„Kdo splní zákonem nastavená pravidla, má mít zbraň a nosit ji u sebe,“ říká Pavel Černý po sérii krvavých incidentů ve Francii a v Německu (více o terorismu v posledních dnech čtěte zde).
V rozhovoru skládá argumenty, proč je naivní představa, že v době přibývajících teroristických útoků zastaví útočníky řadoví nebo i elitní policisté ze speciálních jednotek.
Proč voláte po tom, aby se lidé ozbrojovali? Nevěříte policistům?
Svět se evidentně mění. Dříve byla hlavními cíli teroristů letiště, zásobárny pitné vody či jaderné reaktory a ostraha takových míst se tomu dala přizpůsobit. Dnes jsou útoky méně sofistikované. Teroristé nepotřebují hluboké zkušenosti a znalosti, podnikají útoky, na které zjednodušeně řečeno nemusí umět číst ani psát. Sehnat či sestrojit bombu není úplně jednoduché, ale vzít sekeru, nůž či nákladní automobil a vraždit je naprosto dostupné.
Proto je nesmyslné a nešťastné bojovat proti terorismu tak, že osekáme soukromé majitele o zbraně. Policie totiž, jak vidno z posledních případů, vždy přichází pozdě. Není to tím, že by byla špatná, nevycvičená nebo nevybavená, ale dnes je situace, kdy by musel stát policista každých pět metrů. A to není reálné. Policie ráda pomůže, ale žádný stát nezajistí, aby policisté byli na každém kroku. To se potvrzuje v Německu i ve Francii.
Takže hlídat předpokládané velké cíle a demonstrativně posílat policisty do obchodních domů nebo do metra je zbytečné?
Teroristům stačí tři, pět, deset, patnáct lidí. Oni nepotřebují napadat obrovská nádraží. I kdyby mezi lidmi byl policista v uniformě se samopalem, stane se buď prvním cílem útoku, anebo ho útočník obejde a vybere si jiné místo o několik ulic dál. On volí místo a čas. Ne policie, ale neuniformovaní a ozbrojení civilisté mohou jako jediní zabránit tomu, aby lidé byli popravováni. Vzpomeňme na řidiče motocyklu, který se pokusil v Nice zastavit kamion. Kdyby měl kromě odvahy ještě zbraň, mohl třeba zasáhnout jinak. Česko a Slovensko mají unikátní možnost neodzbrojovat občany, jako to udělaly jiné západní státy.
Muž, který učí policisty Elitní instruktor sebeobrany Pavel Černý Dlouholetý policejní instruktor, nyní podplukovník ve výslužbě. Policisty – včetně těch z Útvaru rychlého nasazení – vyučoval střelbu, sebeobranu, taktiku i použití speciálních zbraní. Dnes je hlavním instruktorem na akademii Tactical Rescue Academy, má kurzy policejního vyjednavače, ostřelovače, britskou licenci pro osobní strážce nebo třeba i kurz osobní ochrany ve velmi rizikových oblastech, jako je Afghánistán či Irák, a řadu kurzů přežití. Nyní vyučuje policejní zásahy po celém světě. Například v Kongu cvičil protiteroristickou jednotku, v Číně zase speciální jednotky Swat anebo v Mexiku tým strážců tamního ministra obrany. Byl jedním z Čechů, kteří uspěli na soutěžích ve střelbě napodobujících reálné krizové situace a střety s protivníkem. |
Lidé podle vás nemají čekat, až je zachrání policie či speciálně vycvičené zásahové jednotky?
Ta otázka je dávno zodpovězená. Policie nikdy nebyla na místě činu v době útoku - a za posledních čtrnáct dnů se jich událo dost. Ani speciální jednotka nebude na místě nikdy dříve než za desítky minut či za celé hodiny. První, kdo přijede, je obvykle obyčejný hlídkař s „vytahanou modrou košilí“, vedle něj městský strážník a ti nejobyčejnější policisté z okolí. To je ten hlavní problém.
Bude však ozbrojený civilista vycvičen a schopen zasáhnout jako profesionálové?
Učil jsem policisty po celém světě, od Asie po Ameriku. A jako ve všech profesích jsou všude i policisté dobří a jsou i špatní. A proto k vám na místo může dorazit velmi špatný policista. K tomu je třeba přiznat, že policie nikdy nebude mít dost peněz, času a výcviku, aby bezpečnost lidí byla stoprocentně ochráněna. Ozbrojený a do zbraní nadšený civilista může mít nastříleno více hodin než policista z pouhé služební přípravy.
V Česku máme 800 tisíc zbraní a 300 tisíc zbrojních průkazů, statisticky tak máte šanci, že zbraň u pasu bude mít alespoň jeden člověk v tramvaji. My jsme už vypracovali výzvu vlastníkům zbraní, aby zbraň u sebe nosili. Neumíte si představit bezmoc lidí, kteří útok a celou tu hrůzu zažili, přitom vědí, že byli psychicky i fyzicky schopni něco proti útočníkovi udělat, ale nemohli. S holýma rukama proti ozbrojenému násilníkovi prostě bojovat nejde.
Takže dáváte za příklad Izrael...
