Pamatujete si, kdy jste poprvé ochutnala pivo?
Když si vezmu pivo z velkého pivovaru, tak samozřejmě. Byla jsem takovéto dítě, které chodilo tatínkovi pro pivo do džbánu a tajně upíjelo. Do hospody to bylo trochu dál, tak jsem si občas ucucla.
Chutnalo vám už tehdy?
Chutnalo.
Kdy pro vás začalo být zajímavé?
Ke světu piva jsem se dostala, když jsem si v pokročilejším věku dodělávala vysokou školu. Tehdy tam byla možnost nasbírat kredity v rámci programu návštěv jihočeských firem. Když jsme navštívili Budvar a šli jsme do sklepa, kde byla ochutnávka piva z tanků, tak jsem se zasněně podívala a řekla jsem si, že tady chci pracovat.
Nebudu zastírat. Pro ženy je náročné skloubit podnikání s rodinou. Zní to stereotypně, ale často je to převážně na ženách, a když k tomu přidáte podnikání, kterému musíte ze začátku dávat tisíc procent, tak je to hodně náročné a únavné.
Šárka Grguričováspolumajitelka minipivovaru Antoš
To se vám nakonec také splnilo.
Ano. Uplynuly dva nebo tři roky a do Budvaru jsem opravdu nastoupila. Tím také vznikla moje vášeň pro pivo. Později v roce 2018 jsme byli kolegou Davidem také u toho, když Budvar začal spolupracovat s malými pivovary. Tehdy jsme jezdili do malých pivovarů a domlouvali spolupráci, konkrétní podmínky a ten svět nám učaroval a nadchnul nás. Říkali jsme si, že mít vlastní minipivovar musí být fantastické, takže nyní je Antoš splněným snem dvou lidí z velkého pivovaru.
Jaké to bylo, když jste převzali minipivovar Antoš?
Nejdřív se musíte psychicky přepnout z toho, že už nejste zaměstnanec, ale jste podnikatel a máte zodpovědnost za všechno, aby to fungovalo. Najednou také nemáte velké budgety jako v Budvaru, díky kterým se dá zařídit spousta věcí. Ze začátku jsme to urvali nadšením. Potom v roce 2021 přišla druhá vlna covidu a v roce 2022 energetická krize. To jsme přežili.
Napadlo vás během těch krizí, že byste to zabalili?
Bylo to těžké, ale že bychom to úplně zabalili, to asi ne, na to jsme byli možná i trochu ješitní, ale řešili jsme to. Nakonec vyhrála zarputilost.
Práce s pivovarem mě navíc baví, nemám žádného šéfa, můžu se rozhodovat svobodně, sama si určuji, co kde budu dělat, a nemusím tak sedět na hodinových poradách, kde se nic nevyřeší. Časem člověk také pochopí, že nemůže svým produktem uspokojit každého a že je to v pořádku.
ŠÁRKA GRGURIČOVÁ
|
„Sama bych do toho nešla“
Před začátkem rozhovoru jste zmiňovala, že pokud v pivovaru pracuje nějaká žena, většinou je na administrativní pozici. Jak reagují lidé z pivního světa, když jim řeknete, že nejste sekretářka, ale spolumajitelka? S žádným despektem nebo odmítnutím jsem se nesetkala. Spíš to vzbuzovalo překvapení nebo údiv, na začátku také otázky. Více jsme bojovali s tím, že jsme se společníkem původně z velkého pivovaru, než s tím, že jsem žena.
Proč proč pro vás byla nálepka „z velkého pivovaru“ tak problematická?
Možná to u některých vzbuzovalo nedůvěru. Je to možná dáno právě tím, že když máte za sebou velkou firmu, tak můžete dělat spoustu různých podpor prodeje. Například do hospod rozdáváte automaticky slunečníky, zahrádky, půllitry a další reklamní předměty a jste zvyklí, že si za to zákazníka de facto koupíte.
Ve světě malých pivovarů je to o vztazích. V zákaznících musíte vzbudit důvěru a ukázat, že tomu rozumíte a děláte to srdcem a že vaše pivo za to stojí. Malých pivovarů je navíc hodně, konkurence je velká a není lehké proniknout do duše hospodského.
Ovlivnilo vaše podnikání nějak to, že jste do toho nešla sama, ale se společníkem?
Všeobecně si ženy věří méně než muži, takže si myslím, že je dobře, že jsem měla společníka Davida. Mimochodem, my jsme opravdu bývalí kolegové, každý máme svoji rodinu a náš vztah je fakt čistě jako obchodní parťáctví. Kdybych byla na začátku podnikání sama ženská, asi bych opravdu občas váhala, jestli jsem se neunáhlila a jestli to moje pivo někoho zajímá. Nevím, jestli to není mojí generací. Hodně mladým ženám fandím, aby byly stejně sebevědomé jako muži.
Sama byste tedy do toho šéfovat pivovaru nešla?
Fakt ne.
Myslíte si, že je tady něco, co by ženám pomohlo v tom zapojit se do podnikání?
Myslím si, že by si ženy měly víc věřit. Mám například kamarádku, která vyrábí moc hezké šperky a začala podnikat ještě dřív než já. Vždycky jsem jí říkala, že se musí více propagovat a musí být víc vidět, že nesmí být ta, co sedí v koutě a čeká.
A jinak samozřejmě nebudu zastírat. Pro ženy je náročné skloubit podnikání s rodinou. Zní to stereotypně, ale často je to převážně na ženách, a když k tomu přidáte podnikání, kterému musíte ze začátku dávat tisíc procent, tak je to hodně náročné a únavné.
Jak skutečnost, že máte rodinu, ovlivnila vaše podnikání?
Manžel mě v tom podpořil. Říkal mi – hele, vždycky jsi chtěla něco svýho, tak to zkus. Že bych měla jinak doma nějaký úlevy, tak to ne. Několikrát v týdnu jezdím z Českých Budějovic do Slaného, takže je to náročné.
„Psali nám, že stejně zkrachujeme“
Mladí lidé podle průzkumů pijí méně. Řešíte to? Máte obavy, jestli vás to do budoucna nějak neohrozí?
Jedeme na kvalitu, ne na kvantitu. Mladí pijí pivo méně, ale vybírají si kvalitu, například právě z malých pivovarů. Chtějí vyzkoušet něco nového a naopak nás inspirují k tomu, abychom se dále posouvali.
Mladí užívají méně drog a alkoholu, ukázal průzkum. Víc času tráví doma |
Jak se snažíte mladé oslovit? Sledujete trendy na sociálních sítích?
Opravdu to tak je, že koncoví zákazníci jsou na sociálních sítích. Je to v podstatě jediný kanál, kde je můžeme oslovit. Sociální sítě mám u nás na starosti já a snažím se v tomto směru vzdělávat a chytat trendy.
Minulý rok jsme měli spolupráci s klukem, který nám s videi na sítě pomáhal. Pomohlo nám to k tomu, že se k našemu profilu dostali další a další sledující, kteří u nás posléze nakoupili, takže je to opravdu důležité. Teď docela jedeme pivní meme.
Za tu dobu jsme si vytvořili opravdu silnou fanouškovskou základu. Kdykoli, když potřebujeme s něčím poradit nebo najít někoho, kdo nám pomůže, tak to velmi dobře funguje. Přes náš Instagram jsem také našla fotografa na produktové fotky.
Populární jsou i různé tanečky. Tancovala byste na sítích?
Pro mě ze začátku bylo strašně těžké vůbec ukázat se na fotce, nedejbože abych dávala rozhovor. Katastrofa. Vůbec jsem před tím nespala, měla jsem strach, že mě někdo „vyhejtí“ za to, že jsem z velkého pivovaru, že nejsem sládková nebo podobně.
Postupem času jsem zjistila, že musím ukázat svoji tvář, musí být za naší prací vidět emoce. Postupně jsme začali ukazovat lidi z pivovaru, kdo tady pracuje a jak. Ze začátku to byl mazec a největší vystoupení z komfortní zóny. Teď už s tím problém nemám. Všichni ví, že Antoš je Šárka a David, takže jsme to překonali.
Setkávala jste se na sociálních sítích také s hejtry?
Hlavně ze začátku. To jsme dostávali čočku za to, že nejsme ze Slaného, že jsme blázniví Budějčáci a že se máme sbalit zpátky do Budvaru. Psali nám, že stejně zkrachujeme, že se nám nebude dařit a tak dále.
V kulturistice jsem srdcařka. Hejtři mi pomohli k popularitě, říká Mikulcová |
Brala jste si to k srdci, nebo vám to bylo úplně jedno?
Když se dříve objevil nějaký takový komentář, tak se mi rozbušilo srdce. Teď mě to nechává chladnou a vždycky si řeknu, že to vždycky vypovídá o tom člověku, co to píše, ne o vaší práci.
Nulová daň na tiché víno? Nespravedlnost
Jaké jsou jinak nyní trendy v pivovarnictví?
Teď přes léto frčely kyseláče. To jsou nejrůznější piva s přídavkem ovoce nebo bylinek. Specifická jsou také goséčka, kam se přidává navíc sůl a koriandr. Dále také nízkoalkoholická nebo piva s menším obsahem alkoholu. Prostě svěží, pitelné experimenty.
Často se o pití piva mluví jako o českém národním sportu. Co na to říkáte?
Nejsem úplně fanda masové konzumace piva neboli průmyslového ležáku ve velkém měřítku. O národním sportu bych tedy nehovořila. Je krásné, kolik je tady pivovarů, hlavně těch malých. Máme zručné sládky, kteří pivem žijí. S českým pivem je to jako s moravským vínem – je dobré a dobře se pije.
Lidem nevadí daň na tiché víno. Může přinést miliardy do státního rozpočtu |
Na tiché víno se ale na rozdíl od piva nevztahuje spotřební daň. Přijde vám to v pořádku?
Mám víno ráda, ale že se z něj neplatí spotřební daň, mi přijde jako nespravedlnost. Jako malá podnikatelka toho dělám spoustu, včetně vedení daňového skladu, komunikace s celní správou, dělám přiznání ke spotřební dani, pokud vyvážíme pivo na Slovensku, tak také vývozní papíry se spotřební daní.
Vím, co to obnáší, a myslím si, že je to pro nás hlavně administrativní zátěž navíc a daň také zvyšuje cenu piva oproti vínu. To je podle mě nespravedlivé. Alkohol jako alkohol.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat – píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |