Vystudoval jste vesmírnou architekturu. Co vás přimělo k rozhodnutí zvolit si obor, kde výsledky vaší práce nejsou hned vidět?
Vesmírná architektura je pouze jednou z mých specializací, takže jsem v podstatě normální architekt, který navrhuje pro Zemi i další planety v naší sluneční soustavě. Myslím si, že se pozemská architektura s vesmírným výzkumem dobře doplňuje. Když jsem končil ČVUT a přemýšlel, jakou další univerzitu dělat, říkal jsem si, jaké výzvy lidstvo ještě čekají.
Tehdy jsme také dělali výstavu v Národní galerii - Futura Pragensis, kde jsme ukazovali, jak by se mohla Praha dál rozvíjet. Zároveň jsme tam ukazovali i Novou Prahu na Marsu. Uvědomil jsem si, že naše největší výzvy jsou stabilizace prostředí na Zemi a posun lidstva dál do vesmíru. Navrhování vesmírné architektury mě bavilo už na ČVUT, takže jsem šel studovat do Štrasburku a poté pracovat do Kalifornie. Ale jak jsem říkal, jsem stále i normálním architektem, takže jsem vedle toho navrhoval i projekty pro olympiádu v Riu, FIFA v Kataru nebo například kanceláře a vily v Praze.
Která část vaší práce vás tedy baví víc? Ta, co míří spíše do vesmíru, nebo ta, co zůstává tady na Zemi?
Nejraději dělám futuristické stavby. Ale baví mě oboje - pro Zemi i do vesmíru. Vesmírné projekty jsou úžasné a zároveň se kolem nich pohybují výborní lidé. Na pozemských projektech je zase super, že si na ně můžete sáhnout a třeba kanceláře jsme schopni navrhnout a zrealizovat v řádech týdnů, což je dobrý balanc k projektům 30 let do budoucnosti.
Není to nicméně pro vás trochu demotivující, že žádný z vašich vesmírných projektů stále není ve vesmíru?
To úplně ne. Jestli to klapne, tak by na měsíční orbitální stanici Gateway mohl být produkt, na kterém bych se teď podílel. Byl jsem nedávno na vesmírném kongresu v Dubaji, kde jsem potkával lidi, kteří znají moji práci a sami ji používali pro svůj výzkum a dál ji rozvíjeli. To mě na tom baví.
Čína například udělala vizi toho, jak bude vypadat jejich měsíční základna, která nicméně vypadala skoro jako kdyby zkopírovali náš koncept, co jsme dělali pro NASA. Častokrát člověk vidí, že naše vize rozvíjejí dál vlastním životem. Kdysi jsme dělali naši vizi Trojského mostu v Praze a nyní tam stojí most, který vypadá skoro stejně jako na našich prvních vizualizacích v Národní galerii v roce 2005, kde u nich bylo napsáno Troja 2022. Přitom když jsme s tím na začátku přišli my, tak média psala o ‘odvážných vizích mladých tvůrců’ (smích).
Tomáš Rousek
|
Kde berete inspiraci pro své vesmírné projekty?
Nejvíce mě inspirují nové technologie a zelená příroda. Nyní se to docela potkává - technologie, architektura a biologie. Najednou člověk vidí koncepty, které si v životě nedokázal představit. Například kamarádka Monika Lipinská dělá v Americe a Británii na materiálu, který se dá pěstovat ve vesmíru z podhoubí. Člověk může vypěstovat nábytek i domy z živých hub a organismů. A navíc tím, jak se dají organismy šlechtit, tak se dá materiál udělat tak, aby v sobě měl třeba více látek, které chrání proti radiaci.
V čem je navrhování staveb ve vesmíru specifické?
Vždy záleží na podmínkách cílové destinace. Stavby ve vesmíru jsou hodně řízené logistikou. Člověk musí myslet na to, aby se materiály vešly do malých prostorů v raketách, aby se více dokázal využít lokální materiál na dané planetě. Proto mě hrozně baví navrhovat věci přímo na Měsíc a Mars a jsem rád, že se brzo posuneme za hranici orbitu Země.
