Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Kdybych si myslel, že třicítka nepomůže, žádné protesty bych nedělal,“ řekl hned na úvod Rozstřelu klimatický aktivista. „V Praze platí padesátka a podívejte se na statistiku. Za loňský rok zemřelo na silnicích v hlavním městě sedm lidí. Jak to vysvětlíte jejich rodinám?“
Jednáme v kontextu klimatické katastrofy
„Přitom už v řadě západních měst se jezdí třicítkou. A jaká je statistika v Paříži, kde omezení rychlostí platí? Za loňský rok tam zemřela jedna osoba. Přitom Paříž je snad desetkrát větší než Praha. Vůbec nechápu, proč o tom vůbec diskutujeme. Tohle není primárně jen o emisích. Prostě potřebujeme změnu,“ myslí si Arne Springorum.
„Třicítka je bezpečnější, bude méně hluku, méně zplodin a hlavně bychom jako město získali obrovský komfort, který teď nemáme. Praha je přehlcena auty. Máme tady dvakrát více vozů na osobu než Berlín. A to je třeba změnit,“ pokračuje aktivista.
Podle něj by třicítka měla platit všude, až na páteřní komunikace, kterými jsou například tunel Blanka nebo jižní spojka. Ale na magistrále v centru města by zavedl třicítku okamžitě. „Faktem je, že když snížíme rychlost ve městě, tak se někteří lidé přes Prahu nedostanou tak rychle, a to třeba do práce. Ale možná právě kvůli tomu se pak rozhodnou, že je mnohem výhodnější používat MHD.“
Arne SpringorumVystudoval geologii na univerzitě v Cáchách a v Londýně, získal MBA ve Francii na College des Ingénieurs. Pracoval jako geolog ve Spojených státech amerických. Od roku 2008 žije a pracuje v Česku, kde nejprve jako podnikatel pomáhal firmám s energetickými úsporami. Podnikání však před časem ukončil a v současnosti se naplno věnuje aktivismu ve spolku Poslední generace. S manželkou Olinou má čtyři děti. |
Springorum pak v Rozstřelu obhajoval akce jeho organizace „Poslední generace“, kterými blokuje dopravu v centru metropole.
„Ta forma je ošklivá, je velmi nepříjemná, vím to. Ale zároveň je velice efektivní. Všimněte si: čtrnáctkrát jsme takto pochodovali Prahou a mluví o tom celá země. Děláme to v kontextu klimatické katastrofy.“
Jde nám o vyšší cíl, o přežití
Aktivista na druhou stranu přiznal, že je pro řidiče čekajících aut jistě nepříjemné stát v koloně, kterou blokují protestující členové Poslední generace. Připustil, že například pro rodiče, který veze nemocné dítě na pohotovost, to může být extrémně deprimující.
„Jde nám ale o vyšší cíl. Jde o naše přežití. Vím, že mnoho diváků a čtenářů bude odmítat to, co teď říkám. Ale ať si opravdu načtou to, co znamená klimatická katastrofa a do jaké míry vlády selhávají. Stále pokračujeme v cestě, na které jsme posledních 250 let,“ míní Springorum s tím, že lidská činnost v posledních dvou stoletích ohrožuje budoucnost lidstva.
„Tady skutečně nemluvíme o tom, jak vypadají Krkonoše,“ říká aktivista s tím, že Poslední generaci jde o hluboké systémové změny. „Tady mluvíme o budoucnosti a o tom, zda naše děti budou mít jídlo či budou umírat hladem. Vím, že nejsme populární a ani to není naším cílem.“
Podle něj současné lidstvo představuje poslední generaci, která s přicházející katastrofou stále ještě může něco udělat. Arne Springorum proto podporuje aktivity svého spolku, které mají za cíl na klimatické změny radikálním způsobem upozorňovat.
Také se přilepuji na silnice
On sám se několikrát přilepil na silnici a podporuje i to, když lidé z jeho spolku polévali slavné obrazy nebo když jeho italští kolegové nalili černou tekutinu do slavné římské fontány. On sám má ale ve formě protestu osobní nepřekročitelný limit. Nikdy by prý nechtěl žádné umělecké dílo trvale poškodit a odmítá při protestu jakoukoliv formu násilí.
Aktivistovi se zásadně nelíbí, když některé státy vůči jeho organizaci začínají přistupovat z mocenských pozic a chovají se represivně. Kritizoval například nedávnou razii bavorské prokuratury u některých členů německé odnože Poslední generace.
Aktivisté z klimatické skupiny Letzte Generation (Poslední generace) se přilepili na silnici v Berlíně. (16. května 2023)
V Rozstřelu tuto razii neváhal označit za šikanu a dal ji do souvislosti s blížícími se volbami v Bavorsku. „To byl obrovský přešlap ze strany státu, ze strany bavorské prokuratury. Oni nás dokonce označili za zločineckou organizaci. A to není jejich práce. To mohou udělat pouze soudy. A používají vůči nám zákony z 19. století.“
Poslední generace hovoří i o hlubších systémových změnách ve fungování evropských států. Arne Springorum naznačil, že současná parlamentní demokracie nestačí a je potřeba ji přeměnit na demokracii participativní.
Zjednodušeně řečeno, jde o systém, který se snaží o větší zapojení občanské společnosti do politického života, tedy že lidé nejsou omezeni pouze volbami, z nichž vzejde na omezené časové období legitimní politická reprezentace. Samotný akt volby podle aktivisty nestačí a lidé musí bdít nad politickým systémem i v období mezi jednotlivými volbami.
Ekonomika „nerůstu“
V této souvislosti Arne Springorum ostře vystoupil proti kapitalistickému systému, který je hnán motivací ekonomického růstu. „Jsme v zajetí tohoto ekonomického paradigmatu posledních 200 let. Nejsem proti samotnému kapitalismu, ale proti jeho formě, která škodí naší planetě.“
Aktivista neodmítá volný trh, ekonomickou soutěž, ale odmítá honbu za stále vyšším hrubým domácím produktem a prosperitou, která je v rozporu z budoucností planety. Politika blahobytu a „růstu“ podle něj zásadně ohrožuje budoucnost lidstva.
Aktivisté polili Monetův obraz bramborovou kaší, pak se přilepili ke zdi.
„Ano, jsme alarmisté. Potřebujeme obrovskou změnu ve všech aspektech. Ale na druhou stranu to neznamená, že se budeme jenom omezovat. Naopak získáme nové svobody. Získáme třeba průchozí magistrálu, bezpečnější ulice, ale také integritu,“ myslí si aktivista.
„A promiňte, bojovat za lepší životní prostředí, to přece nekončí jenom s tříděným odpadem. Je třeba, abychom si uvědomili, že v budoucnu poletíme do Karibiku nebo do Asie jednou za život a ne jednou za rok, navíc za 10 tisíc,“ uzavírá aktivista s tím že právě to je nesmyslné a hlavně neudržitelné.
Jak vnímá hranici mezi protestem a vandalismem? A co se jeho organizaci za dobu, kdy na sebe takto ostře upozorňuje širší veřejnost, už skutečně podařilo prosadit? I na to odpovídal Arne Springorum ze spolku Poslední generace v Rozstřelu.
