Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvMěl by podle vás Petr Fiala dostat ještě jednu vládní šanci?
Ne, neměl by dostat žádnou novou šanci. Zničil tuto zemi a koneckonců i svoji vlastní stranu natolik významně, že by v tom neměl pokračovat.
Proč vlastně nechodíte na předávání státních vyznamenání 28. října?
Protože se, Vladimíre, známe tak dlouho a dnes jsme se viděli po více než patnácti letech, tak ze sentimentálních důvodů poruším větu, kterou jsem sám řekl několikrát, tedy že o Petru Pavlovi dobře mluvit nemohu a špatně mluvit nechci.
Tedy proč tam nechodím: Nechci se účastnit nudného frázovitého projevu, deklamovaného ze čtecího zařízení. A nechci se účastnit vyznamenávání lidí, z nichž některými, nikoliv všemi, hluboce pohrdám. Stačí vám to?
A je, nebo není Petr Pavel dobrým prezidentem?
Není, protože je to loutka vládnoucí moci. Prezident je nejvýznamnější politická funkce a na tuto profesi je třeba mít vzdělání a zejména praktické zkušenosti. A Petr Pavel, i když může být velmi dobrý voják, v politické profesi nemá ani jedno, ani druhé.
Rozsáhlejší rozhovor jsme spolu vedli před více než patnácti lety, kdy jste byl evropský federalista a hájil jste euro, byl jste politickým oponentem Viktora Orbána nebo současného polského prezidenta Dudy. Co se to s vámi politicky za tu dobu stalo?
Začněme u EU, Vladimíre. Principy Evropské unie mi byly od začátku sympatické, a proto jsem byl eurofederalista. Ale reálná pravidla jejího fungování, včetně kvality jejích vedoucích osobnosti, mě nakonec vedly k přesvědčení, že Evropa národních států podle de Gaullova modelu je daleko nosnější, protože neobsahuje taková rizika, jaká představuje současná Evropská komise pod vedením paní Uršuly (von der Leyenové, pozn. red).
A euro? Ještě nedávno jste jej hájil.
Můj vztah k euru se změnil v okamžiku, kdy nešťastná Evropská komise zavedla evropský stabilizační mechanismus, tedy v souvislosti s Řeckem a s financováním jeho dluhů.
Podobný scénář hrozí i jiným státům. A zemím, jako je Česká republika, naopak hrozí, že tyto dluhy budou platit za jiné. A pak je tu možnost depreciace (oslabení) a apreciace (posílení) národní měny.
Na rozdíl od situace, kdy jste svázán jednotným kurzem, to může být u eura významná součást hospodářské politiky. A jak říkal Winston Churchill: jen idiot nemění své názory.
A co Viktor Orbán? Prezident Duda? To byli vaši pravicoví oponenti. Dnes jsou to vaši přátelé, se kterými máte společné postoje.
Totéž byste mohl říct i o Spojených státech. Moje odpověď je poměrně jasná: je to konzervatismus. Není totiž jen pravicový konzervatismus, ale jak správně říká Kateřina Konečná, může být i levicový konzervativismus.
A proč mi jsou třeba Orbán nebo další sympatičtí? To vyplývá z našeho společného nepřítele, kterým je progresivismus. Nemám rád, když se označuje progresivismus jako levicový, to je nálepka. Není ani levicový, ani pravicový, protože ani levice nebo pravice nehlásá devadesát pohlaví.
Progresivismus je novodobý mor
Jen bych uvedl na pravou míru, že progresivismus nemluví o devadesáti pohlavích, ale o genderech, identitách.
Podle mě je progresivismus jakýsi mor nebo rakovina současné příliš hedonistické západní společnosti. Je to neúcta k tradicím, neúcta k národu, neúcta k elementárním hodnotám, jako je rodina, a tak bych mohl pokračovat dál a dál.
Takže najednou lidé na opačných stranách barikády našli společného nového nepřítele, který předtím neexistoval. A progresivismus v podstatě ohrožuje standardní rodinu. Koneckonců rodina je přece muž, žena a děti.
Když to popřete, tak odsuzujete lidstvo k vymírání. Já jsem velmi tolerantní vůči lesbám i homosexuálům. Ale jiné formy partnerství neumožňují přirozenou fyzickou reprodukci populace.
Rozpočet je neodpovědnost vlády i opozice, říká Miloš Zeman |
Ale máte tady duhové rodiny a homosexuálové i lesby děti mají.
Dobře, ale nezapomeňte na elementární poznatek: v rodině je otcovský a mateřský princip. Obě dvě tyto role by se měly v ideálním případě doplňovat.
Ale vy jste přece byl vychováván maminkou.
Ano, pouze maminkou.
A já zase jen tatínkem.
No, vidíte. A jak jsme oba dopadli. Jsme tak trochu šáhlí, ne?
Myslím, že nakonec jsme nedopadli tak špatně.
Tak jistě, žijeme. To je základ.
Ale zpět k tématu. Takže jste konzervativec?
Ve své poslední knížce říkám, že jsem levicový konzervativec.
Ale jste stále ateista?
Ano. Vždycky svému příteli, kardinálu Dukovi, říkám, že jsem tolerantní ateista. Dokážu pochopit spíš takovou tu masarykovskou ideu osobního Boha.
Mimochodem právě Masaryk velmi často vystupoval proti tomu, čemu říkal církevnictví. A přitom byl hluboce věřící.
Jen idiot nemění své názory, parafrázoval v Rozstřelu Miloš Zeman Winstona Churchilla.
A co na to říká Dominik Duka?
Jednou jsem ho požádal o požehnání a on říkal: Miloši, ty jako ateista požehnej zase mně. A učil mě, jak se to dělá. Říkal, že křížky na čelo se musí dělat palcem, a ne ukazováčkem a že musím pořádně přitlačit.
Ustupuje podle vás liberální demokracie a nastupuje éra autoritářství?
Když budeme mluvit třeba o Donaldu Trumpovi, který je svým způsobem autoritář, tak na příkladu Spojených států amerických můžeme říci, že liberální demokracie odchází.
Ale proč?
Moje odpověď bude velice prostá. Celý svůj politický život zastávám názor, ve kterém se utvrzuji, tedy že nejdůležitější jsou v politice silné osobnosti. A teď se podívejte na americkém příkladě na tamní osobnosti liberální demokracie.
Kamala Harrisová byla čtyři roky viceprezidentkou a nic neudělala, není za ní žádná stopa kromě hýkavého smíchu, jak říká Donald Trump. Ale když ji postavíte proti Trumpovi, tak neprohrává liberální demokracie ve střetu s autoritářstvím. Prohrává neschopná politička ve střetu se schopným byznysmenem.
Takže liberální demokracie nemá podle vás prohráno?
Nemá. Ale bude muset najít silné osobnosti. Zatímco autokraté musí prokázat, že jsou silnými osobnostmi.
Srdce mi stále bije nalevo
Vraťme se k levicovému konzervativismu. V čem jste vlastně zůstal levicový?
Moje srdce stále bije nalevo a myslím si, že jsem sociálním demokratem nikoliv jenom proto, že jsem byl předsedou sociální demokracie, ale proto, že hodnota solidarity je naprosto nezbytná.
Ale také jsem vždy vyznával zásadu slučitelnosti této hodnoty s hodnotou individuálního úspěchu. Ostatně, kde lze najít průnik těchto množin? Tím průnikem je filantropie.
Progresivní zdanění bývá někdy vydáváno za projev závisti za úspěch, ale není tomu tak. Je to spíš pokus snížit rozdíly mezi sociálními vrstvami nebo skupinami, aby mezi nimi nevznikl zničující konflikt. A také si myslím, že levice může koexistovat s pravicí, ostatně já jsem taky docela dobře koexistoval s Václavem Klausem a on se mnou.
KOMENTÁŘ: Levou nohou k Národní frontě? Maláčová, Paroubek a Konečná mohou oslabit jiné |
Jak se díváte na integrační snahy na levici? Na možnou spolupráci SOCDEM a KSČM?
Mluvil jsem s Kateřinou Konečnou i Janou Maláčovou. Myslím si, že se dokážou dohodnout.
Kateřina Konečná několikrát řekla, že chce sjednotit levicové vlastence. Nepřipadá vám pojem vlastenectví vyprázdněný?
V okamžiku, kdy žijete v mírumilovné společnosti, v mírovém světě, kdy vás nikdo neohrožuje, je to zbytečný pojem, neřekl bych prázdný. V okamžiku, kdy je vaše země ohrožena, a to ohrožení nemusí být nutně jenom vojenskou agresí, například to může být migrace, zejména když jsou migranti z jiného kulturního okruhu jako v případě muslimů, tak vlastenectví přestává být vyprázdněným pojmem a stává se pojmem zatraceně aktuálním.
Po odchodu ze sociální demokracie jste kandidoval za SPO (Strana práv občanů). Která si dala do názvu vaše jméno – Zemanovce. Řekněte mi upřímně: to vám nepřipadalo divné?
Byl jsem proti tomu. Ale pokud se domnívali, že jim to prospěje, a ono jim to možná trochu prospívalo, tak jsem nakonec pokrčil rameny.
Ta strana bohužel trpěla tím, čím trpí většina stran. Tedy že v okamžiku, kdy šla nahoru a kdy průzkumy ukazovaly, že by se možná dostala do Sněmovny, tak se tam začali hádat o místa na kandidátkách, a dokonce se to medializovalo. A voliči pochopitelně nemají rádi strany, které se uvnitř hádají. Ale já jsem té straně vděčný, protože nesporně pomohla při organizaci obou prezidentských kampaní.
Maláčová smí vyjednávat účast zástupců SOCDEM na kandidátce STAČILO! |
Patolízalství a novinářské kurvy
A to vám nevadilo patolízalství? Když se někdo chová jako šplhoun, který se chce zavděčit?
Jistě že mi to vadí. Ale víte, kde je patolízalství největší? U novinářů. Vy se zabýváte, Vladimíre, Francií, viďte? Tak asi víte, co to byl Moniteur.
Jistě, Le Moniteur Universel, noviny Francouzské revoluce.
Dobrá, teď nebudu útočit na vaši profesi, teď budu konstatovat fakta. Když Napoleon uprchl z Elby a pochodoval na Paříž, první den zněly titulky Moniteur: Uchvatitel se zmocnil Marseille. Další den: Krvavá bestie postupuje na Lyon. Další den už to byl Napoleon Bonaparte bez jakýchkoliv adjektiv a poslední den: Celá Paříž nadšeně uvítala jeho císařské Veličenstvo.
To psali stejní novináři. Takže novináři jsou, s prominutím a ne všichni, prodejné kurvy, presstituti. V mnoha případech, ne ve všech, je to označení hluboce pravdivé.
Jako novinář tyto výrazy nepoužívám. Ale je to na vás, je to vaše licence. Mě spíš zajímají jiní patolízalové: v SPO, možná i v dalších stranách. Nevím, třeba v SPD, PRO, kteří za vámi chodili a prosili vás, abyste je podpořil. Neříkejte mi, že tohle patolízalství nevidíte?
Ale samozřejmě, že ano. Jenomže na rozdíl od vás, který tyto strany nezná tak důkladně a nezná je všechny, mohu říci z pětatřicetileté politické zkušenosti, že v každé straně najdete strašnou spoustu patolízalů a musíte se s tím smířit a musíte s nimi umět pracovat a jejich patolízalství využít pro užitečný cíl.
Když už o SPO hovoříme: USA uvalily sankce na advokáta, jehož firmy sponzorovaly SPO. Je to advokát Fabio Delco. Co tomu říkáte?
Já jsem to zaregistroval před dvěma nebo třemi dny. Mohu konstatovat, že toho advokáta neznám. A je zajímavé, že by americký advokát organizoval ruské firmy.
Jo, připadá mi to trochu jako nelogická kombinace. Ale protože o tom nic nevím, nechci patřit mezi politiky, kteří široce hovoří o věcech, o kterých nejsou dostatečně informováni. Nevím, kdo to byl a celé mi to tak trochu připadá jako přitažené za vlasy.
Už jste se mnohokrát vyjádřil k situaci na Ukrajině. Kdysi jste napsal knihu „Jak jsem se mýlil v politice“. Vzpomínám si na vaše vřelé debaty s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. To jste tehdy skutečně netušil, jaký opravdu je?
Znáte přece Peterův princip, že každý člověk v kariérním žebříčku stoupá tak dlouho, až dosáhne příčky, na které není schopen vykonávat kompetentně svoji funkci? Když tedy politik získá absolutní moc, což je příklad Vladimira Putina, tedy moc, která není kontrolována žádnou vnější silou, tak se dostane do pokušení, které se dá nazvat ztrátou odborné kompetence, chcete-li ztrátou sebereflexe.
