Co vás jako první napadlo, když vám z České televize, kam vás zvali do Otázek Václava Moravce, zavolali, že nakonec nemáte chodit? Že to je náhoda, nebo že to někdo "zařídil"?
Já jsem u Václava Moravce v jeho pořadu byl snad desetkrát za celou dobu, co ten pořad dělá. Nikdy jsem neslyšel, že by Moravec měl zakázáno pozvat někoho do pořadu, když ho před tím pozval. Ale já to chápu. Určitě přednost před Nejedlým a Šloufem má tisíc havířů, kteří mají přijít o práci. Jak na Paskově, tak na Staříči jsem před lety fáral. Ale způsob, jakým to bylo provedeno, když byl Moravec na nějakém grémiu v televizi přehlasován, mě udivil.
Ví podle vás prezident Miloš Zeman, co se děje ve straně SPOZ, kterou jste vymyslel a spoluzakládal, abyste pomohl jeho zvolení na Hrad?
Skoro si myslím, že ani neví, protože si nedovedu představit, že by při jeho myšlenkové vitalitě tohle snášel.
Rozhodl jste se, že teď nedáte žalobu na stranu, ale zvažujete, že to uděláte po volbách. Co přesně tedy uděláte?
Jestli do voleb nebude rozhodnuto, že hned po volbách bude svolán mimořádný volební sjezd, tak budu zvažovat vystoupení ze strany. Jediné řešení je, že bude svolán sjezd, kde si ty věci vysvětlíme, nebo ne, a kde personálně i programově rozhodneme o dalším postupu.
Chápu to správně, že váš odchod z SPOZ není jistý? Rozhodnete se až podle toho, jestli bude ten sjezd?
Určitě. Když se tak rozhodne devět krajských organizací, tak ten sjezd proběhne.
A podle čeho se rozhodnete o žalobě na Zemanovce?
Podle toho, jak budou postupovat páni apoštolové (narážka na vyjádření předsedy SPOZ Štengla, že Zemanovci jsou apoštolové jeho poselství - pozn. redakce). Ke dnešku není kromě billboardů na přípravě voleb uděláno nic. Ani v Praze, ani v dalších krajích.
Tak strana například sehnala na kandidátky vedle ministrů některé docela známé lidi jako Daniela Hůlku, Felixe Slováčka, známého fotbalistu Jana Nezmara. To podle vás neznamená nic?
Toto mohlo mít význam na počátku devadesátých let. Dnes jsem přesvědčen, že by to měli být lidé z veřejného života, nikoli jen z uměleckého, nebo sportovního.
Se stranou SPOZ se dostal do konfliktu také senátor Vladimír Dryml, který doslova řekl, že zatímco v ČSSD je aspoň nádech demokracie, ve straně Zemanovců je podle něj jednání brutální a křupanské. Vidíte to podobně?
Arogance, s jakou ti pánové přistoupili k jednání o kandidátkách a o dalším postupu, je nevídaná. Rozumíte, pan Nejedlý přišel o hodinu a půl později na naši konferenci, vzal si slovo řekl: tady je nějaká diskuse o lídrovi, o to se nestarejte, to rozhodneme my. To byl také jeden z důvodů, proč jsem kandidaturu přijal.
Nejedlý mě v Moskvě přivedl ke špičkám Lukoilu
Jak se podle vás vlastně stalo, že stranu SPOZ ovládli pánové Mynář, Nejedlý a Štengl a vy jste se ocitl na vedlejší koleji?
To se v životě stává. Nejhorší ve vztazích mezi lidmi je pomluva, protože proti tomu se nedá bojovat. Když vás někdo nebude v práci chtít, bude vás chodit pomlouvat. A to se stalo. Motivace lidí je jasná - vliv, moc, peníze.
Fotogalerie |
Jak jste se vlastně poznal s panem Nejedlým a s panem Mynářem?
