Poté, co senátoři ČSSD svými hlasy národní program reforem "škrtli", opustili na protest zákonodárci ODS a TOP 09 sál. Při hlasování o třístránkovém stanovisku, které senátoři předají Evropské komisi, nebylo nikoho, kdo by jeho přijetí bránil.
Do Bruselu tak poputuje noticka, že Národní program reforem je rozvedením programu vlády Petra Nečase, jejíž fungování se (dle Senátu) nese ve znamená korupčních skandálů a nevyjasněných finančních machinací.
"Vláda jen hodlá pokračovat v reformách nastartovaných již zkrachovalou Topolánkovou koaliční vládou," uvádí se například ve stanovisku. Senátorům ČSSD také vadilo, že se na koncepci reforem vláda neshodla s odbory a opozicí.
Národní program reforemVládní osmdesátistránkový materiál počítá s tím, že nejzávažnější a nejrazantnější reformy jsou plánovány do roku 2015. Dokument se zabývá celkem sedmi okruhy reformních kroků. Hned prvním je konsolidace veřejných financí, ve kterém je zmíněna vládou připravovaná důchodová reforma, reforma daní a daňové soustavy, reforma systému zdravotnictví a veřejného zdravotního pojištění, reforma fiskálního rámce a efektivní veřejná správa a boj proti korupci. |
Premiér Petr Nečas, který do Senátu přišel program reforem hájit, byl zklamán. Řekl, že už zažil parlamenty s velmi divokými návrhy usnesení (poslancem se stal v roce 1992).
"Jsem rád, že ten text neobsahuje slova jako zkrachovanci a zaprodanci," připomněl komunistické odsouzení Charty 77. "Víc na to reagovat nebudu, je suverénním právem Senátu odhlasovat jakékoliv usnesení," dodal.
Předtím senátorům řekl, že program obsahuje hlavní vládní priority, k nimž se může vláda přihlásit s tím, že je garantuje. Podle Nečase je to český příspěvek k cílům EU.
Senát může reformy ztrpčit
Senátoři sice mohou vracet zákony Sněmovně, ta je ale dokáže pomocí pohodlné většiny přehlasovat. Pro koalici to nicméně znamená značné zpomalení při prosazování reforem.
Sociální demokraté také mohou kalkulovat s tím, že zásadní reformy, pokud se o nich strhne velký spor, odmítne podepsat prezident - či že uspějí s případnou stížností u Ústavního soudu, tak jak se jim to povedlo nedávno s vládním záměrem omezit stavební spoření.
Do třetice pak Lidový dům může doufat, že se rozhádaná vláda časem, zvláště budou-li reformy drhnout, rozpadne sama.