Putin byl zpočátku reformátor. V politických začátcích se hlásil k Západu, dokonce byl ochoten vstoupit do NATO. A možná, že byla chyba, že byl odmítnut. Vladimir Putin tedy ne kvůli uražené ješitnosti, to bych ho diskreditoval, ale z pocitu všemocnosti, že se mu řada věcí podařila, dospěl k názoru, že si může dovolit udělat další krok. A to byla agrese vůči Ukrajině.
Udělal podle mě strategickou chybu, o které jsem kdysi řekl, že mu zlomí vaz. Zatím je jeho vaz v pořádku, ale myslím si, že dříve nebo později ukrajinský konflikt povede k otřesům, které mohou Vladimira Putina smést. Ale to je prognóza, která se opírá o řadu zamlčených předpokladů.
Miloš Zeman v Rozstřelu ocenil cestu Roberta Fica do Moskvy.
A jak v této souvislosti hodnotíte cestu slovenského premiéra Roberta Fica do Moskvy? Myslíte si, že je správné jednat právě teď s Putinem?
Samozřejmě že je to správné, protože lidé spolu mají mluvit. Na svých narozeninách jsem blahopřál také Viktoru Orbánovi, že podnikl cestu kolem světa. Nejdříve za prezidentem Zelenským do Kyjeva, potom do Moskvy za Putinem, poté Peking a prezident Si a nakonec skončil na Floridě u Donalda Trumpa.
Takže to částečně udělal i Robert Fico. Lidé, kteří spolu nemluví, tak spolu válčí. A já si myslím, že válčení už tady bylo dost. Jak říkal Masaryk: demokracie je diskuze a dialog je potřebný právě tehdy, když se svým partnerem nesouhlasím.
Přinese Donald Trump v úřadě amerického prezidenta mír na Ukrajinu?
V každém případě přinese oživení v sále. Jestli to bude mír, to nevím. Ale pokud ano, tak to bude mír, který, a to teď neříkám ve zlém, bude založen na vydírání obou stran. To znamená: Rusové, když nebudete jednat, tak dodáme Ukrajině nové a nové zbraně. A Ukrajinci, když nebudete jednat, odepřeme vám jakoukoliv finanční pomoc. A tímto způsobem může vydírání dostat obě strany k jednacímu stolu.
A věříte tomu, že právě tohle může být úspěšné?
Je to jeho styl jednání, styl zděděný z byznysu a přenesený do politiky a je to styl víceméně úspěšný.
KOMENTÁŘ: Nejlepší přítel Donalda Trumpa v zahraničí? Možná to bude Zelenskyj |
Když budeme pokračovat v názvu vaší knihy „Jak jsem se mýlil v politice“, neobáváte se podobného scénáře jako s Ruskem také s Čínou?
Se současným čínským prezidentem jsem jednal asi pětkrát a mohu říci, že je to silná a výrazná osobnost. Je tam podobný problém jako v Rusku s Ukrajinou a ten problém se samozřejmě jmenuje Tchaj-wan.
Tady asi bude Donald Trump obezřetnější, protože zatímco vůči Ukrajině nemá žádné závazky, tak u Tchaj-wanu Spojené státy několikrát garantovaly jeho suverenitu. Nikoliv nezávislost, ale suverenitu, to jsou dva různé pojmy. Takže kdyby Čína zaútočila na Tchaj-wan, tak to může opravdu vyvolat celosvětový konflikt.
Jak se momentálně cítíte zdravotně?
Tak dvacet let mě bolí palec u levé nohy. Tři roky mě bolí po špatně ošetřené zlomenině pravá ruka. A to je všechno. Já si nestěžuji. Představte si, kolik mých údů by mě ještě mohlo bolet a nebolí, takže jako životní optimista se z života raduji. Dobré je každé ráno. Pozor, to neplatí v politice, tam se říká: dobrý je každý den.
A co víno? Cigarety?
Po hospitalizaci jsem půl roku nepil a nekouřil. Pak jsem dospěl k názoru, že když už, pokud jde o ženy, je tato kapitola mého života definitivně uzavřená, tak budu ne otevírat, ale udržovat jiné kapitoly, kam patří alkohol a nikotin. A na rozdíl od některých politiků, kteří šňupou kokain, mně tyto dvě drogy úplně stačí a nechci repertoár těchto drog dál rozšiřovat.
