Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Nemáme žádný doklad, že by to tak bylo. Kdyby na Heydricha nebyl spáchán atentát, dost dobře bychom jej ještě v roce 1945 našli v Praze,“ říká Michal Stehlík. „Tahle informace se objevila v šedesátých letech a pochází ze vzpomínek profesora Vaňka, který v tomto duchu mluvil se spisovatelem Miroslavem Ivanovem,“ vysvětlil historik.
Heydrich měl v Praze zůstat
„Je to tedy mýtus, že měl Heydrich přejít do Paříže. Tuto informaci následně využívala komunistická propaganda. Tvrdila: vidíte? Vy jste ho zabili poslední den, už tady neměl být a nepřišly by následné krutosti. Skutečnost je taková, že Heydrich měl plánovanou pouze pracovní cestu do Německa. Takže to nebyl jeho poslední den v Praze,“ upozorňuje Stehlík.
Mýtem je podle profesora historie také informace o tom, že jeho mise v Praze byla jakýmsi pomyslným kariérním pádem. „Ani to není pravda. Jednak byl jakýmsi šéfem, dnešní terminologií, Interpolu. Jednak z funkce říšského protektora předsedal konferenci ve Wannsee, která v lednu 1942 naplánovala holocaust. Byl velitelem říšské tajné služby.“
„Dále je třeba říct, že Čechy jsou sice možná malou skvrnkou na evropské mapě. Ale vzhledem ke zbrojovkám v Plzni či v Brně představovaly území s významnou hospodářskou výkonností směrem k válce. Prostě český dělník měl v německém válečném průmyslu důležitou roli,“ míní historik.
„A poslední moment, který připomenu, je fakt, že v případě jmenování zastupujícím protektorem to bylo vůbec poprvé, kdy získal Heydrich politickou funkci. Získal tak skutečné místo, kterému mohl vládnout. A tím přeskočil hierarchii z bezpečnostní role do role politické. Podívejte se na ten filmový týdeník, kdy nastoupil do funkce: kráčí bombasticky přes Hradčanské náměstí… Tady už vystoupila do popředí politická ambice, která mohla být dána i tím, že jeho žena měla šlechtický původ,“ připomíná Stehlík.
Posílal dělníky na zotavenou do Luhačovic
A jak se vlastně slučovaly Heydrichovy ideologické proklamace, že chce zlikvidovat v Evropě kromě židovského i slovanský element, s tím, že měl podle tradovaných informací podporovat české dělníky a například jako jeden z prvních „inovátorů“ zaváděl závodní jídelny?
Putin je jako Hitler, řekl na 80. výročí atentátu na Heydricha ministr |
„To je politika cukru a biče. Sice nejprve vyhlásil první výjimečný stav, tzv. stanné právo, popravoval odbojáře a generály, nechal zatknout předsedu vlády Aloise Eliáše. Teď použiji mrazivou metaforu: Zatímco na jaře 1942 se rozjely transporty českých a moravských Židů do Terezína a dále na východ a začal holocaust, tak ještě před Heydrichovou smrtí přijel první vlak do Luhačovic, kam vezl české dělníky na takzvaně zaslouženou dovolenou, kterou jim darovala říše, aby lépe pracovali. To je ta podpora českého dělníka, o které Heydrichovi šlo. Aby továrny vyráběly, aby zbrojovky zajistily vyšší výrobu,“ tvrdí profesor historie.
Heydrich byl podle něj zejména technokratem. „Ne takovým mýtickým šílencem jako Himmler. Rozdělil český národ na třetinu, která tady neměla co dělat, druhou třetinu, která by se dala nějak poněmčit, a třetí třetinu, která by se měla vyvést někam na východ. Ale tehdy byla válka a ta se měla vyhrát. Dokud budou zbrojovky chrlit zbraně pro třetí říši, tak tato politika zůstane stranou. Až na likvidaci židovského obyvatelstva.“
Další mýtus: svatováclavská koruna
Za mýtus považuje profesor Stehlík i to, že si Heydrich nasadil svatováclavskou korunu na hlavu. „Na tom je hezky vidět, jak máme v oblibě pohádky. Z tragického historického příběhu uděláme příběh o červené Karkulce. Podle všech svědků, kteří byli přítomni té známé prohlídce korunovačních klenotů, nedošlo k tomu, že by si ji dal na hlavu, natož aby ji nasadil svému synovi Klausovi, který potom následně nešťastně zahynul pod koly náklaďáku. Je to jen další mýtus, který se hodí do příběhu, že když si korunu neoprávněně nasadili, tak následně zahynuli.“
Michal Stehlík následně v Rozstřelu mluvil o tom, jaké problémy provázely přípravu atentátu. Že místo Jana Kubiše měl být původně na území protektorátu poslán Karel Svoboda, který se ale před odletem zranil.
