Karolína a její přítel žili intenzivní feťácký život. Shánění i vaření pervitinu, poflakování se po feťáckých doupatech. Život od dávky k dávce. A v tom Karolína zjistila, že je těhotná.
"Okamžitě jsem si byla jistá, že to dítě chci. Vyházeli jsme feťáky z našeho bytu, zbavili se nádobíčka, vymalovali, okamžitě začali abstinovat a těšili se na miminko. Vydrželi jsme to do doby, kdy byly naší Karolínce čtyři měsíce." Pak do drogového kolotoče spadli znovu.
Končím s fetem. Chci zpět své dítě
"Někde venku" má dítě dobrá polovina žen-klientek. Chtějí se dát do pořádku (nebo o tom přinejmenším mluví), získat potomka zpět, dohnat zanedbanou péči a výchovu a dát mu všechnu lásku, co mu dluží.
Jsou teprve v prvním kole léčebného maratonu (často už poněkolikáté), ale některé klientky i klienti-otcové už ve svých představách vyhrávají svou ratolest u soudů.
Děti se ženám často narodily v době, kdy si píchaly pervitin nebo heroin. Jejich příběhy těžko chápu. Vlastně je nechápu, ale nechci ty mámy soudit. Ale pod prsty na klávesnici se mi teď vnucují jen patetické banality typu, co ten fet je za svinstvo, když bere dětem lásku jejich matek.
Bouchni si výjimečnou!
Analytická skupina (při ní se všichni věnují jednomu člověku a jednomu jeho problému) je součástí celého systému skupinových terapií.
Ráno po snídani začíná den hodnotící skupinou, mluví se o minulém dnu, o snech a o spánku. Na volných skupinách si může vzít slovo kdokoliv a mluvit o čem potřebuje. Na životopisné skupině musí nově příchozí ostatní seznámit se svým příběhem, v neděli je skupina, která hodnotí celý týden, samořídící skupina (bez terapeutů) řeší chod komunity, rozděluje se práce, plánují se výjezdy, volný čas, návštěvy lékaře. Mezi vzdělávací skupiny patří například prevence relapsu, klienti chodí i na arteterapii.
A pak jsou tu skupiny výjimečné. Udeřit na gong a "bouchnout si výjimečnou" může každý klient v kterýkoliv den v kteroukoliv denní dobu, když má pocit, že by měl něco řešit se skupinou, ať už jde o jeho vlastní problém nebo třeba o konflikt s někým jiným.
Ledová koupel - němčický rituál
Vyděsilo mě to už ve filmu Pravidla lži, který se v Němčicích natáčel. Ale to jsem ještě doufala, že šlo o scenáristovu licenci. Nešlo. Mám jako žena-stážistka sice možnost "očistnou" lázeň odmítnout, ale přece jim neukážu, že jsem posera.
Ve čtyři odpoledne stojí celá skupina kolem němčického bazénku. Musím si nafouknout lehátko. Mám na něm bazén přeplavat v kleče.
Instrukce zapomenu v momentě, kdy jsem po prsa v ledové vodě. Naskočím na lehátko a vleže na břiše pološíleně zabírám rukama. Křičí na mě, ale já sotva lapu po dechu, jak se mi svírá hrdlo, když z lehátka kloužu do vody. Přeplavu tam a zpět a vyskočím na břeh. "Špatně, znova, měla jsi to přeplavat v kleče!“ křičí na mě ostatní. "Nejdu, nejdu, nejdu." Pak částečně rezignuju. Vracím se do vody a potápím se i s hlavou.
Redaktorka iDNES.cz strávila jako jediný novinář týden v nejstarší terapeutické komunitě v Česku. V exkluzivní reportáži líčí, jak se léčí narkomani ze závislosti na pervitinu a heroinu.
Týden o drogách na iDNES.cz
Za čtyři roky jsem profetoval byt
Martin se léčí ze závislosti na pervitinu
Feťákův rok v komunitě: dřina, ale úspěšná
Jak se léčí narkomani. První díl reportáže
S fetem končím. Chci zpátky své dítě
Jak se léčí narkomani. Druhý díl reportáže
Byl to mazec, hodnotí odcházející klient léčbu
Jak se léčí narkomani. Třetí díl reportáže
Musela jsem zachránit sama sebe
Příběh matky feťáka
Za podfuk s penězi vyhazov
Sotva se vrátíme na barák, rozezní se gong. Výjimečná skupina Jardy, který v komunitě končí. Včera dostal vyhazov.
S mokrou hlavou, v navlhlém oblečení, s myšlenkami upřenými k horké sprše poslouchám. Jarda je už o poznání klidnější, než když se včera dozvěděl nemilosrdný verdikt. Oznamuje, že se mu podařilo sehnat místo v "doléčováku" (doléčovací centrum je zpravidla spojené s chráněným bydlením, pomáhá zvládnout počáteční rizikové období, udržet klientovu abstinenci a najít práci).
Sympatický skoročtyřicátník se profetoval a prochlastal, jak říká, dobrou polovinou svého života. Má za sebou tucet neúspěšných pokusů o léčbu. Bojí se, že octne-li se na ulici, spadne do toho znovu. Doléčovák bere jako svou možná poslední naději.
V komunitě byl rok, pokud by šlo vše dobře, měl by končit, ale Jarda je průserář. A poslední kapkou, kdy terapeutům přetekl pohár trpělivosti, byl jeden podfuk s penězi.
Všeho nech a pojď!
Výjimečná skupina končí. Utíkám do vytoužené sprchy. V momentě, kdy mám vlasy plné šamponové pěny, ozve se bouchání na dveře: "Lenko, dělej, je výjimečná." Pravidlo zní: všeho nech a jdi. Tak rychle splachuju šampon, na mokré tělo navlíkám oblečení a za pár minut zase sedím v "kulturce" a snažím se chytat, co se to zase řeší.
Peníze zamčené v kanceláři
Osobní peníze klientů podléhají také přísným komunitním pravidlům. Mnozí do komunity přicházejí bez koruny a s obřími dluhy. Nemají vyřízené žádné sociální dávky, zdravotní pojištění. Jedním z hlavních úkolů, které v léčbě mají, je dát si finance do pořádku.
Dokud nemají příjem, jsou zde zdarma, jakmile si vyřídí dávky, odevzdávají třetinu do společného fondu (na potraviny a další provoz komunity). S penězi si ale svévolně hospodaří až ve třetí, závěrečné fázi, kdy už jezdí pracovat mimo komunitu. Do té doby mají peníze v kanceláři terapeutů, o každý výběr žádají, výběry z bankomatu také ohlašují a všechny transakce i nákupy evidují.
Klienti "investují" hlavně do cigaret, ale hodně peněz je stojí i nadstandardní zubní péče. Většina z nich má ústní dutiny v žalostném stavu, tak se dávají dohromady. "Řekl jsem si, že si každý měsíc, co tady budu, koupím jeden novej keramickej zub. To je hezkej cíl, ne?" říká se zatím poloprázdným úsměvem Libor.
Seriál vznikal ve spolupráci s občanským sdružením SANANIM.
