Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Vietnamci nejsou homogenní komunitou. Většina mých respondentů, které jsem zpovídala pro svou knihu, byla potomky takzvaných starousedlíků – Vietnamců, kteří do Československa přišli v sedmdesátých a osmdesátých letech v rámci bilaterálních smluv,“ vysvětluje Svobodová.
Kořeny migrace do Československa
Tito lidé podle ní tvoří specifickou skupinu, která se už výrazně etablovala v české společnosti. První vlna Vietnamců přitom přišla již v padesátých letech, kdy byly do Československa poslány malé děti, sirotci z válkou postiženého Vietnamu.
„Chrastavské děti“ ve věku od šesti do třinácti let byly vybrány ke vzdělání ve střední Evropě, kterého se jim dostalo v dětském domově v Chrastavě. Učily se český jazyk, ale i vietnamskou historii, aby nezapomněly na své kořeny.
Na konci 50. let se ale severovietnamská vláda rozhodla pro návrat nejmladších dětí zpět do vlasti, a to kvůli obavám o ztrátu jejich identity. Zůstaly proto pouze starší děti, které už začaly ovládat český jazyk.
Masovější migrace se však odehrála později, zejména v sedmdesátých, osmdesátých a po pádu železné opony i v devadesátých letech. Vietnamci tehdy přijížděli jako studenti a dělníci, aby po několika letech nabyté znalosti přenesli zpět do vlasti.
„Oproti USA, kam po vietnamské válce uprchly dva miliony Vietnamců, k nám přicházeli organizovaně a výhradně za prací nebo vzděláním,“ dodává Svobodová.
Modelová komunita?
Vietnamci v Česku jsou často označováni za modelovou nebo vzorovou menšinu, ačkoliv Svobodová upozorňuje na nežádoucí dopady tohoto stereotypu.
„Příslušnost k modelové menšině na ně může vytvářet tlak. V USA se třeba pracuje s diagnózou ,model minority syndrom’, která zkoumá, jak takový tlak může negativně ovlivnit psychiku jednotlivce,“ vysvětluje.
Přistěhovalci z asijských zemí jsou za „modelovou menšinu“ považováni nejen v Česku, ale v celém západním světě. Právě ve Spojených státech amerických se o asijských dětech hovoří jako o pracovité, extrémně chytré, bezproblémové a poslušné komunitě, ze které by si měly vzít ostatní etnické skupiny příklad.
I v českém narativu se o mladých Vietnamcích hovoří jako o pomyslných „šprtech“, kteří hravě zvládají učivo, a dokonce ovládají mnohem lépe český jazyk než rodilí Češi, což se údajně projevuje ve výuce nebo při srovnávacích testech a na jazykových olympiádách.
Podle Svobodové je ale realita mnohem složitější. Jedna z respondentek v její knize dokonce zdůraznila, že odmítá být v nějaké podobě zaškatulkována jako „šprt“. Pro řadu Vietnamců může mít tento „stereotyp“ i negativní vliv, „nutnost úspěchu“ je stresuje.
Vietnamci jsou ale často skutečně ve vzdělávacím systému úspěšní, netlačí na ně totiž pouze společnost, ale hlavně jejich rodiče. Ti navíc kladou důraz na prestižní obory, jako je medicína, právo nebo ekonomie. „Přesto si rodiče začínají uvědomovat, že i jiné profese mohou přinést úspěch,“ dodává Svobodová.
Mezigenerační konflikty a adaptace
Rozdíly mezi rodiči a jejich potomky jsou často zdrojem napětí. Děti, které se narodily v Česku, se často socializují do české kultury a mohou mít odlišné představy o výchově než jejich rodiče.
Podobné rozdíly lze pozorovat i v jazykové vybavenosti. Zatímco starší generace nemusí dobře ovládat češtinu, mladší generace se pohybuje suverénně v obou jazycích, což jim poskytuje konkurenční výhodu na trhu práce.
Profese Vietnamců v Česku se výrazně obměnily, říká sociální antropoložka Andrea Svobodová.
Mladá generace Vietnamců se často označuje za kulturní most mezi českým prostředím a vietnamskou komunitou. „Díky tomu se i jejich rodiče dozvídají více o české kultuře a naopak,“ uvádí Svobodová.
Vietnamská komunita je navíc velmi soudržná a věnuje se i charitativní činnosti. „Během pandemie covidu se Vietnamci aktivně podíleli na šití roušek a podporovali dětské domovy,“ dodává.
Už to nejsou stánkaři
Zatímco první generace Vietnamců se většinou věnovala podnikání ve stáncích a malých obchodech, dnešní mladá generace proniká do rozmanitých oblastí od designu, přes salony krásy po právo.
„Rodiče podporují děti v tom, aby si hledaly vlastní cestu a nemusely navazovat na jejich podnikatelské aktivity,“ vysvětluje Svobodová.
Vietnamci zachraňují český venkov. Jinde než ve večerce už si lidé nenakoupí |
Vietnamci v Česku se stali jednou z nejúspěšnějších menšin, přesto musí stále čelit předsudkům. Svobodová však zdůrazňuje, že se situace postupně mění a vztahy mezi oběma kulturami se zlepšují. „Vietnamci jsou přínosná a integrovaná komunita, která přispívá k rozvoji společnosti v České republice,“ uzavírá Svobodová.
Chtějí se potomci Vietnamců vrátit do vlasti? Nebo tu chtějí zůstat? Považují se za Vietnamce? Nebo za Čechy? Jakou roli u nich hraje národnost? I na to odpovídala Andrea Svobodová v Rozstřelu.
