Něstihli to, bo ich přejel taki ten pajtaš s tym elektrovuzkem, kery vozy mlika.
Nebo raz sem ve snu našel mamuti kosť na mistě byvaleho zymaku u Kotasa. Potem se syce zystilo, že byla ze sadry, ale aspoň sem byl chvilu slavny.
Ani nevim, kaj na to ten muj chory komputer v lebce chodi. Ale středu to bylo inši. Zdalo se mi, že sedim v tym partajlamentě a pravě se hlasuje o zakoně na opravu našich dodrbanych cest.
Divne na tym bylo, že ta duležita banda v oblekach zasedala ni v Praze, ale v ostravskim Kinestaru v sale čislo sedum. Kdosyk tam vykladal, že po ostravskich cestach už se něda vubec jezdiť, bo to tu je sama ďura jak na pysku po neštovicach.
A ten mudrlant hned navrhoval, jak to zrobiť, aby cesty byly tajak kdysyk a volič byl zas vytlemeny a radostně klusal k urně se spravnym listkem v pazuře. Chtěl na pulroku zavřeť celu Ostravu, zrobiť obchvat přes Frydek a mezytym to tu cele pospravovať. Potem se hlasovalo. Pět bylo pro, tře aji se mnu sme byli proti, ostatni žrali v předsali popkorn. Z tych pěti to potem eště jeden změnil, bo jak slyšel Frydek, myslel se, že se hlasuje o sjednoceni s Mistkem.
Ja sem enem seděl v křesle ve druhe řadě, v duchu sem se tlemil, bo sem se těšil, až na mě vyjdě řada a ja jim předněsu svuj genyjalni navrch. Mezytym nastupil na podyjum dalši rozumbrada. Všecy jaksyk znervozněli, bo sebu přytahnul na pultik štos papiru hruby jak činsko- ostravski slovnik a začnul na prvni strance. Jeho navrch byl jednoduchi. Zestaviť specyjalni odbor přy minysterstvu dopravy, kery by vyfasoval kolobki a stare ruske praporki, kere se kdysyk povině věšaly do oken, jak bylo jakesyk to vyroči a kdo neměl vyvěšene včas, dostal dutku od uličniho vyboru a na dalši schuzy měl z ostudy vaťak.
Po revolucyji ich zbyly beztak kajsyk plne sklady. Naměstek odboru by rozdal zaměstnaňcum kolobki a banda by měsyc jezdila po Ostravě a do tych ďur by pichala ty něvyužite praporki. Vděčni řydiči by se dycki včas všimli, kaj maju začnuť šlajfovať a nasmoleni pneuservismeni, keřy v nocy choďa po cestach s kladivkami, by utřeli pyski. Jednoduche, levne a fajne aji pro nězaměstnane.
Pro ten navrch hlasovali enem dva a to včetně teho, co ho čital. Ale to už sem se hrnul k pultiku ja. Začnul sem s tym, že muj navrch je nejlepši, bo jednak doopravdy ty ďury zmiznu a tež využiju řešeni kolegi předemnu. Navrhnul sem poslať pět jeřabu a tatrovek do Lipnika. Tam by povytahovali z Bečvy ty kry a dovezli to do Ostravy. Tu by přybrali paru chlopu s motorovymi pilami a objeli by Ostravu podle tych červenych praporku. Do každe ďury by vrazyli přesně obřezanu kru a Ostrava by byla koněčně zas rovna.
Pravě jak sem skončil, vtrhla do salu cela ta banda, bo v bufiku došel popkorn a pro istotu, aby byli něnapadni, začli všecy pleskať. Potem se hlasovalo a samo, že sem měl nejvěči uspěch. Možna to ale bylo aji tym, že večer hrali naši se Slovakami a všecy už chtěli byť doma.
Potem byl v tym snu časovy skok. Než mě zbudila ta bestyja budik, viděl sem se, jak stojim před radnicu, naparuju se jak žehlička, přebiram medajlu za vystavbu města od Nejvyšiho, šek na mylijon od něznameho sponzora a jednosměrny listek na Sejčely od ExitTurs. Potem už se enem pamatuju, jak sem ujižďal do vychazejicyho slunka směr Mošnov po rovne cestě a tlemil sem se a tlemil...
Jak je člověk tym vysokim papalašem v parlamentě, može zrobiť ruzne užitečne věcy a aji se zarobiť, no ni?
Zdař buch Ostravak
