Podle Kocába, který v roce 1990 a 1991 jako poslanec komisi pro odchod sovětských vojsk vedl, provázela stovky hodin jednání arogance a neochota sovětských politiků, ale také překvapující poctivost ruského generála. Sovětská strana totiž hledala všechny možné důvody, proč odsun nelze uskutečnit.
„Myslím, že jsem zažil to, co v roce ´68 Dubček. Řvali na mě jako na psa,“ popisuje jednání v Moskvě Michael Kocáb. Z této schůzky odešli Češi po hodině a půl beze slova rozloučení.
Podle Kocába bylo při vyjednávání vidět zvláštní vztah mezi tehdejším velitelem sovětských vojsk v ČSFR generálem Eduardem Vorobjovem a politiky z Moskvy. Vorobjov respektoval dohodu uzavřenou v únoru 1990 mezi oběma vládami a zavázal se, že odsun se neprotáhne ani o minutu. „Jestřábi z politbyra“ naopak hledali cesty, jak odsun zastavit.
Sověti: Odsun je nemožný
„Někteří sovětští poslanci odsun označili za šílenství a Gorbačov byl podle nich zmatkař, který to podělal,“ vypráví Kocáb. Politici tvrdili, že vojáci na stažení potřebují nejméně pět let.
Další argumenty byly technického rázu. Z Československa odcházelo 115 000 vojáků a Moskva je neměla v Rusku kde ubytovat. Zpět do vlasti totiž mířily také další statisíce vojáků z celé východní Evropy. Sovětské vedení proto po české straně chtělo dodání montovaných domků, kam by se vojáci s rodinami nastěhovali.
Sověti poukazovali také na neschopnost našich drah zajistit tak ohromný přesun lidí a techniky. Sovětská vojska totiž k návratu do vlasti potřebovala 31 000 vagonů.
Další vyhrocená situace podle Kocába nastala na sovětském velvyslanectví v Praze. „Křičeli, že se odsun musí zastavit, že je nereálné v něm pokračovat,“ vzpomíná Kocáb. Právě v tu chvíli se podle něho ukázal odlišný přístup generála Vorobjova, pro kterého česká strana nechala okamžitě poslat.
Generál se totiž překvapivě postavil proti svým krajanům. Prohlásil, že se jako vládní zmocněnec zavazuje, že dodrží harmonogram odsunu. Sovětská delegace jen vztekle praštila papíry a vrátila se do Moskvy.
Kocáb však absolvoval také řadu jednání o náhradě za škody za okupaci, ale Sověti chtěli českou stranu „umořit“ zdlouhavým jednáním.
Obě delegace se setkávaly řadu týdnů. Sovětskou stranu vedl admirál Grišin, který podle Kocába vždy po několika dnech, kdy už část jednání spěla k dohodě, mávnutím ruky vše zrušil a vše muselo začít nanovo.
„Grišin používal metodu cukru, biče a humoru. Někdy byl zlý, někdy hodný, jindy zase žertoval. Byl nevyzpytatelný,“ popisuje svého soupeře Kocáb. Právě jednání o náhradě škody nakonec skončilo neúspěchem Československa. Sovětský svaz nemusel za zničené životní prostředí zaplatit ani korunu. Vše skončilo 26. června 1991, kdy z našeho území odjel poslední vlak se sovětskými vojáky.
„Myslím, že výkon pana Kocába můžeme označit za famózní,“ řekl o práci bývalého poslance ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek. Podle něho se však nesmí zapomenout, že na výsledku jednání má podíl i řada vyjednavačů z řad československé armády. Přesto však ocenil především rychlost odsunu a jeho hladký průběh.
. DokumentDohoda o odchodu sovětských vojsk z Československa Zmocněnci vlády ČSFR a vlády SSSR o ukončení odchodu sovětských vojsk z území ČSFR. Zmocněnci vlády ČSFR a vlády SSSR pro záležitosti odchodu sovětských vojsk z území ČSFR, potvrzujíce splnění všech závazků, které pro ně vyplývají z dohody mezi vládou ČSFR a vládou SSSR o odsunu sovětských vojsk z území ČSFR (Moskva 26.2.1990), vědomi si toho, že splnění závazků z uvedené dohody výrazně přispěje k rozvoji vzájemných vztahů mezi oběma státy, se rozhodli podepsat tento protokol. Článek 1 Článek 2 Článek 3 Dáno v Praze dne 26.6.1991 ve dvou výtiscích, v jazyce českém a ruském, přičemž obě znění mají stejnou platnost. Za SSSR Eduard Vorobjov Za ČSFR Michael Kocáb |