V rámci projektu Futura Pragensis jste vymyslel vizi Nové Prahy na Měsíci a na Marsu. Jak vás napadlo vytvořit naše hlavní město na jiné planetě?
Kněžna Libuše prorokovala, že vidí veliké město, jehož sláva se bude dotýkat i hvězd. Praha je krásná a je jedno z nejpopulárnějších měst na světě, v různých žebříčcích se drží na vysokých pozicích. Když už je něco takhle populární, tak má šanci se prosazovat i dál. A nyní se nad námi otevírá osmý kontinent Měsíc. A teď o 1 200 let po Libuši se můžeme konečně začít bavit o tom, jak jednou zrealizovat i Prahu ve vesmíru. Chtěl jsem ukázat lidem, že se máme kam rozvíjet, je dobré se totiž dívat dopředu. Není to nemožné, i když nám to dnes může připadat zatím jako sci-fi. Za sto let ovšem může být naprostá samozřejmost, že na Měsíci a Marsu bude také Praha, stejně jako je už i v Americe. A když máte vizi a schopný management, můžete dělat zázraky. Jde to vidět i v Dubaji. Tam člověk stojí na místech, kde před 20 lety byla ještě poušť a nyní je to supermoderní město s nejvyššími stavbami na světě.
Co by se tedy všechno muselo stát, abychom měli Prahu i ve vesmíru?
Zaprvé je potřeba, aby celý náš národ byl nadšený do nových možností, technologií, aby se úspěšně rozjela česká vesmírná agentura a mezinárodní vesmírný program osidlování Měsíce. Bylo by super, aby se Češi co nejvíce podíleli na evropském i světovém výzkumu ve vesmíru a našli si vhodné specializace. Například Kanaďané v tomhle mají vtipný přístup - na spoustě fotek z Mezinárodní vesmírné stanice je vidět robotické rameno, na kterým je vlajka Kanady. Právě to rameno je jedna z mála věcí, které tam udělali. A neustále se tím chlubí. Němci třeba vyvíjejí vesmírné skleníky, Italové zase staví moduly, Francouzi rakety. Češi jsou dobří na software, staví části raket, satelity, ale třeba i světově úspěšná auta, toho se zkrátka může využít.
Jak vyřešit problémy na Zemi
V Praze letos byla otevřena centrála agentury Evropské unie pro vesmírný program EUSPA.
Ano, to je něco neuvěřitelného. Je v tom obří potenciál, abychom se více zapojili. Je to také oblast s dobrou návratností. Jeden dolar investovaný do vesmírného průmyslu může mít i osminásobnou návratnost pro ekonomiku. Peníze se nespálí někde na Měsíci, ale zaplatí se za ně práce kvalifikovaných expertů. Takže prvním krokem je právě motivace společnosti. Stejně jako běžné lidi a politiky, to může v budoucnu bavit i nějakého šikovného českého miliardáře, který by pomohl projekt nastartovat. Není to nemožné, peníze se válí kolem, jen nejsou zatím tolik směrované do výzkumu a vědy, nebo ochrany životního prostředí jako do ničení přírody, zbraní apod.
Co je dalším krokem?
Zvýšení HDP na hlavu a zlepšení naší ekonomiky. Je potřeba větší podpora českých firem a živnostníků, aby přidaná hodnota zůstala v Česku. My nemáme žádné extra přírodní suroviny, nemůžeme prodávat zemní plyn a ropu. Máme především zlaté české ručičky. A když se necháme všichni zaměstnat továrnách a kancelářích zahraničních korporací, tak i když nějaký Čech přijde se skvělým nápadem, finálně na tom vydělá zahraniční firma. Žil jsem nedávno dva roky v Lausanne a Švýcarsko je pro nás dobrý příklad, soustředí se na malé věci s velkou přidanou hodnotou - farmacii, robotiku, hodinky, strojírenství, chemický průmysl, nábytek. A sám vesmírný průmysl také pěkně zapadá mezi tyto inovativní odvětví s velkou přidanou hodnotou.
