vývoje,“ popisuje Miroslav Verner těžká období.
V té době začal pracovat další Lexův talentovaný žák, Zbyněk Žába. „Jakkoli je to paradox, právě v té velmi temné době moderních českých dějin, tedy v 50. letech, nastala hvězdná hodina české egyptologie, a to shodou několika šťastných okolností. Egypťané se rozhodli postavit přehradu u Asuánu a Zbyněk Žába dokázal této situace využít k tomu, aby došlo k založení egyptologického ústavu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Zároveň dosáhl i toho, že se český egyptologický tým zapojil do mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek ohrožených vodami asuánské přehrady v Núbii,“ vysvětluje bývalý ředitel ústavu, jak se do Egypta dostala první oficiální česká expedice.
V roce 1970 zemřel profesor Černý a o rok později i profesor Žába, který se tak nedočkal největších českých úspěchů. Stihl však ještě z Oxfordu přesunout velkorysou egyptologickou knihovnu, kterou celý život Jaroslav Černý budoval a již českým egyptologům v Praze odkázal.
Skličující začátek 70. let
O sedmdesátých letech Miroslav Verner mluví jako o skličující době, na kterou nerad vzpomíná. Hned na samém začátku normalizace byl totiž ústav zrušen jako zcela zbytečné, neužitečné pracoviště. Až v polovině 70. let se podařilo přesvědčit představitele fakulty a univerzity, že není možné jednostranně porušit mezinárodní závazky a zanechat v cizí zemi rozdělanou práci.
„Podařilo se získat souhlas, abychom mohli v Egyptě v práci pokračovat, a také jsme získali úžasnou koncesi pro práci našich egyptologů v Abúsíru. První práce zde probíhaly souběžně s pracemi v Núbii, šlo o výzkum ve velké hrobce vezíra Ptahšepsese. Nová koncese umožnila našemu týmu postupně se konsolidovat, soustředit na výzkum na této obrovské koncesi, která zahrnuje podstatnou část abúsírské nekropole s pyramidami králů páté dynastie a sahá až k severnímu okraji sakkárské nekropole, které vévodí slavná Stupňovitá pyramida,“ popisuje Verner.
100 let české egyptologieSpeciál iDNES.cz  |
Abúsír je jejich vlajkovou lodí, hlavní koncesí, již dávno ale nepracují jen tam. Působí částečně i v Sakkáře nebo v egyptské západní poušti a před deseti lety získali vlastní koncesi pro výzkum dvou lokalit v Súdánu. Navíc do své práce zapojují také experty z dalších vědeckých institucí v Česku i zahraničí.
Následovalo rušné a úspěšné období, kdy se podařilo objevit ohromující památky. Čeští vědci odkryli a stále odkrývají rozsáhlá, dosud neznámá pohřebiště s hrobkami egyptských králů a velmožů z doby Staré říše nebo obrovské, hluboké šachtové hrobky hodnostářů z Pozdní doby.
Samozřejmá nesamozřejmost
„Když jsem v dřívějších letech uvažoval nad českou egyptologií, často jsem si připomínal slova Milana Kundery, vyslovená v úplně jiné souvislosti – totiž že samozřejmost existence Českého egyptologického ústavu a české egyptologie je jednou velkou nesamozřejmostí. Už jsem optimističtější, protože vím, že dnes se egyptologie v naší zemi rozvíjí nejen v egyptologickém ústavu, ale také v Národním muzeu v Praze, a že českou egyptologii reprezentují velmi mladí a talentovaní odborníci, kteří mají už dnes mezinárodní renomé a jsou výbornými pedagogy,“ dodává Miroslav Verner.
VýstavaMezi Prahou a Káhirou
|
Historii české egyptologie, kterou Miroslav Verner nastínil slovy, dokumentuje výstava v Karolinu dobovými dokumenty, fotografiemi, kopiemi artefaktů i projekcí, která představuje obrovské šachtové hrobky.
Samostatná část je věnována době do roku 1960, kdy se do Egypta vypravily první expedice. Začátky v Abúsíru otevírají další část expozice. „Satelitní snímek ukazuje snímek celých pyramidových polí od Abúsíru přes Sakkáru po Dahšúr, aby bylo jasné, že Abúsír není ojedinělá lokalita, ale že je součástí pásu pyramid,“ vysvětluje egyptoložka Lucie Jirásková. „Tabulka ukazuje jednotlivá období, my se zaměřujeme na Starou říši a Pozdní dobu, protože památky z těchto období lze v Abúsíru nalézt především. Objevili jsme také novoříšských chrám panovníka Ramesse II., ale to je zde trochu rarita,“ dodává.
Podívat se lze i do hrobky
Výstava návštěvníky v dalších částech provede mimo jiné výzkumem vezíra Ptahšepsese, což byl první český výzkum v Abúsíru. Následuje abúsírská královská nekropole, jižní Abúsír a výzkum v Západní poušti a Súdánu – současným výzkumům. Smyslem výstavy je tyto lokality nejen popsat, ale také vysvětlit, že po každém objevu vědecké bádání pokračuje, co vše obnáší a jaký má význam. Návštěvník se seznámí konkrétně s pravděpodobně jedním z prvních mudrců Kairesem, papyrovými archivy, královskými sochami z hrobky Raneferefa a dalšími významnými objevy českých egyptologů.
Výjimečnou a zcela odlišnou část výstavy představuje setmělý projekční sál, kde je možné „ocitnout se“ přímo v šachtové hrobce. „Šachtové hrobky jsou hluboké pohřební komory, na stěnách a na sarkofágu pokryté náboženskými texty. Proto jsme jim věnovali speciální prezentaci. Díky projekci vtahuje návštěvníka do hrobek a zároveň se čtou překlady magických náboženských textů, takže na člověka to opravdu působí, jako by byl přímo v hrobce a četl si, co si tam hodnostáři nechali napsat,“ popisuje Lucie Jirásková.
Závěr výstavy patří doslova dotekové části. Egyptologové připravili 3D několika nálezů, které se do Česka dostaly v době, kdy se nálezy mohly ještě mezi země dělit, a jsou uloženy v Náprstkově muzeu v Praze. Lidé si je mohou osahat a zároveň porovnat 3D tisky se sádrovými odlitky.
Dobové dokumenty, fotografie a některé artefakty jsou k vidění do 8. září.
