Které části České republiky větrná eroze nejvíc ohrožuje?
Nejvíc působí v našich nejúrodnějších a relativně rovinatých oblastech, tedy na Litoměřicku, Lounsku, jižní Moravě. Rozlohou to nejsou až tak velké plochy, ale měly by zůstat zachovány především, plodinám se na nich daří.
Je to vážný problém? Česko není taková placka jako třeba Maďarsko...
Třeba na širých amerických pláních se tento jev řeší déle než u nás. Česko je členité, máme roviny i pahorkatiny. Eroze nepůsobí na zatravněné oblasti, ani tam, kde se vítr nemůže „rozjet“. S nástupem klimatických změn a vlivem toho, že méně prší, zvyšuje se teplota a příroda se vysušuje, se však projevy větrné eroze zhoršují a i v našich podmínkách je důležité se jí věnovat.
Vysvětlete laikům, proč je špatně, když vítr z pole odnese trochu půdy? Jednou něco odvane, jindy naopak přinese.
Jenže ona to zdaleka nemusí být zanedbatelná trocha. Problém je, že vítr odnáší hlavně jemné částice, na kterých jsou navázány organické látky a živiny, od jejichž množství se odvíjí úrodnost. Větrná eroze navíc zmenšuje půdní profil (vrstvu půdy, pozn. red.), podporuje vysychání a zhoršuje podmínky pro růst.
Jak velká plocha české zemědělské půdy je ohrožená větrnou erozí?
Celé Česko má rozlohu asi 7,9 milionu hektarů, přičemž zemědělská půda tvoří 4,2 milionu. Z nich je asi 15 procent ohroženo větrnou erozí a zhruba 60 procent vodní, z toho větší část silně.
Sestrojil jste s kolegy simulátor, který vám umožňuje přesně měřit, kolik hlíny se z polí tímto způsobem ztrácí. Čím je unikátní?
V českých podmínkách je to první funkční prototyp. Umí získat přesná data o tom, co je na dané ploše vítr o dané rychlosti schopen odnést. Navíc jde lehce rozložit, třeba v USA mají velké drahé turbíny, které musí přenášet jeřáb. Zvolili jsme řešení po vzoru německých kolegů, zdržel nás ale vývoj koncovky. Vymysleli jsme svoji, aby dokázala odchytávat i nejjemnější částice.
Co bylo na německém přístroji špatně?
K zachytávání odvátých částic na konci tunelu používal plachtu. Když jsme zkoušeli uvnitř budovy fouknout do mouky, všichni jsme po chvíli začali kašlat a v plachtě se nezachytilo nic (smích). Tohle řešení podle nás ani v Německu nemohlo fungovat. Nakonec jsme šli cestou jiného záchytného mechanismu - cyklonového odlučovače (podobně fungují bezsáčkové vysavače, pozn. red.).
Jak simulátor funguje?
Ventilátor vhání určitou rychlostí do rukávu vzduch, který dvakrát 15 minut působí na 1,2 metru čtverečního půdy. Rychlost proudění můžeme měnit. Nejprve se měří účinek na přirozený stav půdy, poté ji narušíme a uválcujeme, abychom podpořili rozpad na jemné částice.
Stane se, že v boxu skončí i nějaký živočich?
Zatím jsme žádného nenašli (smích). Dochází k odnosu vrchní vrstvy, žížalu to ze země nevycucne. Odnáší to hodně zbytky po sklizni, které jsou primárním zdrojem organické hmoty v půdě – zbytky slámy, mulč. Čili se kromě půdy samotné ztrácí to hodnotné, z čeho by měla vytvářet stabilní organické látky.
Když půdu vyždímáme, vláha se v ní neudrží
Jak detailně zkoumáte všechno to, co se na konci simulátoru zachytí?
Zjišťujeme, jak velké částice jsou odfoukávány a v jakém množství, to pak přepočítáváme na hektar. Měřit plánujeme na všech půdních typech. Zatím máme za sebou jen menší část měření, závěry vyvodíme příští rok.
Máte už alespoň nějaká dílčí zjištění?
První výsledky zatím potvrzují náš předpoklad, že i u nejúrodnějších typů půd je ztráta docela velká a tenčí se půdní horizont. Třeba prachové bouře člověk ani nemusí postřehnout, přitom u potenciálně odolnějších středně těžkých černozemních půd způsobí za čtvrt hodiny ztrátu i 60 kilogramů na hektar.