Město z lunárního prachu a vesmírná „škodovka“. Začal Czech Space Week |
Třetím krokem je stabilizace naší biosféry. Nyní jsme všichni překvapeni, že se planeta otepluje, ale vědci na tento problém upozorňují od 60. let. Nyní je přesně ten čas, kdy je potřeba s tím něco dělat.
Takže nehledět jen do vesmíru, ale vyřešit problémy na Zemi?
Jde to společně ruku v ruce. Když si zničíme Zemi, tak budeme mít úplně jiné starosti, než se rozvíjet dál. Dlouho jsme nedbali na odpadky, na spalování, bylo nám to jedno. Ale všechny tyhle věci na planetě zůstaly a nyní se nám to vrací.
Jak byste tento problém řešil?
Řešení nemusí být nijak nové, složité a exotické. Může se například stavět více domů ze dřeva a uložit do nich CO2 místo vypouštění milionů tun emisí při stavění z betonu a oceli. Je také nutné transformovat zemědělství na regenerativní, aby se uložilo co nejvíce CO2 do půdy, neboť půda je největší lapač CO2, který máme k dispozici. Je potřeba přejít na obnovitelné zdroje energie, respektive ty bezemisní, protože jádro se nám hodí taky. Takže přepnout co nejdřív na elektoauta a používat tepelná čerpadla v domech. Třeba Skotsko do toho šlápnulo a během jednoho desetiletí udělali velký pokrok, letos už vyrobili skoro všechnu energii z obnovitelných zdrojů. Na uhelné elektrárny se už dělají i CO2 filtry, což by nám tu moc pomohlo.
Již nyní ale vědci upozorňují na to, že oteplení planety je nevyhnutelné.
Tenhle zlom nastal v 60. letech, kdy se začalo upozorňovat na skleníkový efekt. Kdybychom tehdy vědce poslechli, tak by se planeta zvládla samovolně stabilizovat. Nyní jsme bohužel překročili několik milníků, před kterými nás varovali. Nejsme dostatečně rychlí. Podle mě bychom měli ze dne na den začít jezdit v elektroautech a začít stavět dřevěné domy a nejíst maso. Čím později tohle uděláme, tím více se roztočí spirála oteplování dalšími megapožáry, tání ledovců a permafrostu a podobně.
Věci se posouvají mílovými kroky
Trochu jsme odběhli od tématu Nové Prahy. Pokud by se povedly všechny kroky, za jak dlouho bychom mohli mít takovou Prahu 2.0?
Bezpečné je tvrdit, že klidně za sto let. Ale kdybychom byli šikovní, tak na Měsíci by to mohlo být i za 30 let, či dříve, to je ve vesmírné komunitě takové oblíbené číslo. Není to nemožné. I kdyby se podařilo postavit český modul nebo rover v rámci mezinárodních misí na Měsíc, tak by to byl skvělý úspěch.
Jak vnímáte snahy Evropské unie dostat se do vesmíru?
Mně to přijde super.
Je tam pro ni ještě místo?
Ve vesmíru může být kdokoliv. Navíc tam jsou neomezené zdroje energie a surovin. Takže to je jen o tom udělat to rozumným způsobem a koordinovaně, abychom pak na Měsíci neměli vojenské základny, ale globální měsíční vesničky.
Osobností letošního roku se podle magazínu Time stal Elon Musk. Vy jste se s ním potkal. Jak na vás působil?
Naživo je celkem normální, ale vždycky dokáže něčím překvapit. Jeho přístup měl už nyní ohromný dopad. Obří dinosauří automobilky i celé státy se díky němu začaly měnit směrem k bezemisní budoucnosti a meziplanetární společnosti. Je teď nejbohatším člověkem na světě, a přitom to byl kluk, kterému se v určité fázi lidé smáli. Myslím si, že je skvělé, kam se dostal.