Podle plánů se neuskutečnil ani samotný výsadek, neboť Gabčík s Kubišem seskočili na jiném místě, než se původně předpokládalo. Problémy provázel i jejich pobyt na území protektorátu. Atentátníci navazovali neplánované vztahy, dokonce milostného charakteru. Posouvalo se i datum samotného útoku.
Útok na Heydricha podrobně: vteřiny, které významně zasáhly do českých dějin |
„Oni šli do velkého neznáma. Situace protektorátu byla jiná než v roce 1939. A je to vlastně v dobrém slova smyslu soubor jistých náhod, že atentát nakonec vyšel. To nebyla akce nějaké dvacetičlenné jednotky americké armády z amerického filmu. Vykonali ji lidé, kteří se museli ukrýt v realitě protektorátu, při vědomí poprav prvního stanného práva,“ navazuje Stehlík.
V Rozstřelu pak popsal podrobně logistiku a vykonání atentátu se všemi přešlapy a chybami, které nastaly, včetně nefunkčního samopalu i toho, že atentátníci nevyužili pistole, které měli v tu chvíli k dispozici. Hovořil i o tom, jak probíhala Heydrichova hospitalizace v Nemocnici Na Bulovce a že zastupující říšský protektor nakonec zemřel na otravu krve.
Michal Stehlík popsal i obranu atentátníků v kostele Cyrila a Metoděje. Zpochybnil při tom představu, kterou má veřejnost ze známého filmu režiséra Sequense, kdy se atentátníci bránili v kryptě střelbou ze samopalu. „Samopal neměli k dispozici. Měli pouze ruční zbraně.“
Atentát pomohl obnovit státnost
Historik hovořil i o tom, co následovalo: nové represe, popravování podezřelých i vyhlazení Lidic a Ležáků.
„Tady je důležité si uvědomit jednu věc. Jsme v polovině roku 1942. Němci likvidují na východě v Polsku, Bělorusku i na Ukrajině stovky vesnic. Ale svět o tom nic neví. Lidice byly prvním případem, kdy se svět dozvěděl, že je německá okupační správa, navíc v srdci Evropy, schopna postřílet všechny muže, schopna odvézt ženy a děti do koncentračního tábora.“
„A proto jsou Lidice, bez uvozovek, tak slavné. Ještě není v paměti Osvětim, ještě není v paměti to, co se děje na východě. Ale Lidicemi se Němci dokonce pochlubili. A proto jsou likvidace Heydricha i Lidice bezesporu světovými událostmi roku 1942,“ myslí si Stehlík.
Jak se žilo v době heydrichiády. Němci popravovali i těhotné ženy |
A jak byl podle něj atentát důležitý pro budoucí vývoj Československa? „Předně, kdyby Heydrich přežil válku, tak by mu slušel špagát v Norimberku. Byl to zločinec. Pro Československo je to významná akce, třeba i tím, že se ukázalo, že Čechoslováci nesouhlasí s protektorátní okupační správou.“
„Navíc jsou tu oběti a naše politická reprezentace mohla prokázat spojencům: podívejte se, my umíráme, protože jsme proti nim. My nejsme jenom zbrojní základna třetí říše a klidný protektorát. U nás umírají lidé. Lidice se staly značkou, kterou mohl Edvard Beneš používat v exilu ke svému jednoznačnému cíli: vrátit se zpátky před Mnichov. Čechoslováci bojují na území protektorátu, v RAF, na východě budují armádu, bojují u Tobruku,“ vypočítává historik.
Podle Stehlíka tak Beneš mohl na spojence tlačit, aby zneplatnili Mnichov a vrátili Československu území, které mu náleželo před rokem 1938. I proto se stal atentát na Heydricha milníkem, který pomohl po válce obnovit československou státnost.
Smrt na kůru: román o atentátu na Heydricha v audioknize s 40% slevou |
A jak bude vypadat výstava, kterou Národní muzeum chystá k 80. výročí události? „Třeba ukazujeme první stránky novin z té doby. Zdálo by se, že se palcové titulky věnují atentátu. Ale ve skutečnosti se psalo o bitvě u Charkova, o vítězství Rommela v Africe, že Američané nemají naftu a Japonci mají lepší letadlové lodě.“
„Chceme ukázat, že lidé tehdy neviděli světlo na konci tunelu. Že třetí říše neprohrávala. Nebyla otevřená západní fronta. Psal se rok 1942 a ti, kdo pomáhali parašutistům, byli nesmírně stateční. Šli do toho s tím, že zemřou, protože tu Němci budou navěky. Chceme prostě reálně ukázat situaci, která tu panovala během 38 dnů z druhého stanného práva,“ uzavírá historik.