Které půdy naopak odolávají větru nejhůře?
Náchylné jsou prachovité a zrnitější půdy, kde není taková soudržnost částic, hlavně jemně písčité. Třeba na lehké půdě u jihomoravských Šardic jsme s pomocí simulátoru odnesli 1,8 tuny na hektar. Jinde na hnědozemi jsme docílili v prvních výsledcích 296 kilogramů. Tohle jsou extrémy a ještě to musíme potvrdit, ale skutečně se pohybujeme v takto vysokých hodnotách.
Tomáš Khel
|
Třeba jílovité půdy jsou ale mimo ohrožení, ne?
Naopak. Když přemrzne těžká jílovitá půda, na jaře si všímáme, že se na jejím povrchu rovněž vytvoří jemná prachová vrstva. Spolu s písčitými půdami jde o dva nejohroženější extrémy. Souvisí to ale také se zhoršenou kvalitou půd vlivem omezení organických hnojiv a intenzivnějšího chemického hnojení.
Jaké by měly být praktické přínosy vašeho výzkumu?
Snažíme se přinést zemědělcům hospodařícím na pozemcích ohrožených erozí soubor doporučení, co by měli dělat, aby půdu zachovali úrodnou. Jakou by měli používat agrotechniku, pokusit se specifikovat místa, kde by měly být umístěné prvky či větrolamy, rozdělující pozemky na menší plochy, díky nimž pak živel nenabere takovou sílu.
Pokud zemědělci nebudou doporučení dbát, bude to hrát roli při získávání finanční podpory?
Přesně to je cílem. Už dnes je získání dotace podmíněno dodržováním řady podmínek. Zemědělci by to měli chtít dělat sami, vědět, že je to v jejich zájmu. Je nutné jim říct: Když tohle nebudete dělat, přijdete o tolik peněz. Pokud bude zemědělec vědět, jaký typ půdy obhospodařuje, podívá se do našich výsledků a zjistí, v jakém objemu na jeho pozemku dochází ke ztrátám a tedy i ke škodám, a bude se podle toho moci zařídit.
Do jaké výše se může vyšplhat škoda způsobená větrnou erozí?
Někdy to vychází na velké peníze a hlavně návrat poškozených půd do původního stavu je velmi drahý. Může se zdát, že v krajině škody zatím vidět nejsou, ale když si někdo nechá odborně vyčíslit újmu, kterou mu někdo špatným hospodařením způsobil na pozemku, jsou to vysoká čísla.
Změny klimatu svědčí chorobám na polích. Je jich víc a jsou škodlivější |
Na konci projektu budeme schopní konkrétně říct, jakým finančním ztrátám se dá zamezit různými protierozními opatřeními. Do půdy by se mělo investovat, rostlina pohnojená chemií sice může mít vše, co by mít měla, ale může se jednoduše stát, že do budoucna půdu vyždímáme natolik, že už nebude schopná žádné přirozené úrodnosti a ani se v ní neudrží voda.
Dokážete poručit nejen větru, simulátor vodní eroze používáte už delší dobu. Jak ten funguje?
Kolegové pouští ze čtyř trysek vodu na plochu 21 metrů čtverečních. Dbá se na velikost kapek, intenzitu přívalového deště a měří se, jak velký je smyv. Porovnávají účinek na běžně zpracovanou půdu s půdou opatřenou nějakým typem ochrany. Ministerstvo zemědělství definuje vhodná ochranná opatření pro jednotlivé erozi náchylné plodiny. Kolegové je následně ověřují v praxi, v sezoně bývají pryč celé týdny.
Jak si takovou ochranu pole představit?
Do praxe se dostalo třeba podrývání u cukrové řepy, ověřuje se pásové zpracování půdy, odkameňování u brambor a další. Podmínky protierozní ochrany definují povinnosti pro zemědělce, kteří berou dotace, což jsou skoro všichni.
Takže ne každý zemědělec, který zaseje například kukuřici na svah, musí být nutně vyvrhel?
Nemusí. Když vidíte na dvanáctistupňovém svahu kukuřici, je to vždycky špatně, to být nesmí. Na mírných svazích – mírně erozně ohrožených půdách - ji ale s nějakou půdo-ochrannou technologií dát může. Třeba když zaseje bezorebně nebo do mulče.