Pan Nejedlý mi byl představen, je to tuším asi osm let, na ulici a tehdy byl referentem Plynostavu na Kamčatce. Pak jsme se několikrát potkali a on měl velký zájem podnikat v Čechách. Mě to zaujalo, s těmi zkušenostmi to byl celkem zajímavý člověk. Začal mluvit o Lukoilu, já jsem na to reagoval. Vždy jsem hodně hovořil s panem Václavem Valešem, kterého jsem si vážil jako člověka i jako politika. On byl místopředseda vlády jak ve vládě Mariana Čalfy, tak ještě ve vládě Václava Klause. Když se měl prodávat Unipetrol, také jsem s ním také radil, protože jsem chtěl předložit něco premiérovi a on říká - potřebujeme, Mirku, strategického partnera. Já se ho zeptal, kdo je v jeho pojetí strategický partner. A on povídá, že ten, kdo bude mít tu ropu. Tak jsem ten Lukoil uvítal, protože jsem pochopil, že tahle rusko-americká společnost, když ji budeme mít jako partnera, tak to bude pro hospodářství České republiky jen dobře. Odletěl jsem s Nejedlým do Moskvy a on dokázal, že jsem diskutoval s těmi nejvyššími lidmi z Lukoilu a dospěl jsem k názoru, že je dobré pomoci na svět firmě Lukoil Aviation Czech, a tak začala kariéra pana Nejedlého.
A pokud se týká pana Mynáře?
S tím jsem byl seznámen Radimem Masným. On nám byl dlužen nějaké peníze a Mynář se nabídl, že zkusí dát ty věci do pořádku. Já jsem chtěl tehdy shromáždit různé mladé lidi, abych pomohl Zemanovi, aby se stal prezidentem. Tuto partu jsem tedy organizoval. Každý rok jsme jezdili na řeku, protože jsem věděl, a tak jsem byl veden od mládí, že na řece se dávají manželství dohromady, ale také rozvádí. No a nakonec to dopadlo, jak to dopadlo.
Mimochodem, jak souvisí to, že poslanci Miloš Melčák a Michal Pohanka podpořili Topolánkovu vládu a že Lukoil získal zakázku v resortu ministra dopravy Aleše Řebíčka?
Já jsem tehdy, když jsme se rozhodli v úzkém kruhu, že pomůžeme Lukoilu, tak jsem navštívil pana Topolánka, kterého jsem znal, a probrali jsme, že pan Topolánek přijme prezidenta Lukoilu Vagita Alekperova, to samé jsem probral také s panem prezidentem. Pan Alekperov byl přijat těmito dvěma pány, Lukoil pochopil, že je tu přízeň, aby se tu etabloval. Ale jestli je tam přímá souvislost s Melčákem a Pohankou, to nemohu potvrdit.
Pro Zemana jsem organizoval část kampaně, vzpomíná Šlouf
Když jste se po Zemanově vítězství v prezidentské volbě objevil v TOP hotelu, kde slavil vítězství, novináři vás naháněli, protože to brali tak, že vás Zeman přestal schovávat, jak to dělal v průběhu kampaně. Teď to spíš vypadá, že vás ani tak neschovával, ale že jste měli v té době už narušené vztahy. Co přesně se stalo mezi vámi dvěma, že vaše vztahy se Zemanem ochladly?
Do toho TOP hotelu jsem byl řádně pozván, dokonce jsem si nechal poslat mail, kde jsem byl řádně pozván volebním výborem Mynář, Novotný, Štengl. Ještě jsem si to ověřoval. Odvolil jsem v Modřanech a jel tam. No a tam byli novináři svědky toho, co se odehrálo. Připravil jsi mě nejméně o deset procent, řekl mi. Tomu jsem se musel jen pousmát. Já jsem v jisté době odmítl chodit do volebního štábu. Kancelář byla zvolena nevhodně a vy novináři jste je moc šetřili. Zvolit si volební kancelář na dohled Hradu, na místě, které není dobře přístupné, kde babička Nerudovkou nevystoupá, mi nepřipadalo správné. Prosazoval jsem, aby to bylo radši někde na Smíchově, dobře dostupné pro lidi...
Promiňte, to je trochu technická věc, spor o to, kde bude volební kancelář. Měl jste s Milošem Zemanem nějaký jiný, třeba osobní konflikt?
