Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Nejvíce mi z listopadových událostí utkvělo v paměti, jak k sobě lidé tehdy byli mírní, ohleduplní, pokojní. Jak dovedli udělat prostor, když bylo třeba, přestože tam bylo tělo na těle. Lidem nechyběl humor a byli velmi pohotoví,“ říká římskokatolický duchovní Václav Malý.
Malý moderoval lidová setkání během sametové revoluce na Letenské pláni.
„Většina lidí na Letné otčenáš neuměla, ale alespoň se snažili otevírat ústa, na to nikdy nezapomenu,“ vzpomíná.
„Reakce byly různé. Někteří studentští vůdci říkali: Co si to ten farář dovoluje? I v samotném Občanském fóru s tím ne všichni souhlasili,“ vzpomíná.
Odpuštění je podle Václava Malého něco velkého. „Většina komunistických vůdců se za své činy neomluvila. Estébákům, kteří mi před listopadem znepříjemňovali život, jsem byl připraven odpustit. Nikdo z nich se mi však neomluvil,“ konstatuje.
„Demokracii musíme pěstovat“
Biskup v Rozstřelu promluvil i o církevních představitelích, kteří s předlistopadovým režimem kolaborovali. „Mlčeli, měli strach, nevěděli, co se bude dít. Ti lidé v církvi zůstali, byla škoda, že skoro nikdo neměl odvahu veřejně říci, že to nebylo dobré. Člověk rád zapomíná na svou minulost, ale nemůže ji odpárat. Je obrovské osvobození, když si člověk přizná slabost.“
Malý po listopadovém týdnu ze scény odešel. „Začalo se mluvit o mocenských strukturách a já jsem v nich jako katolický kněz nechtěl figurovat. Od počátku jsem věděl, že nechci míchat katolickou a politickou funkci,“ tvrdí.
„Demokracie je proces, není to něco jednou pro vždy, demokracii v sobě člověk musí mít a pěstovat ji. Umět naslouchat, vést dialog, mít úctu k druhému - to všechno k demokracii patří. Lidé očekávali, že odsunem komunistů se všechno vyřeší, ale demokracie je úkol na celý život. Vládla tu určitá naivita. Záleží to i na nás a ne jen na mocných. Díky bohu za listopad i za těch 30 let. I když je demokracie kulhavá, pořád žijeme ve svobodném prostoru a nejsme zavíráni za své názory,“ uzavírá Václav Malý.
Charta 77 i Občanské fórum
Katolická církev zažívala v Československu po krátkém období obnovy po druhé světové válce tvrdý střet s komunismem. Církevní představitelé se sice snažili některými vstřícnými kroky zmírnit komunistické represe, vydáním „církevních zákonů“ roku 1949 však komunisté získali pod kontrolu veškerou činnost duchovenstva a až do počátku 60. let byla činnost církve značně ochromena.
I proto začali duchovní v průběhu 80. let navazovat kontakty s občanským protirežimním disentem.
S touto aktivitou je spojován také Václav Malý - pražský biskup a římskokatolický duchovní, který se v průběhu 80. let podílel na tvorbě katolického samizdatu. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a od roku 1981 chvíli působil také jako její mluvčí.
V širokou veřejnou známost vešel však během sametové revoluce v roce 1989, kdy moderoval velká lidová shromáždění, například při setkání tři čtvrtě milionu lidí na Letenské pláni 25. listopadu nebo několik shromáždění na Václavském náměstí. Byl také spoluzakladatelem a prvním mluvčím Občanského fóra.
