Změna je součástí připravované novely zákonů o zdravotních pojišťovnách. Dovoluje pojišťovnám, aby klientům opakovaně proplácely až tisíc korun ročně v hotovosti. Dosud pojišťovny mohly lidem hradit jen příspěvky na konkrétní pomůcky či aktivity (více o novince čtěte zde).
Ministerstvo návrh dokončuje, čeká ho připomínkování a cesta parlamentem. Počítá, že změny začnou platit 1. ledna příštího roku.
Jak v praxi má systém odměn fungovat, popsal v rozhovoru pro iDNES.cz Petr Nosek, náměstek ministra zdravotnictví a současný předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Proč by se měly bonusy v podobě přímé výplaty peněz zavádět?
Vůbec poprvé by tu byla definovaná možnost přímo motivovat pojištěnce ke korektnímu chování. Pojišťovnám by to také umožnilo odlišit se od sebe v péči o různé skupiny pojištěnců.
Bude pro zdravotní pojišťovny přidělování bonusu povinné, nebo záleží čistě na nich, zda a komu ho vyplatí?
Bude to možnost. Aby pojišťovny mohly své klienty bonifikovat, budou si muset založit v rámci fondu prevence program podpory prevence a racionálního chování pojištěnců. A pokud pojištěnec splní tento program, pojišťovna ho může bonifikovat maximálně tisícikorunou za rok.
PŘEHLEDNĚ: Co změní další fáze zdravotnické reformyNávrh počítá například se zpoplatněním amalgámových plomb nebo mírnějšími podmínkami při změně pojišťovny |
Pokud program mít bude, rozhodne se bonus vyplácet, budou na něj mít nárok všichni pojištěnci? Tedy třeba i ti, za které pojištění platí stát, nebo živnostníci?
Ano. A nabízí se to především u chronicky nemocných pojištěnců, tam to vychází hodně efektivně. Je-li správně v léčbě veden diabetik, tak je na jedné straně zdravější a na straně druhé tedy i výrazně levnější pro zdravotní pojišťovnu. Pak se skutečně vyplácí pojišťovně do bonusů investovat, protože i díky nim efektivně hospodaří s prostředky, které má k dispozici. Máme informace, že pokud chronicky nemocný není dobře veden či se dokonce malinko chová neřízeně, tak náklady na čerpání zdravotní péče stoupají.
Ale peníze by mohli získat i lidé, kteří jsou zdraví a jen včas chodí na preventivní prohlídky.
Nechci dávat návod zdravotním pojišťovnám, jak s možností pracovat, ale umím si představit, že jako pojišťovna pro některé kategorie i zdravého obyvatelstva rozšířím některé preventivní prohlídky, protože včasný záchyt onemocnění mi ušetří budoucí peníze.
A je tady ještě jeden moment. Pojišťovna může příspěvek modifikovat podle toho, o jaký se jedná program. Může si vybrat třeba užší skupinu pojištěnců, u nichž chce vytvořit větší motivaci. Nebo si může vybrat širší skupinu pojištěnců. Navíc částka může být i nižší než jeden tisíc korun za rok.
To znamená, že by pojišťovna mohla třeba říci, že ten bonus dá jen klientům-cukrovkářům a nikomu jinému ne?
Ano.
Budou pojišťovny bonusy proplácet jednou za rok, či vícekrát v menších částkách? A bude to v hotovosti, nebo třeba převodem?
To už je na nich. Je to naprosto variabilní a záleží na tom, jak si to budou schopny zorganizovat.
Museli by lidé příjem v podobě tisícikoruny danit?
Pokud jsem trochu orientovaný v daňových zákonech, tak tady ta míra nezakládá to, že by to byl zdanitelný příjem.
Nejde ale jen o jednu tisícikorunu. Třeba čtyřčlenná rodina by si ročně mohla přijít na čtyři tisíce korun. To už není zanedbatelná částka. Ale nepovede lidi, aby podváděli a zneužívali toho?
V obecné rovině se dá říci, že zneužít se dá všechno. Motivační program ale nesmí být závislý na jedné preventivní prohlídce, na jednom razítku. A musí být kontrolovaný. Proplácení bonusů bude pod kontrolou a sankcí ministerstva. To znamená, že pokud by došlo k tomu, že pojišťovna bude peníze vyplácet, aniž by měla program podpory prevence a prokázala jeho plnění, tak dostane pokutu.
Jak velkou?
Až deset milionů korun.
Jak jste přišli na to, že horní hranice bude zrovna tisícikoruna?
Vycházeli jsme z toho, že částka musí mít nějakou hodnotu. Stokoruna by asi pro pojištěnce neměla smysl. Tisícikoruna se zdá, že už smysl má. Kdybychom dali dva tisíce, tak už je to částka, která by mohla vést k vyčerpání fondu prevence, když to přeženu, za první měsíc.
Máte spočítáno, kolik by pojišťovny mohly lidem na bonusech celkem rozdat?
Zřejmé je to, že systém není možné nastavit tak, že tisícovku dostane každý pojištěnec. Proto je podmínkou program podpory prevence, nikoliv celoplošná záležitost, protože to by to musel sanovat stát, protože bychom potřebovali deset miliard.
Dobře, ale kolik lidí by ten bonus, jak ho máte nastavený, tedy mohlo čerpat?
Když to budeme připodobňovat k jedné z pojišťoven, tak ten program by mohl zasáhnout maximálně třetinu pojištěnců.