My jsme se s Milošem Zemanem potkali 17. listopadu, měl jsem zamluvený salónek ve Lvím dvoře na Hradě. Bylo to takové pokračování oběda, který měl s Václavem Klausem. Mluvili jsme o všem, co se týkalo závěru volební kampaně. Od hesel až po televizní a další mediální vystoupení. Projednali jsme i návštěvu Miloše Zemana ve Vídni, kterou jsem organizoval, detaily té návštěvy. Seděli jsme tam asi tři, čtyři hodiny. A teď jste první, komu to říkám, byli u toho dva svědkové, tak je to doložitelné. Byl jsem panem Zemanem objat. A to bylo, jak říkám, 17. listopadu, ve startu závěru té kampaně.
Pan Zeman to ale se mnou těch dvacet let neměl jednoduché. Zažil jsem s ním hodně. Od toho, kdy přivezl takzvanou neomezenou bankovní garanci od Čechošvýcara Vízka z Bambergu a Ivan Havlíček mě požádal, jestli bych to nemohl prověřit, jak to je. A zjistili jsme, že ta banka, kterou tu garanci vystavila, vůbec neexistuje, takže kdyby pánové šli a jednali o proplacení garance, tak by odešli v klepetech, protože by to byl pokus o podvod. Potom jsem se s Milošem Zemanem začal vídat častěji a vstupovat do celé řady procesů v sociální demokracii. Pak jsem i vstoupil do ČSSD. Měl to se mnou těžký, protože já jsem byl tvrdej. I jsme na sebe křičeli. Takže myslím, že je do jisté míry rád, že tam teď nejsem.
Samozřejmě Zeman věděl, že jsem byl s Mrázkem v kontaktu
Nemohlo hrát v ochlazení vašich vztahů se Zemanem roli to, že v kampani před prezidentskou volbou, pustila MF DNES Zemanovi nahrávku vašeho rozhovoru s podnikatelem Františkem Mrázkem, mužem spojovaným s podsvětím, kdy jste se bavili, jak byste mu mohl jako Zemanův šéfporadce pomoci v jeho byznysu? Vyčetl vám to pan Zeman? Věděl, že se s ním stýkáte?
Ne, nevyčetl mi to, jenom přes média. Samozřejmě věděl, že se stýkáme. Byl s tím konfrontován, už když o tom napsal knížku váš kolega Kmenta. Já jsem, pane redaktore, nebyl ani podávat vysvětlení, natož abych byl vyšetřován. Policie a státní zástupci věděli, že se něco říká. Ale Mrázek byl pro mě cenný proto, že byl první, kdo mi rozkryl, jak to v bankách chodí, jak se dostávají miliardové úvěry a jak se nesplácejí. A já jsem v té doby připravoval podklady pro premiéra k privatizaci bank, hlavně České spořitelny a Komerční banky.
Asi cítíte trochu křivdu kvůli tomu, co se vám u Zemanovců stalo. Ale někteří voliči to naopak mohou vnímat tak, že se vás SPOZ konečně zbavila. Napadlo vás někdy, byť jste přesvědčen o správnosti toho, co jste dělal, že můžete být pro stranu, ve které se angažujete, přítěží?
Vy dobře víte, že mediální obraz a realita jsou dvě různé věci. V roce 1990, v lednu, nebo už na přelomu let 1989 a 1990, jsem byl u kulatých stolů nominován na prvního místopředsedu České národní rady. To jsem byl ještě členem komunistické strany, ta nominace byla realizována a já jsem byl v tajné volbě v podstatě jednomyslně zvolen prvním místopředsedou parlamentu. Byl jsem uznán šéfy Občanského fóra jako vhodný typ na místopředsedu České národní rady a stal jsem se jím. Já jsem vlastně, teď to berte s nadsázkou, dělal revoluci (smích).
Zvažujete, že teď nepůjdete volit SPOZ, ale spíš ČSSD. Že pojedete do Ústí nad Labem podpořit Marii Benešovou a Jaroslava Foldynu. Je to vaše definitivní rozhodnutí? Není to tak trochu od vás "polibek smrti"?
Není to definitivní rozhodnutí. Já jim samozřejmě nechci škodit, ani nevím, kdo je na dalších čelních místech kandidátky. Nevylučuji, že to skutečně udělám. Ne, že bych neměl vztah ke Zdeňku Žákovi, ale nemůžu překousnout formu, jakou byl nominován do čela pražské kandidátky SPOZ.
