Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Maminky se mi hroutí do telefonu a já nevím, co jim mám říkat. Nedávno mi volala maminka, že už měsíc jí suchý chleba, aby měla co dát alespoň dítěti. Teď se děsí dalšího zvýšení záloh za energie, protože druhé zaměstnání si kvůli péči o dítě nemůže dovolit. My jsme byli zvyklí na nějakou klientelu, ale teď se na nás obrací úplně noví lidé, kteří si nikdy nemysleli, že by museli prosit nadace o pomoc,“ popisuje situaci posledních měsíců.
„Nadační pomoc navíc funguje tak, že my ty klienty nejdřív prověřujeme. Nejčastěji přes sociální pracovnice. Tyhle maminky ale za sebou žádné „svoje“ sociální pracovnice nemají, protože se do problémů dostaly rychle a neočekávaly to. A my po nich teď chceme, aby šly na úřad, vystály tam strašně dlouhou frontu a přemluvily nějakou přetíženou sociální pracovnici, aby jim dala doporučení,“ vysvětluje Zuzana Tornikidis a dodává, že prověřovat všechny žádosti osobně by znamenalo nedělat nic jiného než jezdit po celé republice a stejně by sami ten počet, který se na nadaci v současnosti obrací, nezvládli. „Snažíme se ale být flexibilní a hledáme jiné alternativy, jako například doporučení zaměstnavatele nebo ze školy, případně nějaké jiné reference, abychom zkrátka věděli, že je daná žádost oprávněná.“
I naši pomoc se snaží někteří zneužít
Součástí práce ředitelky nadace je ale také odmítání pomoci. „Není tajemstvím, že tady existuje určitá skupina lidí, která se snaží využít všechny možnosti, aby nemusela pracovat. Ostatně jako všude na světě,“ říká a dodává, že pak jsou také i situace, kdy se zkrátka se sociální pracovnicí na oprávněnosti požadavku na příspěvek pro jejího klienta neshodnou. „My máme ve formulářích mimo jiné dotaz, kolik utratí za tabák, cigarety atp. Některé sociální pracovnice nám to vytýkají s odůvodněním, že je to přece soukromá věc těch lidí, jestli kouří. Ale my si myslíme, že, když nás maminka žádá o finanční pomoc, protože nemá na školní obědy pro své děti a přitom utratí 2,5 tisíce měsíčně za cigarety, tak že tam něco nehraje,“ dokresluje dál Zuzana Tornikidis.
I v podobných situacích ale hledají řešení, speciálně pokud se jedná o děti. A to například tak, že případné obědy, kroužky či podporu vzdělání řeší s provozovatelem přímo, nikoliv přes rodinu.
Nepotřebujeme vidět vaše fantastické reklamní předměty
Období kolem Vánoc patří k chvílím, kdy jsou lidé obecně ještě vstřícnější k pomoci potřebným. A je také dobou, kdy se své přispěvovatele snaží získat různé neziskové organizace. Z obálek s žádostmi o pomoc ale mnohdy vypadnou i různé reklamní předměty. Na dotaz, jestli posílání reklamních dárků žadatelům není spíše kontraproduktivní, protože si adresát může pomyslet, že neziskovka by měla investované peníze spíše věnovat na projekty, u nichž žádá o příspěvek, Zuzana Tornikidis odpovídá:
„My máme mimo jiné i granty pro neziskové organizace. A já jim přesně vždy říkám, vy nás žádáte o peníze a pak nám pošlete výroční zprávu vytištěnou na křídovém papíře. Rozumím tomu, že vám to třeba někdo dal jako sponzorský dar, ale nepůsobí to dobře, protože ty peníze potřebujete hlavně někde jinde.“ Pokud se chce člověk ujistit, zda nezisková organizace či nadace působí tak, jak má a kde má, doporučuje Tornikidis portál Darujsprávně.cz. Tam má potencionální dárce možnost zjistit, zda daná neziskovka je prověřená a transparentní.
Ředitelka Nadace Agrofert má k pomoci blízko i v osobním životě. Nejenom, že mnohé z dětí, které jsou v nadaci už dlouho, mají její mobilní číslo a obracejí se na ní s žádostí o drobnou pomoc napřímo. K tomu dlouhodobě podporovala i nadaci Dobrý anděl: „Klidně to řeknu, je to výborná nadace dělá výborné věci,“ nebojí se pochválit konkurenci.
V Rozstřelu dále Zuzana Tornikidis hovoří o situacích, kdy některé organizace pomoc odmítnou, protože nechtějí být spojovány s Agrofertem. Také vysvětluje, proč je podle ní důležité nebrat pomoc jako samozřejmost a přidává i osobní zážitek s ženou, kterou rozčílilo, že nedostala příspěvek, zatímco její pracující sousedka ano.
V závěru Rozstřelu se pak ještě dostává k tématu, jak by se podle ní dala současná bezútěšná situace maminek samoživitelek řešit koncepčně na úrovni státu a jaké změny v systému by pomohly.
