Pavel Wonka zemřel ve vězení v roce 1988, rok a půl před pádem režimu. Proto se na něj novodobá historie dívá jako na poslední oběť komunistických žalářů.
Režisérka Libuše Rudinská však natočila film, který ukazuje Pavla Wonku i jinak. Boří jeho image hrdiny a mluví o spolupráci s StB. Kvůli tomu její dokument vyvolává spory s badateli a historiky.
Film s názvem Pavel Wonka se zavazuje už mohlo vidět při neveřejné předpremiéře ve Vrchlabí několik lidí, skutečnou premiéru však zažije 25. října na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Dá se předpokládat, že se strhne další kolo debaty o Wonkovi-disidentovi.
Wonka byl v osudném roce 1988 vězněn už potřetí. Podle verdiktu komunistických soudů nedodržel ochranný dohled vyplývající z předchozích střetů s režimem. Po Wonkovi se jmenují ulice, je čestným občanem Hradce Králové, loni mu prezident udělil in memoriam medaili Za zásluhy.
„Pavel Wonka byl určitě člověk pro komunistický režim politicky nepřijatelný,“ říká historik Pavel Žáček. „On byl člověkem určeným k likvidaci,“ líčí ho Hana Marvanová, která zasedala v komisi České národní rady pro vyšetření okolností Wonkova úmrtí.
Měl to být jiný portrét
Režisérka Rudinská disidenta ukazuje i v jiném světle.
„Na začátku jsem myslela, že udělám portrét hrdiny, člověka, který neprávem zemřel ve vězení a který byl jasně orientovaný ve smyslu spravedlnosti a práva,“ říká v rozhovoru pro MF DNES. Podle filmu vedla vrchlabského disidenta StB od roku 1976 jako důvěrníka, o sedm let později prý podepsal spolupráci a vystupoval pod krycím jménem Novák. Ve filmu režisérka ukazuje svazky StB.
„Pavel Wonka vědomě StB nepomáhal ani s ní nespolupracoval,“ je přesvědčena Marvanová. Výslechy příslušníků StB těsně po Listopadu, u kterých byla, dokazovaly, že se Wonka s lidmi z StB při výsleších bavil, ale nedokazovaly jeho spolupráci. „Brali jsme tehdy vyjádření příslušníků StB s velkou rezervou. Bylo jasné, že nám neříkají všechno,“ uvedla Marvanová, s níž při natáčení dokumentu režisérka Rudinská mluvila.
Pavel WonkaJe považován za posledního politického vězně komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení. Stalo se to 26. dubna 1988. Během svého života byl celkem třikrát vězněn, mimo jiné i za to, že v roce 1986 chtěl kandidovat do Federálního shromáždění jako nezávislý kandidát. Dohromady si odseděl téměř 3,5 roku. K poslednímu, pětiměsíčnímu trestu jej odsoudila trutnovská soudkyně Marcela Horváthová. Okolnosti jeho smrti nejsou dodnes úplně vyjasněné. Zčásti za to podle všeho mohla jeho protestní hladovka, zčásti lékaři, kteří ignorovali vážný zdravotní stav. |
„V Praze byla ‚legrace‘ bojovat s režimem. My jsme se mohli poradit, jak se chovat na výslechu, co říkat nebo zda vůbec něco říkat. On na to byl na Královéhradecku sám,“ dodala.
Také na Wonkovu smrt formuluje režisérka zcela jiný pohled, než přinášejí četné publikace renomovaných badatelů. „V první řadě byl obětí vlastní naivity a vypočítavosti, ale zároveň i obětí režimu, protože ten tu smrt umožnil. Nevím, jestli by v dnešní době mohl člověk takto umřít,“ uvedla Rudinská.
Dokument, na který dostala grant Státního fondu kinematografie, vznikal tři roky. Vystupují v něm disidenti, historici, Wonkovi přátelé z Vrchlabí i tehdejší estébáci.
Když svůj film v polovině července promítala ve Vrchlabí, byly reakce velmi rozporuplné. Už během natáčení se v ostrém sporu rozešla s Wonkovým bratrem Jiřím. Režisérka přiznává, že reakce bývalých chartistů byla stejně tvrdá.
„Nemyslím si, že bychom teď měli o Wonkovi a priori říkat, že to byl darebák. Je to zkrátka tragický příběh. Pro mě je důležité přispět k interpretaci dějin tak, aby nebyly zkreslené,“ dodává Rudinská.
Kontroverzní snímek by měl jít po promítnutí v Jihlavě do kin 13. listopadu.
