Bývalý prezident označil období druhé poloviny 80. let za dobu, kdy se již docházelo měknutí a postupnému rozkladu komunistického režimu. Důkazem podle něj bylo i to, že se on sám dostal dva roky před revolucí do Prognostického ústavu.
V té době směl cestovat do zahraničí, v roce 1989 vycestoval například i do USA. Jako pro něj osobně „osudový moment“ označil večer 17. listopadu. Tehdy se vrátil z rakouského Lince a před domem se setkal se svým synem Václavem, který mu řekl: „Teď jsme my děti udělaly, co jsme mohly a teď přichází chvíle, aby pokračovali tatínkové“.
Během revoluce se dostal do centra Občanského fóra a začal i vystupovat na veřejnosti. Poprvé se tak podle Klause stalo v divadle Na Zábradlí, kde probíhaly diskuse a kam ho přivedl Jiří Bartoška.
Komentoval také vznik první polistopadové vlády vedené Mariánem Čalfou, kde se stal ministrem financí. Na vznik vlády měl podle Klause velký vliv názor vedení Občanského fóra. Václav Havel měl podle s Čalfou mnohem přátelštější vztah než on.
V roce 1991 stál u zrodu ODS, která vznikla právě z Občanského fóra poté, co se Klaus stal jeho předsedou.
Strana pod jeho vedením zvítězila v roce 1992 ve volbách a až do roku 1997 byl předsedou české vlády. Spolu s někdejším předsedou HZDS Vladimírem Mečiarem je také považován za jednoho z hlavních architektů rozdělení Československa.
O devadesátých letech již mladí příliš nevědí
Exprezident také komentoval období privatizace během 90. let, které podle něj již mizí z paměti lidí a mnozí mladí lidé o něm vlastně téměř nic neví. Upozornil, že velmi kritizovanou tzv. kuponovou privatizací neprošla ani čtvrtina aktiv a dala šanci občanům se na tomto procesu nějak podílet. „Mám hrůzu, že už vymizela paměť těchto věcí,“ dodal. Sám bude kuponovou privatizaci vždy obhajovat.
Mnozí podle něj období 90. let neoprávněně kritizují. „Havlisti a milionkaři chvilek a topkaři vytvářejí deziluzi,“ uvedl. Sám se však nikdy nechtěl „lacině nálepkovat“ a vždy se snažil argumentovat.
Křeslo předsedy ODS opustil až po éře tzv. opoziční smlouvy v roce 2002. Hned v následujícím roce se však stal českým prezidentem. Mandát po pěti letech obhájil, když v roce 2008 porazil v prezidentské volbě ekonoma Jana Švejnara. Ke konci jeho prezidentské funkce vyvolala značnou kontroverzi amnestie, kterou vyhlásil při příležitosti 20. výročí samostatnosti České republiky.
Že se nepodařilo udržet ODS v původní podobě, je neúspěch
Se současnou ODS již Klaus nemá nic společného. To, že se stranu nepodařilo udržet v podobě, v jaké ji on budovat, považuje za neúspěch. Podle něj se na ní podepsal politický vývoj, konkrétně vznik Senátu a krajů. „Naše malá zemička Senát nepotřebovala a nepotřebuje dodnes,“ řekl.
V ODS však tento vývoj začal vytvářet nové směry, zdroje napětí a nová centra, kde mohlo docházet ke štěpení. „Řada lidí měla překotné ambice, aby v ODS něčeho dosáhla,“ dodal. Ambice jsou však podle něj v politice potřebné.
ODS nadbíhá pravdě a lásce, míní Klaus |
Jeho syn Václav Klaus mladší nedávno po svém vyloučení z ODS založil vlastní politické hnutí nazvané Trikolóra. Klaus starší sice nebude za hnutí kandidovat, je však garantem jejího zahraničního programu. Vystoupil také na ustavujícím sněmu hnutí. Sám svou roli popsal, že stojí spíše vedle hlavního dění, je však ochotný „podpořit a pomoci“.
Václav Klaus je známý kritik evropské integrace, odmítal například podepsal Lisabonskou smlouvu. Kontroverzi vzbuzují také jeho názory na globální oteplování. Je také autorem více než třiceti knih týkající se politiky a ekonomie nebo například několika sbírek zápisků ze zahraničních cest.
