Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvVáš předchůdce Karel Řehka často upozorňoval, že Evropa musí být připravena i na možnost střetu Severoatlantické aliance s Ruskem. Část veřejnosti mu vyčítala, že zbytečně straší válkou. Také se bojíte konfliktu s Ruskem?
Neřekl bych, že se bojím konfliktu. Chci být takovým náčelníkem Generálního štábu, který připraví armádu na to, aby byla na případný konflikt připravená, aby plnila svůj základní úkol, tedy zajištění obrany České republiky, a zároveň aby byla platným členem Severoatlantické aliance a plnila závazky vůči ní. Alianci vnímám jako gentlemanský klub, kde se dohody mají plnit a jeden spoléhá na druhého. Pokud chceme být spolehlivým spojencem, musíme naplňovat své závazky. A pokud chceme, aby nám aliance pomohla, musíme být sami připraveni pomoci jí.
Čím chcete na svého předchůdce navázat?
Poslední dva náčelníky Generálního štábu jsem měl možnost velmi zblízka sledovat. Byl jsem jejich nejbližším spolupracovníkem, takže určitě chci navázat na jejich strategické směřování. Armáda České republiky je organizace, kterou lze přirovnat k zaoceánské lodi. Strategický směr se nemění ze dne na den, ale postupně. Samozřejmě musí reagovat na změny bezpečnostního prostředí i na vývoj způsobu vedení konfliktů. Právě na to bych se chtěl zaměřit – aby armáda dokázala tyto změny přijímat, reagovala na nový způsob vedení operací a zároveň zaváděla nové technologie, které dnes zásadně ovlivňují vedení boje na taktické i operační úrovni. Musíme být schopni se těmto změnám přizpůsobit.
Po roce 1989 jsme zažili řadu náčelníků Generálního štábu. Každý byl jiný. Někteří vaši předchůdci byli spíše uzavření, příliš nevystupovali, jiní naopak komunikovali s veřejností velmi otevřeně. Jakou strategii zvolíte vy?
Určitě budu chtít veřejnosti vysvětlovat strategické záměry armády. Velkou pozornost budu věnovat také komunikaci s politickou reprezentací. Nechci ale hodnotit své předchůdce. Každý pracoval s jinou politickou reprezentací a v jiném bezpečnostním prostředí. Každý měl jiné podmínky, proto se těžko srovnává, kdo komunikoval více a kdo méně. Když pracujete s vládou, která kvůli bezpečnostní situaci považuje obranu za jednu z hlavních priorit, je práce jiná, než když je bezpečnostní situace klidná a vláda se soustředí na jiné oblasti. Proto bych jejich přístup nechtěl hodnotit.
V jaké kondici přebíráte českou armádu?
Myslím si, že Armáda České republiky je stabilní a důvěryhodnou organizací. Plníme své závazky, zejména v zahraničních operacích. Rozběhli jsme modernizační programy, které zvyšují naše schopnosti jak pro obranu České republiky, tak pro plnění závazků vůči alianci. Domnívám se tedy, že armáda je v dobré kondici. Současně ale platí, že s vývojem bezpečnostní situace v alianci rostou i požadavky na schopnosti jednotlivých členských států. Musíme být schopni na ně reagovat a plnit závazky nejen vůči NATO, ale také vůči občanům České republiky. Vidím tři hlavní úkoly Armády České republiky. Prvním je naplnění závazků vůči alianci.
Tedy dvě procenta HDP na obranu?
Nechtěl bych hovořit o dvou procentech. Chtěl bych mluvit o schopnostech armády. Musíme naplnit závazky, které máme, a vybudovat schopnosti potřebné k tomu, abychom byli schopni přispívat ke kolektivní obraně. Je to ten gentlemanský klub, o kterém jsem mluvil. Je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Proto musíme naplnit schopnosti, které po nás aliance požaduje. Druhým úkolem je vytvořit na území České republiky podmínky pro případ, že by na východním křídle aliance vznikl konflikt. Musíme být schopni poskytnout spojeneckým jednotkám potřebné zázemí. Třetím úkolem je samotná obrana a ochrana území České republiky. To je další schopnost, kterou musíme systematicky budovat.
Jak moc změnila válka na Ukrajině bezpečnostní situaci České republiky?
Myslím si, že ji změnila zásadně. Když se na to podíváme z evropského pohledu i z pohledu českého občana, tak zde vyrostly celé generace lidí, které žily v míru a nezažily žádný konflikt v blízkosti hranic České republiky. Zvykli jsme si považovat mír za samozřejmost a měli jsme pocit, že tady bude navždy. První signály změny ale přišly už s válkou v bývalé Jugoslávii a poté v roce 2014, kdy Rusko obsadilo Krym. Tehdy se bezpečnostní prostředí začalo měnit. Zásadním zlomem pak byla ruská agrese proti Ukrajině, která bezpečnostní situaci změnila definitivně. Musíme si uvědomit, že období, kdy jsme si užívali míru a pocitu bezpečí, skončilo. Největší chyby v historii nevznikaly proto, že by státy neměly informace, ale proto, že je podceňovaly, odkládaly jejich řešení nebo je nechtěly řešit vůbec.
