Typické řezání do rukou jsem poprvé viděla v seriálu, což je asi docela běžné. Bylo tam několik důvodů, které mě k tomu vedly. Neuměla jsem pracovat s emocemi, když jsem se třeba pohádala s rodiči a zároveň jsem neměla žádnou úctu k vlastnímu tělu, proto mě nezajímalo, že budu mít nějaké jizvy. Někdy v tom byly dokonce pocity prázdnoty, kdy jsem nevěděla, co mám cítit, nevěděla, kdo jsem,“ popisuje své zkušenosti se sebepoškozováním Jana Krejčí, která se stala konzultantkou a průvodkyní dospívajících s duševními obtížemi.
Podle ředitelky organizace zřizované hlavním městem Prahou Zahrada pro duši Markéty Školoudové cítí lidé, kteří se sami poškozují, obrovskou psychickou bolest. A právě díky nově vzniklé fyzické bolesti od ní odvedou pozornost. „Často jde o symptom těžších úzkostně depresivních poruch. Nějakou dobu má pro nás sebepoškozování analgetický až euforický účinek, tím se dotyčný dostává do začarovaného bludného kruhu. Sebepoškozování se neděje vždy s úmyslem zemřít, proto musíme být velmi opatrní s hodnocením,“ říká odbornice.
Markéta ŠkoloudováŘeditelka organizace Zahrada pro duši, která se v Praze systematicky věnuje zvyšování dostupnosti pomoci v oblasti duševního zdraví. Podílí se na zavádění nových služeb a podporuje propojování odborníků s potřebami veřejnosti.  |
Školoudová také upozorňuje, že kolem sebepoškozování ve společnosti panuje mnoho mýtů. Často si okolí myslí, že dotyčný chce pouze upoutat pozornost a být něčím zajímavý. Ve skutečnosti se přitom vždy jedná o jakýsi varovný signál. Pro většinu je ale náročné rozpoznat, že se s jejich blízkou osobou něco děje. To potvrzuje i Jana, která sebepoškozování tajila skoro dva roky.
„Nosila jsem dlouhé rukávy i v létě, čemuž se samozřejmě všichni divili. Dlouho jsem se za to styděla a zároveň jsem s tím nemohla přestat. Poprvé jsem to ukázala mámě, když jsem se předávkovala léky, protože jsem se pokusila o sebevraždu. Vyhrnula jsem si rukávy a řekla, že to nebude dobré, že jsem v háji,“ vzpomíná na nelehké životní období.
O zkušenost ze svého blízkého okolí se v podcastu Příběhy duše podělila i náměstkyně pražského primátora pro oblast zdravotnictví Alexandra Udženija (ODS). „Jedna moje velmi blízká kamarádka přišla na to, že se její syn sebepoškozuje až ve chvíli, kdy se pokusil o sebevraždu. Přitom to byl vždy velmi usměvavý a nadaný kluk, velký sportovec. Jeho maminka je velmi pozorná a dobrá máma, přesto si toho nevšimla a pak si to hrozně vyčítala. Nesmíme proto v takových případech automaticky odsuzovat rodiče,“ upozorňuje Udženija.
Výrazné změny chování a izolace
Část rodičů se podle odborníků dozví o sebepoškozování svých dětí až na pravidelné preventivní prohlídce u dětského lékaře. Většinu řezných ran si adolescenti logicky způsobují na místech, která nejsou viditelná, proto je náročné problém odhalit.
A jaké varovné signály mohou rodiče dospívajících sledovat? I o tom se vedla řeč v nejnovějším dílu podcastu Příběhy duše. „Většinou dojde k výrazné změně chování, změny nálad nebo izolace. Většinou děti přestávají sportovat nebo chodit do zájmových kroužků, které do té doby měly rády. Bohužel je tam velmi tenká hranice, protože dospívající mají přirozeně různé změny nálad. Také pedagogové by měli umět rozlišit, zda není něco jinak. Dítě je třeba velmi přátelské a otevřené a najednou se s nikým nebaví,“ vysvětluje Školoudová.
Jana KrejčíPeer konzultantka a průvodkyně dospívajících s duševními obtížemi ve službě Dostuduj.fit (Fokus Praha). Studentka sociální práce na FF UK. Otevřeně sdílí svou zkušenost se sebepoškozováním a pomáhá mladým lidem na jejich cestě z krize.  |
Pokud jde o dítě nebo mladistvého do 19 let, je možné se obrátit na krizové centrum organizace Zahrada pro duši v Praze. Centrum poskytuje pět sezení vedené anonymní formou. Pokud krizový intervent vyhodnotí, že dětský klient ještě není schopný celou situaci zvládnout, tak s ním pracuje dál. Cílem organizace Zahrada pro duši je nabídnout rychlou a efektivní pomoc a vytvořit ucelený systém péče o duševní zdraví občanů.
„V našem centru pracuje multidisciplinární tým, který je složený z dětského psychologa, psychiatra a sestřiček se specializací. Naším cílem je pojmenovat všechny problémy komplexně, protože často zjistíme, že se rodiče po nocích hádají a dítě neví, co ho čeká do budoucna,“ říká ředitelka organizace. Fungování organizace si pochvaluje také politička Udženija, která iniciovala její vznik.
Jistou formu pomoci nabízí v těchto případech i aplikace Záchranka, ve které od letošního března funguje takzvaný Modul psychosociální pomoci. Nová funkce umožňuje lidem v Praze s akutnímu duševními obtížemi rychlé propojení s odborníky na psychické zdraví.
„Nová funkcionalita umožní rychlý a intuitivní přístup ke garantované péči, protože stačí kliknout a během několika vteřin se zobrazí kontakty na krizové linky, chat nebo specializované organizace a zařízení, které jsou ve vašem nejbližším v okolí, a které mají kapacitu poskytnout pomoc,“ přibližuje náměstkyně pražského primátora Alexandra Udženija.