Před lety jste v jednom rozhovoru uvedl, že jste se s ním domlouval na spolupráci u plánované kolonie na Marsu. Jak to dopadlo?
Nabídl jsem mu, že mu pomůžu navrhnout město na Marsu. Tehdy mi řekl, že nejdřív musí postavit rakety, které nás tam dostanou. Než se na Mars dostaneme, tak to chvilku potrvá, ale zase to může být i rychleji, než si lidé myslí. Raketa Starship, se kterou se dá na Mars doletět, by měla začít létat už příští rok. Držím mu palce, aby se to povedlo, protože pak by se s takovými raketami dalo pohodlně létat z planety na planetu.
A toho se můžeme dočkat kdy?
Kdyby tohle byla pro lidstvo priorita, tak za pár let. Vzhledem k tomu, že to priorita úplně není, tak to ještě nějaký pátek potrvá. Ale nyní jsme v době, kdy se vše posouvá mílovými kroky v řádech týdnů a měsíců.
Vy sám byste se chtěl podívat do vesmíru?
Jako turista ano, ne jako astronaut, ti musí snést hodně nepohodlí a musí dávat vzorky krve, já nesnáším jehly a injekce (smích).
Stavebnictví je zastaralý obor
Podílel jste se na postavení prvního českého tištěného domu - Prvok. Je 3D tisk něco, co významně promluví do nových staveb v budoucnu?
Já doufám, že ano. Vidím v tom velkou budoucnost. Nejen v tom samotném tisku, ale i v robotice ve stavebnictví celkově. Dnes před domem vidím neustále dělníky, kteří tam chudáci ráno mrznou, pobíhají okolo tyčí, které trčí z betonu, na které se mohou napíchnout. Je to velmi riskantní práce, navíc ji ani Češi už nechtějí dělat.
Když by se dělaly domy roboticky, tak je můžete mít mnohem rychleji a levněji. Prefabrikujete je ve výrobně, na místě je postavíte s pomocí robotů a ušetříte tak spousta materiálu včetně CO2. Takže osobně bych se nefixoval jen na 3D print, ale na samotnou automatizaci a robotizaci stavebnictví a zemědělství, neboť to jsou opravdu v mnoha ohledech velmi zastaralé obory. A pokud k tomu dojde, tak se věci budou dělat precizněji, efektivněji a hlavně levněji.
S robotizací se ale pojí strach lidí, že přijdou o práci.
S touto filozofií bychom doteď jezdili maximálně koňskými potahy a nelétali letadly. Kdysi dávno se ševci a švadleny báli, že je nahradí šicí stroje, proto je hromadně demolovali a demonstrovali proti nim. Dnes jsou nicméně lidi u šicího stroje stále potřeba. Jde tam jen o to, že práce bude více kvalifikovaná, nadále tam bude potřeba člověk, který bude robotovi zadávat práci a spolupracovat s ním. Není to o tom, že by ze dne na den roboti ve všem nahradili dělníky. Ale s novými nástroji se práce transformuje, aby byla výroba snadnější, bezpečnější a čistší.
Takže tak bude vypadat stavba obydlí v budoucnosti? Budou je stavět roboti?
Jasně. Já si to vždy představoval tak, že bude fabrika, podobně jako fabrika na auta. A pak na místě lidské a robotické týmy sestaví materiál a součástky přivezené drony a vzducholoděmi. Člověk si nový dům nakonfiguruje na internetu a objedná v e-shopu.
Co materiálově, budou se stavět domy z něčeho jiného?
Pomáhám novému startupu, který bude doufám brzy vyrábět novou generaci domů z kompozitních materiálů. A to by se pak domy stavěly opravdu levněji. Dělal jsem také výzkum nového stavebního materiálu na bázi recyklovaného plastu, konkrétně víček od PET lahví, s německou firmou Kavitat.