Náměstek ministra zdravotnictví a předseda správní rady VZP Petr Nosek
Připustil jste, že na možnost dávat bonus nemusí dosáhnout všechny pojišťovny, protože pokud nehospodaří vyrovnaně, nemají nárok dávat peníze jinam než do úhrady péče. Na to by mohla doplatit VZP, která už léta ztrácí pojištěnce a s nimi i pojistné. Nebojíte se, že pokud by nemohla nabídnout bonus, utečou jí ve velkém další lidé?
To riziko pro ně existuje. Otázka samozřejmě je, jakým podnětem pro ně bude legislativní proces, kterým novela musí projít.
Kolik pojištěnců odešlo z VZP loni?
Nechci, aby to vyznělo proti VZP, ale loni ten odliv byl kolem padesáti až šedesáti tisíc. A letos se dá odhad těžko predikovat. Ale z mého pohledu musí VZP definovat zájem o pojištěnce tak, aby ten odliv v maximálně možné míře eliminovala. Ale nemyslím si, že je možné, aby se vrátila zpátky do situace, kdy pojišťovala osmdesát procent lidí v zemi. To je v pluralitním systému nemožné.
Kdyby jí pojištěnci utekli a VZP přišla o další peníze, nehrozí, že nakonec do ní finance zpátky bude dolévat stát?
To je skutečně katastrofický scénář a něco takového nepředpokládám. Ale například německá obdoba VZP, jmenuje se Allgemeine Ortskrankenkasse, má mezi třiceti až čtyřiceti procenty pojištěnců. A trh v Německu se z hlediska rozložení absolutního rizika považuje za stabilizovaný. Takže si myslím, že pokud tady zachováme více pojišťoven, tak stejně při konkurenci k podobnému modelu jako v Německu dospěje i český trh pojišťoven. V tomto smyslu bych to neviděl jako kritické.
Očekáváte, že o program bude ze strany pojišťoven a pojištěnců velký zájem?
To bude záležet, jak se k tomu postaví jednotlivé pojišťovny.
Na vyšetření střeva kvůli rakovině chodí nyní jen pětina těch, kteří na něj mají nárok. Co když lidi kvůli tisícikoruně začnou šílet, zaplní ordinace a lhůty na prevenci se začnou protahovat? Nebo kvůli prevenci nebudou doktoři stíhat nic jiného.
Ona by ta otázka mohla znít také tak, zda hodně prevence nebude generovat náhlý nárůst nákladů na zdravotní péči.
To je pravda.
Ta vaše otázka je trefná, protože k něčemu podobnému došlo na Slovensku ve stomatologii. Tam řekli, že plomby pojišťovny zaplatí jen tomu, kdo bude chodit na prevenci. Takže v okamžiku takového vyhlášení se stalo to, že všichni, kteří léta kašlali na prohlídky, tak šli na prevenci. A stomatologové se vzbouřili, protože zjistili, že nemohou vůbec spravovat zuby, protože mají tři čtvrtě roku dopředu naobjednané lidi jen na prevenci. To bylo špatné nastavení, proto my proplácení plomb nevážeme na prevenci (ministerstvo zdravotnictví opět navrhuje zrušit proplácení amalgámových plomb z veřejného zdravotního pojištění, pozn. red.). Ale k vaší otázce říkám, že pojišťovny prostě musí zvážit nastavení bonusů a vyhodnotit je tak, aby neohrozily časovou a místní dostupnost zdravotní péče přemotivováním pacientů při čerpání preventivní péče. Ale já si myslím, že toto zahlcení nehrozí.
Takže to je asi i odpověď na to, zda čerpání prevence nepovede ke skokovému navýšení výdajů ze zdravotního pojištění.
Musí se brát v potaz skutečně to, že třeba náklady na léčbu rakoviny tlustého střeva jsou v prvních dvou stádiích třetinové oproti nákladům, které nemoc stojí, když to dospěje do třetího stádia. Takže motivovat lidi k prevenci je neporovnatelně výhodné pro obě strany.
Je vůbec vhodná doba na to dávat pojišťovnám možnost takových bonusů, když celý systém veřejného zdravotního pojištění je v několikamiliardovém minusu?
Částka může motivovat lidi k menší spotřebě peněz na zdravotní péči, proto mohou být bonusy nakonec vlastně velmi úsporné. Druhou věcí je, zda vůbec dávat pojišťovnám možnost se diferenciovat a vymezit se. Máme tady systém více pojišťoven a já říkám: Dejme jim možnost se odlišit, nebo jej zrušme.
Kolik by mohl systém zdravotního pojištění s bonusy uspořit?
Nerad bych vykrádal ministerstvo vnitra, protože jeho pojišťovna tuto věc, to racionální chování pacientů, spustil pro diabetiky, hypertoniky a lidi na dialýze. Začínali s pár pacienty a několika lékaři. A už na těchto prvních desítkách případů se ukázal těžký benefit. Třeba to, že řízený diabetik stojí 150 tisíc korun, zatímco neřízený dvakrát tolik.
Konzultovali jste s pojišťovnami, zda je tisícikoruna pro ně únosná a zda jsou schopny bonusy administrativně odbavit?
Vzhledem k tomu, že odbavují tisíce klientů v rámci různých příspěvků na očkování, tak rozhodně ten aparát na toto připraven je. Co se týká finální dohody, nyní jsme ve fázi pracovního připomínkování s pojišťovnami a určitě nad čísly očekávám debatu v rámci oficiálního připomínkování, jenž nastane, dejme tomu, začátkem března.
