Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvVánoční příběh o betlémské hvězdě podle hvězdáře Michala, jak je známý na sociálních sítích, nemusí stát na nadpřirozeném zázraku. „Klidně mohlo jít o reálnou astronomickou událost,“ říká.
Nabízených vysvětlení je víc – kometa, výbuch hvězdy – jenže právě ty nejdramatičtější varianty narážejí na nedostatek důkazů.
Ježíš se narodil v srpnu?
Nejpravděpodobněji proto vychází jiný scénář: nápadná a dlouhotrvající konjunkce jasných objektů. Zhruba kolem roku 2 př. n. l., na přelomu srpna a září, kdy se zřejmě ve skutečnosti narodil Ježíš Kristus, pokud šlo o reálnou osobu, se na obloze mohlo po několik týdnů setkávat hned několik mimořádně jasných těles – Venuše, Jupiter a Měsíc, později i Merkur a hvězda Regulus.
„Nebyl to jeden okamžik, ale podívaná, která trvala zhruba měsíc,“ popisuje hvězdář Michal. V některých chvílích se objekty dostaly tak blízko, že mohly na první pohled splývat v jediný zářivý bod.
Pro tehdejší pozorovatele to musel být silný zážitek – vizuální i symbolický. Jupiter byl považován za královskou planetu, Regulus doslova znamená „malý král“. V kontextu příběhu o narození krále taková podívaná dává smysl. „Kdyby už tehdy žili astrofotografové, tak by si přišli na své,“ usmívá se hvězdář Michal s nadsázkou.
Podobné nebeské úkazy ostatně v minulosti často nefungovaly jen jako náboženské symboly, ale i jako politický nástroj. Štipl připomíná příklad Kryštofa Kolumba, který znal dopředu datum úplného zatmění Měsíce. Když ho „předpověděl“, získal mezi domorodci respekt a autoritu. Obloha zkrátka nebyla jen kulisou – byla zdrojem moci.
Co uvidíme na obloze dnes?
Z vánoční symboliky se Rozstřel posunul k tomu, co lze na obloze vidět právě dnes, tedy 26. prosince. Během svátků stojí za pozornost konjunkce Měsíce v tenkém srpku se Saturnem, jasně viditelný bude i Jupiter. Při dobrých podmínkách a mimo města je podle Štipla možné zahlédnout dokonce všechny čtyři plynné obry Sluneční soustavy.
Zimní obloha má navíc jednu výhodu: je přehledná a výrazná. Pokud si chce člověk vyjít ven s dětmi, sázka na jistotu je Orion. „Je to jedno z mála souhvězdí, které opravdu trochu připomíná to, podle čeho je pojmenované,“ říká hvězdář Michal a ve studiu ukázal na monitoru všechny důležité situace. Pomůže podle něj i ikonický Orionův pás – tři hvězdy v přímce – a nedaleký Sirius, nejjasnější hvězda noční oblohy.
Romantiku zimních nocí ale stále víc narušuje moderní realita. Světelný smog a tisíce satelitů na oběžné dráze podle Štipla zásadně mění podmínky pozorování. Pro běžného pozorovatele je satelit jen pohybující se tečkou, pro astronomy a astrofotografy je to ale vážný problém.
„Jediná stopa satelitu dokáže znehodnotit celý snímek,“ vysvětluje. A nejde jen o obraz: satelity ruší i rádiovou a mikrovlnnou astronomii, protože vysílají signály, které přehlušují extrémně slabé signály z vesmíru. Přirovnání je výmluvné – jako snažit se zachytit šepot na hlučném festivalu.
Jsme blízko objevu mimozemského života
Závěr Rozstřelu patřil mimozemskému životu. Jsme mu dnes blíž než kdy dřív? „Rozhodně ano,“ odpovídá Michal bez váhání. Důvodem je planeta vzdálená zhruba 30 světelných let, u níž astronomové v atmosféře zachytili chemickou sloučeninu, která se na Zemi běžně pojí s biologickou aktivitou. Produkují ji například mořské organismy.
„Neznamená to, že jsme objevili mimozemšťany,“ zdůrazňuje Štipl. „Ale je to opravdu vážný kandidát na biologický signál.“ Klíčové je, že se tento nález kombinuje s další zásadní indicií – možností výskytu kapalné vody. Právě souběh vody a „podezřelé“ chemie je důvod, proč vědci zbystřili.
KVÍZ: Poznáte vesmírné objekty podle obrázků? |
Jak se takové věci zjišťují? Podle Michala pomocí spektrometrie. Každý atom a molekula mají svůj „čárový kód“ ve spektru světla. Když planeta přechází před svou hvězdou, její atmosféra část světla pohltí – a z těchto chybějících „čar“ lze vyčíst, jaké látky atmosféra obsahuje. Stejným způsobem dnes astronomové určují složení hvězd, jejich teplotu i stáří.
Vánoční pohled k nebi tak letos dostává nový rozměr. Betlémská hvězda mohla být dávnou astronomickou konjunkcí. Současná astronomie ale pracuje s daty, která naznačují, že život nemusí být výhradní doménou Země. A i když zatím mluvíme „jen“ o bakteriích nebo řasách, jde o zásadní posun.
„Pravděpodobnost, že by život v jakékoli formě vznikl pouze tady, je prakticky nulová,“ uzavírá hvězdář Michal v Rozstřelu.