Mě osobně čím dál tím více baví dřevěná architektura, protože ta může být uhlíkově negativní. Koukal jsem se nedávno na příklad z Kodaně, kde na nábřeží postaví pěknou administrativní budovu s veřejnými prostory, která je celá ze dřeva a ze skla. Je to naprosto skvělé, přitom to vypadá jako klasická moderní budova, člověk si nemusí představovat žádnou roubenku.
Hybridní stavby v Praze
Co Praha na Zemi? Dokážete si představit, jak by se naše hlavní město mohlo změnit, co by se v něm mohlo ještě postavit?
Myslím si, že by bylo fajn, kdybychom zde vylepšili zelenou a dopravní infrastrukturu a začali dělat modernější stavby s novými technologiemi. Je zde krasné centrum, ale spousta ošklivých míst, která si zaslouží upgrade. Také by bylo super, abychom v Praze dělali více 4D urbanismus a vznikaly zde hybridní stavby.
Co si pod tím mám představit?
V Dánsku například postavili na spalovně sjezdovku, takže dnes je z toho lyžařský areál. Vyjel jsem nahoru a připadal jsem si jak někde v Alpách. Pak se to zkrátka sjede po umělém povrchu dolů.
Podobné hybridní stavby se dají dělat i v případě obchvatu Prahy D0. Také se moc těším, až bude hotový. Je ale trochu škoda, že se to dělá podle zastaralého přístupu, a proto ho ani nikdo moc nechce za barákem. Přitom by se dal vytvořit jako supermoderní městská čtvrť, která by byla vzorem pro zbytek světa. V přízemí by fungovala klasická dálnice a nad ní a kolem ní, by se postavily domy, parky, sportoviště, parkingy, solární panely apod. Najednou by to nebyla už jen hlučná bariéra v krajině. Snížilo by to i náklady na výstavbu vícenasobným využitím pozemku.
Mluvili jsme tady i o klimatu. Praha má problém s dopravou, myslíte si, že by se měla více omezit, aby se stalo město více ‘zelenější’?
Já lidi nerad omezuji, podle mě je dobré jim dát více možností. Mělo by se více investovat do alternativních způsobů dopravy, které budou rychlejší než individuální auto. A lidi si tak řeknou, že raději poletí létajícím drontaxíkem nebo metrem.
Další možností jsou autonomní auta, u kterých budete platit už jen za převoz z místa na místo. Jde o to individualizovat městskou hromadnou dopravu - samořídící taxík vás někde nabere, přiveze na konkrétní místo a pojede vyzvednout někoho jiného. Právě něco takového jsem zažil v Abú Dhabí, kde postavili novou městskou čtvrť, která měla dvě úrovně - v přízemí to vypadalo jako obří parkoviště, kde jezdila právě taková autonomní auta. Vy pak vystoupíte na konkrétním místě, vyjdete do horního patra, které je jen pro pěší a chodíte mezi domy. Člověk tam nemusel řešit neustále zaparkovaná auta v ulicích, zkrátka tam ta auta neustále jezdila. Tohle by Praze hrozně ulevilo.
Na který projekt jste nejvíc pyšný?
Na ty, které jsem pořád ještě nepostavil. Já doufám, že nejlepší projekty jsou stále před námi.
O vesmíru vzniklo mnoho sci-fi seriálů a filmů. Který z nich je váš nejoblíbenější?
Třeba Stopařův průvodce po Galaxii. Temné filmy moc nemám rád, na Vetřelce jsem se podíval jednou a už to nemusím. Mám rád také Star Wars, to je úplně vzdálená budoucnost. Ty, co si hrají na realistickou vlnu, tak mají naopak často tragické scénáře, kde hlavní hrdina půlku času bojuje o život. Těm se v realitě totiž snažíme předcházet (smích).
