Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvGustáv Husák byl československý politik slovenského původu, vysoký představitel vládnoucí Komunistické strany Československa a v letech 1975 - 1989 osmý prezident země. Jeho jméno je v tomto období nejsilněji spojeno s tzv. normalizací, kdy přicházela na svět generace „Husákových dětí“. Jaká však byla jeho kariéra od samých počátků, okolnosti jeho vstupu do KSČ nebo působení za války? I na to odpovídá Macháčkova kniha.
„Šlo mi hlavně o porozumění Husákovi jako osobnosti. Chtěl jsem zjistit, co dělal a co si myslel, jak fungoval v československém prostoru. Především mi šlo o pochopení jeho motivů chování. Rozhodně mi nešlo o jeho rehabilitaci,“ komentuje důvod sepsání Husákovy biografie Macháček.
„Slováci vždycky budou Husáka vnímat jinak než Češi. Je to logické. Husák byl první a zároveň poslední Slovák, který se jako prezident dostal na Pražský hrad. Udělal federaci Československa, součástí jeho politiky byla i politika emancipace slovenského národa v boji za slovenské národní zájmy. Takže Slováci na něj vždy budou nahlížet jinak. Pro nás je Gustáv Husák především symbolem normalizace v rámci 70.- 80. let,“ tvrdí historik.
„Když se chcete přiblížit k motivům chování nějaké osobnosti, začnete to přejímat a najednou začnete i tak trochu chápat, proč dělal to, co dělal. Vždy jsem to ale řešil tak, že jsem utíkal i k jiným tématům, k lidem, kteří byli na opačném politickém pólu. Pracoval jsem například na scénáři k filmu o Františku Kriegelovi, který podepsal Chartu 77 a po roce 1969 byl perzekuován. Takže to mi vždy narovnalo ten pohled, abych příliš neupadal do vidění světa očima Gustáva Husáka,“ směje se Macháček.
Mimo dění roku 1989
Během sametové revoluce v roce 1989 bylo Husákovo prezidentování tou nejvyšší, ale prakticky jedinou funkcí, která byla viditelná. „Nebyl už tou hlavní postavou normalizačního vývoje. Na Pražském hradě byl v podstatě odříznut od hlavního dění, Miloš Jakeš a ostatní politici ho příliš neinformovali o důležitých událostech. Ty nejpodstatnější zprávy dostával generální tajemník, tedy Jakeš,“ říká Macháček.
Už v roce 1987 začalo v komunistickém Československu docházet s ohledem na Gorbačovovu přestavbu v SSSR k určitým změnám. Husák opustil funkci generálního tajemníka ÚV KSČ a na jeho místo přišel právě Miloš Jakeš.
„Byla to logická volba. Ve vedení KSČ figurovali velcí hráči - na jedné straně federální premiér Lubomír Štrougal, který se hlasitě hlásil k politice Gorbačova, perestrojce. A na straně druhé Vasil Biľak, člověk, jenž zastával opačný pól, který vycházel z postulátů založených na přelomu 60.- 70. let. Tvrdil, že příchod vojsk v roce 1968 byl nevyhnutelný a reformy se nemají dělat. Tito dva silní hráči stáli proti sobě a nakonec se v rámci kompromisu musel vybrat někdo „třetí“ - a tím byl právě Miloš Jakeš,“ komentuje historik důvod zvolení nového stranického vůdce.
„Také národnostní otázka v tom hrála roli. Post generálního tajemníka dlouhá léta zastávali Slováci. A tak se zkrátka hledal Čech,“ dodává Macháček.
V roce 1969, kdy se Gustáv Husák dostal do čela strany, však u ostatních komunistických politiků nebyl moc oblíbený. „Vasil Biľak a ti, kteří se snažili o legalizaci vstupu vojsk Varšavské smlouvy, na něj nahlíželi kriticky. On se v tom období projevoval jako reformní komunista a byl spojený s Pražským jarem. V dalších letech si však i oni začali uvědomovat, že Husák je velká postava, že je převyšuje, jak intelektuálně, tak i organizačně. Takže potom se mu dostalo úcty,“ tvrdí Macháček.
Několik mozkových příhod
V rámci svého života prodělal Husák několik mozkových příhod. „Hůř se pohyboval, hůř viděl, občas kvůli tomu působil dezorientovaně. Často někdo chodil vedle něj, aby ho vedl. Po operaci se mu zrak zlepšil, původně ji ale pořád oddaloval. Bál se totiž, že bude politicky nahrazen,“ říká.
Gustáv Husák byl symbolem československé normalizace |
V únoru roku 1989 prodělal Husák jednu z mozkových příhod, která se stala za zvláštních okolností. „Husák bydlel na Pražském hradě. Jednoho večera se mu udělalo nevolno, tak se šel nadýchat čerstvého vzduchu, u otevřeného okna upadl a zůstal tam ležet až do rána. Tehdy se objevila informace, že bojuje o život. Když se pak delší dobu neobjevoval na veřejnosti, politici vydali prohlášení, že na tom není zdravotně dobře. Úřadovat opět začal asi až po dvou, třech měsících,“ říká historik.
„Potom začaly chodit zprávy i do Moskvy, že už nezvládá svou funkci. V té době zastával pouze funkci prezidenta,“ dodává. O Husákově zdravotním stavu informoval Michaila Gorbačova na jaře 1989 generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš. Ujistil ho, že se hlava státu zotavuje.
Koncem 80. let už si československá StB začala uvědomovat nutnost politických změn. „Uvědomoval si to i Husák. Situaci komentoval dost kriticky, používal na to konto i dost pejorativní výrazy. Před 17. listopadem už hovořil dost rezignovaně. Věděl, že už nemá sílu věci měnit,“ uzavírá Macháček.
První ucelená husákovská biografie
Nová kniha o Husákovi z historikova pera vyšla v roce 2017 a zaměřuje se jak na Husákův původ a rodinné zázemí, tak kupříkladu jeho působení v rámci Slovenského národního povstání nebo v poválečné politice.
Taktéž se věnuje odsouzení Husáka v procesu se slovenskými „buržoazními nacionalisty“, stranou nezůstává ani prezidentův osobní život. Je tak první ucelenou husákovskou biografií nejen v české historiografické produkci.
„Cílem bylo splatit historiografický dluh, kdy stále scházela podrobná a zároveň komplexní biografie o životě a díle tohoto slovenského a československého politika,“ vysvětlil autor své úsilí po vydání knihy v roce 2017. Macháček přitom osobnosti komunistického prezidenta věnoval celkem devět let.
Michal Macháček je český historik. Absolvoval doktorské studium na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a několik zahraničních pobytů, třeba na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě nebo Historické fakultě Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova. Zabývá se problematikou česko-slovenských a československo-sovětských vztahů a komunistického hnutí ve 20. století, přičemž se zaměřuje především na jeho politické elity.
Publikoval řadu odborných i popularizačních textů, přednáší a spolupracuje také na filmové tvorbě s historickou tématikou. Z rukou prezidenta Zemana získal v roce 2018 státní vyznamenání České republiky - medaili za zásluhy v oblasti kultury.
Pro Husáka byl Dubček „užitečným hlupákem“:
