„Naprosto každý uzná, že je lepší brát dva platy než jeden. Občan, který by si říkal, že jeden plat beru neoprávněně, by mě jistě nevolil,“ brání se lidovecký senátor Jiří Čunek, který kromě křesla v horní komoře obsadil i místo hejtmana ve Zlínském kraji. K základnímu senátnímu platu 71 tisíc korun si tak každý měsíc přivydělá dalších 84 tisíc.
Stejně jako další senátoři se přitom Čunek odvolává na odbornou zkušenost, kterou do práce v Senátu vnáší. Vyvažuje tak prý kariérní politiky z Poslanecké sněmovny.
Ne každý s ním však souhlasí. „Nedovedu si představit, že bych měl ještě druhý plný úvazek. Pro senátora by nemělo být nic důležitějšího než hlasování na plénu Senátu,“ soudí třeba předseda klubu ODS Miloš Vystrčil. Ten má zároveň mezi kolegy z horní komory nejvyšší účast na hlasováních.
Senátoři si druhou prací často zajistí slušný vedlejší příjem. Přitom v Senátu pobírají kromě základního platu stejné náhrady jako poslanci. Stát jim platí asistenty, chod kanceláře a výdaje na cestování. Ty jsou navíc paušální, takže částku, která ročně dělá zhruba půl milionu, dostanou všichni bez ohledu na to, zda a jak často zasedání skutečně navštěvují.
„Navrhoval jsem, aby cestovní náhrady byly vázány na účast na plénu, ale kolegové to shodili,“ popisuje nevoli ke změně senátor Libor Michálek.
V minulosti se proti fungování Senátu ohradila řada politiků. Například Miloš Zeman, podle něhož nízká volební účast v senátních volbách značí, že si lidé horní komory Parlamentu neváží. Za nepotřebný označil Senát po loňských volbách také ministr financí Andrej Babiš (psali jsme zde).
Podle odborníků však Senát nezastupitelně slouží jako ústavní pojistka. „Vzpomeneme-li si třeba na období opoziční smlouvy, tehdy například Senát zastavil změny volebního systému,“ upozornil politolog Tomáš Lebeda na období, kdy se politici snažili upravit ústavu ve prospěch velkých stran.
