Pane předsedo, právník Tomáš Sokol, když minulý týden hovořil o novém trestním zákoníku, tvrdil, že "ve společnosti se střídají liberální a represivnější období a my jsme teď zrovna v tom druhém. Lidé si myslí, že má zákon vychovávat". Také se vám to tak jeví?
Vůbec si to nemyslím. Bohužel. Mám opačný pocit. Český Ústavní soud je jeden z mála v Evropě, který má i individuální ochranu lidských práv, a proto každý, kdo se domnívá, že zásahem veřejné moci byl poškozen na svých právech, může jít po vyčerpání všech prostředků i k nám. Dovedete si představit, jaké to má důsledky v podobě několika tisíc nejrůznějších podání a žádostí. Na nás se ale nemůže obrátit prokurátor nebo stát a říci: vždyť soud dal tomu sbormistrovi nepřiměřeně nízký trest.
Tím předpokládám myslíte případ Bohumila Kulínského, jehož vyústění je pro velkou část veřejnosti nepochopitelné. Byl uznán vinným, a přesto dostal jen podmínku.
Jenže to není jediný případ, kdy ani já absolutně nechápu rozhodování našich obecných soudů. Měl jsem tady několik spisů pohlavního zneužívání tříleté holčičky a byl za to udělen podmíněný trest.
To nechápu ani já.
Vysvětloval jsem si to tak, že ten, kdo to soudil, neměl sílu při nedostatku důkazů zprostit obžalovaného, ale současně neměl sílu mu dát trest, jaký by si zasloužil. Ten rozpor o trestu a vině je do očí bijící. Nechci se vyjadřovat ke konkrétním kauzám, ale stejné rozpaky mám i nad tím zatím nepravomocným rozsudkem soudu z Hradce Králové.
A to byl právě rozsudek týkající se Kulínského. Veřejnost ale skutečně nechápe, že někdo byl uznán vinným ze zneužívání nezletilých, a přesto dostane podmínku.
Moje odpověď je jednoduchá. V tomto případě nemám vůbec žádný pocit represivního období. Naopak. Mám pocit naprosté nečitelnosti, nejednotnosti naší judikatury, zejména v trestních věcech, ale je tomu tak například i v obchodních i ostatních věcech.
Proč?
Mám na to teorii, ale to by bylo spíše na dlouhou esej. Řeknu to v několika větách: všechny naše soudy jsou absolutně zavaleny množstvím věcí, které ještě před druhou světovou válkou nekončily u soudu, ale rozhodovali je pan farář, pan řídící, pan obecní policajt. Bezradná společnost po hrůzách války a holokaustu, která neviděla východisko ze situace, kdy přestal platit všemi uznávaný systém hodnot, který umožňoval, aby se ty věci řešily jinde než na soudu, se rozhodla všechno svěřit soudům.
S tím se ale těžko dnes dá něco dělat. Nebo ano?
Když jakýkoli systém zahltíte, tak začne zákonitě generovat chyby. To je stav českého soudnictví - je zahlcené a generuje chyby.
Vy jste také před časem kritizoval postup státního zastupitelství v kauze Jiřího Čunka…
…to ale nesouvisí se zahlceností systému.
Souvisí to ale s tím, že někdy občané postrádají jakoukoli důvěru k našemu soudnictví. A to je velký problém.
Nechci se k tomu vracet, ale mohu opakovat stále stejnou větu: To rozhodnutí podlomilo důvěru občanů v principy právního státu.
Čtěte v sobotní MF DNES
Pavel Rychetský odpovídá v rozhovoru i na otázky o rozhodnutí opět platit i první tři dny nemocenské, zda budou zrušeny některé poplatky ve zdravotnictví a proč naše soudy nefungují.
