Stoupenci novely chtějí dát všem možnost svobodně se rozhodnout. Kritici ji naopak odmítají jako zbytečnou a vnímají ji jako zásah do jazyka.
„Co kdo chce, ať říká,“ uvedla na úvod jazykovědkyně. Sama si přechýlené příjmení ponechala. V Rakousku, kde žije, by podle ní nepřechýlené jméno Valder bylo úplně jiné jméno než Valdrová.
Očekává, že návrh, který dává českým ženám možnost volby, parlament schválí. Zákon by podle ní v tom bránit lidem neměl. „Nemusíte být feministka nebo feminista, abyste se zaposlouchal do toho, co chtějí lidé,“ domnívá se.
Jazyk se utváří tak, jak na něj působí lidé, kteří mají vliv na společenský diskurs.
Kdo má moc ve společnosti, má tzv. pojmenovací moc. Čeština je podle Valdrové někdy vůči ženám nespravedlivá . Jako příklad uvedla větu „Žena a pes zmizeli za horizontem“, kde kvůli psovi se píše měkké i. Naráží tím na přednosti mužského rodu ve shodě podnětu s přísudkem.
Češtině to neublíží
V historii se ženská příjmení tvořila tím, že se k mužskému jménu se přidala přípona -ová ve významu, že muži vlastně patřila. Žena Kováře byla tedy Kovářova. Valdrová poznamenala, že kdyby v historii byly silnější ženy, bude se muži jmenovat podle ženy. Vznikala by pak jména jako například Pláteničin, nebo Nováčin.
Takový význam již je podle dnes pouze formalitou a historický význam vyprchal. Pokud to však některé ženy stále vnímají, měl by podle Valdrové mít možnost příponu -ová nepoužívat. „Nic se nestane, češtině to neublíží,“ poznamenala.
Jazykovědkyně Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český dříve v Rozstřelu vyjádřila obavy, že změna způsobí komunikační nedorozumění a lidé nebudou vědět jak nepřechýlené příjmení správně používat. S tím Valdrová nesouhlasí a používal by se podle ní například tvar „půjdu s paní Gavenda“.
„Kdo bude chtít mít -ová, bude mít -ová,“ dodala. V případě nepoužívání přípony -ová se pak aktivizují jiné prostředky slovní zásoby. Zakončení -ová podle ní má výhody i nevýhody.
Jméno jako součást lidských práv
U názvů profesí nebo pracovních pozic se přechylování názvů naopak osvědčilo například kvůli inzerci pracovních pozic, které byly dříve často pouze v mužské variantě, což ženy odrazovalo. Kvůli tomu vznikl zákon, který ukládá pracovní pozice nabízet jak v mužské, tak v ženské variantě.
Valdrová se také domnívá, že jméno je součást lidských práv. „Když někomu vnucujete, jak se má jmenovat, tak je to porušování lidských práv,“ uvedla.
Také poznamenala, že pravidlo přechylování ženských jmen je v zákoně zakotvené od roku 1946, i když se přechylovalo i dříve. Začalo se pak přechylovat bez ohledu na národnost nebo původ jména. „To je naprosto nehorázné ovlivňování,“ řekla.
Možnost volby považuje za přirozený krok zákonodárství i vzhledem k tomu, že roste počet lidí, kteří tuto variantu podporují. „Z hlediska jazyka není pravda, že si s tím čeština neporadí,“ dodala.
Problematika se týká také transsexuálů
Problematika přechylování a jmen je velmi komplikovaná také pro lidi, kteří podstoupili změnu pohlaví. Tam je podle Valdrové několik nespravedlností. Během změny pohlaví si musí takový člověk vybrat rodově neutrální jméno a poté ho změnit podle příručky, kterou používá matrika.
Zákon zakazuje mužům dávat ženská jména a naopak. Například Jiřina Součková se může během procesu změnit na genderově neutrální Alex, Saša nebo Nikola.
Volba příjmení je také velmi omezená. Je možné si k původnímu příjmení připojit -ů nebo -ých. Například ze Součková na Součkových. Možné je i například jména Krejčí nebo Dolejší. V příručce jsou také jména, která v Česku nikdo nemá. Může vzniknout třeba varianta Můdrych Balážověch. I toto se podle Valdrové musí změnit.
Jana Valdrová vystudovala Filozofickou fakultu brněnské Masarykovy univerzity. Nyní žije v rakouském Tyrolsku. Na Innsbrucké univerzitě se věnuje výzkumu a přednášení o vztahu mezi jazykem a genderem. Kromě přechylování se zabývá i jazykovými stereotypy ve vztahu k pohlaví.