A to se podle vás dělo?
Ano, dělo.
Zkuste být konkrétnější.
Nemusím chodit daleko. Stačí se podívat do roku 1938, kdy se ustupovalo Hitlerovi. Výsledkem byl útok na Polsko, obsazení Československa a nakonec vypuknutí druhé světové války.
Takže vidíte paralely mezi appeasementem třicátých let a dneškem?
Nechci se pouštět do hodnocení historických událostí ani hodnotit, jak by se měly chovat jednotlivé vlády nebo současná vláda. Mojí rolí je dávat stanovisko za armádu a poskytovat vojenská doporučení. Tato vojenská stanoviska budu vysvětlovat veřejnosti i politické reprezentaci a budu se snažit přesvědčit vládu, aby armáda měla takové podmínky, které jí umožní splnit závazky vůči občanům České republiky, České republice i Severoatlantické alianci.
Jak se díváte na případnou debatu o návratu povinné vojenské služby? Vy jste v armádě začínal ještě v době, kdy byla povinná vojna samozřejmostí…
Nemyslím si, že by se během mého působení měla vracet povinná vojenská služba. Budeme ale potřebovat budovat určité kapacity – ať už prostřednictvím dobrovolného předurčení, aktivních záloh nebo dalších forem vytváření záloh. To je určitě téma, kterým se musíme zabývat. Návrat povinné vojenské služby ale jako řešení nevidím. Spíše jde o to, aby byla Armáda České republiky otevřenější, lépe vysvětlovala svou roli, své úkoly i to, co skutečně dělá. Jen tak můžeme přivést občany k tomu, aby se dobrovolně zapojili do zajišťování obrany České republiky.
Je současná situace svým způsobem unikátní? Prezident republiky je bývalý generál, stejně tak ministr obrany… Znáte se všichni osobně?
Ano, známe se všichni. S panem prezidentem mám dokonce jednu zajímavou vzpomínku. Když byl ještě náčelníkem Generálního štábu, chtěl si jako bývalý výsadkář a příslušník speciálních sil znovu skočit padákem. Při výsadkové přípravě jsme seděli ve stejném vrtulníku a společně jsme vyskočili. To je asi můj nejsilnější osobní zážitek s panem prezidentem.
A Jaromír Zůna?
S ministrem obrany jsem se poprvé potkal v roce 1996 během mise IFOR.
Takže se znáte dlouho...
Ano, od té doby.
Máte korektní vztah?
Ano. A myslím si, že na této úrovni musejí osobní spory jít stranou. Já chci svou práci věnovat České republice a jejím občanům.
Tykají si třeba generálové mezi sebou?
Pokud se lidé znají dvacet nebo třicet let, už od dob, kdy byli poručíky nebo kapitány, tak si samozřejmě tykají. Tak to mám s panem ministrem Zůnou. Jakmile ale probíhá oficiální jednání, vykáme se. Tomu odpovídá úroveň i charakter jednání.
A s panem prezidentem si netykáte?
Ne, s panem prezidentem si netykám. S ním to bylo vždy jiné. Vždycky byl služebně výš než já.
Teď k modernizaci armády. Co je podle vás nejdůležitější? Jak se musí armáda v následujících čtyřech letech změnit?
Mezi mé priority určitě bude patřit dobudování těžké brigády a pokračování modernizace střední brigády. Některé projekty v rámci střední brigády už běží a dalším důležitým modernizačním projektem bude přezbrojení na kolové bojové vozidlo. Další zásadní prioritou bude zvýšení schopností protivzdušné obrany a zároveň protidronové ochrany na území České republiky. Třetí prioritou bude zavádění nových technologií. Válka na Ukrajině ukazuje, že čím rychleji se armády dokážou adaptovat na nové podmínky a nové technologie, tím větší výhodu získávají nad protivníkem.
Jak důležité jsou v tomto ohledu letouny F-35?
Byl jsem u toho, když se dávalo vojenské doporučení k pořízení F-35, a nezříkám se za to odpovědnosti. Myslím si, že jde o zásadní modernizační projekt, který Armádu České republiky posouvá do 21. století. F-35 není jen letadlo. Nemůžeme ho dnes chápat jen jako stíhačku, která létá ve vzduchu a sestřeluje jiná letadla. Je to nová technologie. Kdybych to zjednodušil, je to létající počítač a senzor. Právě tím nás posouvá do 21. století. Všechny prostředky a bojové systémy, které dnes zavádíme – ať už F-35, tanky Leopard 2A8, bojová vozidla CV90 nebo nové systémy velení a řízení – chceme integrovat do jednoho funkčního bojového celku. Ten musí být vzájemně propojený a plnit základní úkol zajištění obrany České republiky, ať už v rámci kolektivní obrany, nebo přímo na našem území.
A co klíčová infrastruktura České republiky? Je dostatečně chráněná?
Za poslední tři nebo čtyři roky se udělal velký kus práce. Ale pořád máme na čem pracovat. Právě pro ochranu klíčové infrastruktury potřebujeme zavést protidronovou ochranu a navýšit kapacity systému protivzdušné obrany.
Hostem pořadu Rozstřel byl Miroslav Hlaváč, nově jmenovaný náčelník Generálního štábu Armády České republiky. Hovořil s ním moderátor Vladimír Vokál.
Máme například dostatek krytů? Kdyby došlo k nějakému napadení, jde přece o odolnost státu.
Určitě. Pokud chceme zajistit obranu České republiky, dovolím si tvrdit, že ji zajistíme v rámci kolektivní obrany aliance. To je základní princip. Současně ale musíme mít schopnost zachytit případný prvotní útok. Nemluvím o tom, že se nám tady budou valit tanky zprava doleva. Může jít o kybernetický útok, balistické rakety, střely s plochou dráhou letu nebo drony, které dnes mají dosah ve stovkách až nižších tisících kilometrů. Pokud takové schopnosti jako armáda a stát vybudujeme, zajistíme obranu území České republiky i ochranu jejích obyvatel. A to je nejdůležitější cíl, ke kterému bych chtěl směřovat.
Čeho se dnes jako voják nejvíce bojíte?
Bojím? To je silné slovo…
Kde tedy vidíte největší hrozbu?
Největší hrozbu vidím v napadení prostředky, které dnes dokážou na naše území doletět. Mám na mysli právě balistické rakety, drony s dlouhým dosahem nebo střely s plochou dráhou letu. Hrozbou jsou ale také kybernetické útoky a informační či dezinformační kampaně, které mohou rozkládat státní instituce i společnost. Zároveň ale chci říct, že Armáda České republiky je sice základním stavebním kamenem obrany státu, ale sama to bez podpory společnosti a funkčních státních institucí nezvládne. Je potřeba celospolečenský a celovládní přístup. Kapacity se musí budovat na úrovni celého státu.
Když se podíváme na průzkumy veřejného mínění, armáda má vysokou důvěru veřejnosti a patří k nejdůvěryhodnějším institucím v zemi. Proč se přesto nedaří politiky přesvědčit, aby investovali více do obrany? Proč jsme v minulých letech nedosáhli ani dvou procent HDP na obranu? Co budete dělat nově, aby se to povedlo?
Určitě se budu snažit upozorňovat na rizika, která České republice hrozí, a přesvědčovat politickou reprezentaci, aby do obrany investovala. Budu ukazovat i příklady z jiných zemí. Nemusíme chodit daleko – podívejme se na Polsko, jak investuje. Nebo na Německo. Nejsem politik, nikdy politikem být nechci a nebudu dělat politiku. Budu ale dávat vojenská doporučení a snažit se přesvědčovat, že je skutečně nutné investovat. Nechtěl bych zároveň zveličovat roli náčelníka Generálního štábu. Vláda nebude ovlivňována jen mnou, mými doporučeními a stanovisky. Budou na ni působit i další instituce – NATO, Evropská unie a naši alianční partneři. Pokud uvidí, že některá země zaostává, budou to vnímat jako oslabení celé obrany aliance.
Máte zkušenosti ze zahraničních misí. Měla by být česká armáda na mise více připravena?
Určitě. V této pozici budu chtít, abychom se zahraničních misí účastnili i nadále. Je to jeden z principů spolehlivého partnera, zejména v rámci NATO. Zároveň platí, že kdykoli jednotka vyjede do zahraniční operace a plní tam své úkoly, vracejí se jednotliví vojáci i celé jednotky s úplně jinými schopnostmi. Jsou lépe připraveni, a tím se zvyšuje i obranyschopnost České republiky.
Má Česká republika investovat více do domácího obranného průmyslu? Je to podle vás správná cesta?
Myslím si, že ano. Chceme spolupracovat s domácím obranným průmyslem. Samozřejmě český obranný průmysl nemá kapacitu vyrábět stíhačky, nejmodernější tanky nebo všechny zbraňové systémy. Máme zde ale firmy obranného průmyslu – a nejen obranného průmyslu –, které už dnes přispívají k nejmodernějším systémům. Jsou tu společnosti, které jsou součástí dodavatelského řetězce pro F-35. Máme také firmy, které dokážou vyrábět drony používané na Ukrajině. Kapacita našeho obranného průmyslu je podle mě dobrá. V případě krize budeme schopný domácí průmysl a domácí obranný průmysl potřebovat. Obranný průmysl by se měl stát součástí systému zajišťování obrany státu.
Jak vzpomíná na své počátky v armádě? Kdy zažíval v uniformě nešťastnější období? Jak chce přesvědčit politiky o armádních prioritách? A potřebuje armáda jen mladé lidi? I na to odpovídal Miroslav Hlaváč v Rozstřelu. Celý rozhovor otiskne středeční MF DNES.