Tam přesně mají zkušenost, kdy člověk vezme kuchyňský nůž, který jako zbraň nezakážete, a jde zabíjet. Útok však nejčastěji končí tím, že je útočník zastaven ozbrojeným civilistou. Na druhou stranu bych ale podmínky pro držení zbraní v Česku nezjednodušoval, jsou dostatečně přísné a získat zbrojní průkaz také není úplně jednoduché. Nevyzývám k tomu, aby se zbraň rozdávala bez rozmyslu každému, ale aby ji mohl mít ten, kdo splní nastavené podmínky.
Vraťme se k policii. Má vůbec ta česká dostatečnou přípravu a výcvik na situaci, kdy proti ní bude stát nějaký sebevražedný atentátník, střelec, nebo dokonce teroristé?
Šířím české policejní know-how do celého světa. Teď jsem se vrátil z Číny, kde jsem školil tamní speciální jednotky na moderní systém výcviku a taktiky. Tento výcvik a taktika, obdobné té v Česku, patří ve světě mezi nejvíce uznávané. Velkou ranou pro policii nejsou chyby ve výcviku, ale to, že je na něj málo času. Před lety trvala policejní škola osmnáct měsíců, ale vzápětí byla politickým rozhodnutím změněna na půl roku.
Jak jsou připraveni na útoky běžní policisté? Pochůzkáři z obvodních oddělení, kteří bývají na místech tragických útoků nejrychleji?Představovat si, že řadový policista bude mít dovednosti jako zásahová jednotka, je myšlenka na úrovni stupidního akčního filmu. To prostě nejde. První, co od těchto policistů v první linii chceme, je služba - být na ulici, řešit věci, pomáhat občanům. Kdybyste je pořádně cvičili, kdo by zase na druhou stranu sloužil na ulici a v terénu? To by se počet policistů musel mnohonásobně navýšit. Ale to nejde nikde. Ani ve Spojených státech, kde jsou systémy policejního výcviku i zásahů dokonalé a lepší než u nás. I v Americe zaznamenáte při zásazích policie excesy, nevycvičenost nebo neprofesionalitu.
Je to o penězích, které se do policie investují?
Samozřejmě, společnost má takovou policii, kolik do ní chce dát peněz. Druhou otázkou ale je, kdo tu práci chce dnes dělat. Vezměte si, že policista, který vám přijede zachraňovat život, běžně bere čistého 17 tisíc korun. Starší a zkušenější policisté od sboru odešli. Tím chci říct, že i kvalita lidí, kteří jdou k policii, klesá.
I fyzická zdatnost?
Kdysi, když někdo neudělal deset kliků, tak se na něj všichni chodili dívat, jak je možné, že je někdo fyzicky tak zbědovaný. Dnes dozrává počítačová gaučová televizní generace a i na protiteroristickou jednotku se hlásí lidé, kteří sotva udělají tři přítahy. A obvykle se jich dělávalo pětadvacet. Bohužel musíte hrát muziku s tou kapelou, kterou máte.
Policisté často mluví o tom, že se bojí vytáhnout zbraň a střílet, protože pak budou vyšetřováni a bude se zkoumat, jestli se zachovali správně. Slýcháte tyto obavy také? A co jim říkáte?
Ano, policisté se víc než gaunera, který jim usiluje o život, bojí vyšetřovacích orgánů. Použít zbraň je vždy nepříjemná věc, ať už ji vytáhne policista, nebo civilista. Vzpomeňte si na policisty, kteří stříleli na narkomana prchajícího v autě Prahou a bohužel zastřelili u Barrandovského mostu jeho spolujezdkyni. Myslím, že ten policista, který ji nešťastně trefil, už by po zbrani nikdy nesáhl. A kolegové okolo něj, kteří zažili dlouhé vyšetřování, také ne.
My chceme po policistovi rychlý zásah. Chceme, aby rychle rozhodoval o životu svém a o životě lidí okolo, ale zároveň chceme v klidu posuzovat, zda se v pikovteřině, ukrutném stresu a tlaku rozhodl a jednal správně. Může to vést k tomu, že jednou budete marně čekat na pomoc policisty, který se bude bát zbraň použít.
Zlepšilo by se sebevědomí či odvaha použít zbraň tím, že by se zlepšil střelecký výcvik? Že by policisté trávili na střelnici více času a dostali zbraň více do ruky? Anebo je rozhodnutí policisty v reálné krizové situaci na střeleckém sebevědomí nezávislé?
Málokterý nadřízený by si dovolil, aby jeho policisté nesplnili na střelnicích nařízené počty střeleb. Protože kdyby pak selhali při zákroku a řekli, že jim chyběl střelecký výcvik, byl by hnán k odpovědnosti právě nadřízený. Střeleckého výcviku mají policisté poměrně dost, záleží to samozřejmě na každém útvaru, ale znovu říkám, že klíčové je, aby policie v danou chvíli byla na místě, kde je potřeba. Opakuji, že ozbrojený občan může být garantem bezpečnosti ve chvíli, když právě policie je ještě hodně daleko.
Instruktor Pavel Černý zmínil jako zbraň teroristů i nákladní auto. To použil v půli července útočník ve francouzském Nice, kde zabil přes osmdesát lidí:
