Co vás jako politologa nejvíce překvapilo během sedmi měsíců ve vrcholné politice?
Musím říct, že mě toho mnoho nepřekvapilo, protože se politikou zabývám dlouhodobě a vždycky jsem se snažil vidět věci, jaké jsou. Řadu problémů české politiky jsem nedávno popsal v knize Politika, jaká nemá být, a myslím, že většina nich se mi v praxi potvrzuje. Snažím se ale nenechat ovlivnit stavem politické kultury a svou práci dělat v daných možnostech, co nejlépe.
Váš předchůdce Josef Dobeš při vašem jmenování uvedl, že vám může uškodit, že jste nestraník. Vnímáte to někdy jako handicap?
Ne. Abych se jako nestraník v této politické vládě mohl stát úspěšným ministrem, který něčeho dosáhne, bylo potřeba už na začátku, aby byly splněny některé podmínky. To znamená, abych měl podporu pana premiéra a těšil se důvěře ostatních členů koalice, což se snad daří. Když se podíváme na výsledky vyjednávání rozpočtu ministerstva školství na příští rok, tak je jasné, že moje nestranictví nevýhoda není.
Rozpočet se příští rok mírně zvýší, na co peníze půjdou?
Prostředky ministerstva by se měly navýšit o 1,5 miliardy korun, což je o 1,26 procent více oproti současnému roku. Peníze půjdou na navýšení platů učitelů základních a středních škol, nárůst očekáváme kolem jednoho procenta. Také půjdou na výrazné posílení ostatních neinvestičních nákladů, protože právě tady školy nejvíce volaly o pomoc. Jsou jimi placeny učební pomůcky či nemocenské a v posledních letech tyto prostředky klesly velmi výrazným způsobem. Více peněz dostanou i vysoké školy, u kterých jsme významně změnili způsob jejich financování. Nedostávají peníze jen podle počtu studentů, ale i podle ukazatelů kvality, letos jsme se také dohodli na limitech pro počty studentů (více čtěte zde). Opatření povedou k tomu, že se zvýší peníze, které vysoké školy dostávají na jednoho studenta a umožní to rozvoj kvalitních škol.
Jedna z klíčových věcí, na které váš resort pracuje, je vysokoškolská reforma. Kdy vláda dostane tři příslušné zákony?
Nyní se především soustředíme na novelu zákona o vysokých školách. Jednáme o ní s vysokými školami, předložit vládě ji chceme v březnu příštího roku. O něco později předložíme zákon o finanční pomoci studentům a novelu zavádějící zápisné. V pracích na těchto dokumentech pokračujeme. Nechtěl bych ale udělat chybu, aby se takto důležité věci znovu připravovaly pod časovým tlakem. Je nutné najít model, který bude dlouhodobě fungovat a bude mít širší podporu. Nejde mi o to, abych si zaškrtl úkol, ale aby se konečně po dlouhé době připravila strukturální změna vysokoškolského systému, která bude v jeho prospěch a zlepší jeho kvalitu.
Nejčastěji se v případě zápisného hovoří o 3 tisících korunách za semestr. Je to suma, která i vám připadá nejvhodnější?
Všechna čísla, o kterých se spekuluje, vychází z několik let starého názoru Univerzity Karlovy. V této chvíli nechci ani nemohu říct závaznou částku. Zápisné budeme konstruovat tak, aby nikomu nebránilo ve studiu ze sociálních či ekonomických důvodů. Dovedu si představit řadu ochranných opatření, že zápisné třeba nebudou platit ti, kteří pobírají sociální stipendium, nebo to za ně zaplatí stát. Výše musí být relativně nízká. Abychom prolomili určitou nedůvěru, tak je potřeba garantovat maximální výši a mělo by to být stanovené přímo v zákoně.
Odkdy studenti začnou zápisné platit?
Nejbližší možný termín je začátek příštího akademického roku, ale není to datum, které je naprosto jisté. Čeká nás ještě dlouhá cesta. Zatím nechci určovat termín, odkdy by zápisné mělo platit.
Podle vysokoškolského zákona budou školy dostávat peníze na více let dopředu (více čtěte zde). Na jak dlouhý cyklus to bude?
Je to velmi důležitá věc, pokud chceme, aby vysoké školy měly dostatečnou autonomii a zodpovědnost. Musí uvažovat ve víceletých cyklech, každoroční výkyvy a nejistota strategickému rozvoji značně brání. Aby to mělo smysl, tak cyklus musí být minimálně tříletý. Státní rozpočet se sestavuje v tříletých výhledech, takže myslím, že právě tříletý cyklus je realistická varianta.
Počítá se s tím, že třetinu členů správních rad univerzit bude vybírat ministerstvo, což školám v Dobešově návrhu vadilo jako omezování autonomie?
Model, který by vyvolával dojem, že by správní rada mohla být nástrojem ekonomických nebo politických zájmů, nebudeme dál prosazovat. Správní rady už ale na vysokých školách fungují, jsou v nich aktivní politici či zástupci podnikatelů a žádný problém to nedělá. Ale dovedu si naopak představit i model, kde například podnikatelé mající s vysokou školou smluvní vztah nebudou členy správní rady. Nepřeceňujme ale složení, jde především o to, abychom dobře vyváželi kompetence jednotlivých orgánů škol. Nesmí to být jednostranné rozhodnutí ministerstva.
Petr FialaOsmačtyřicetiletý Petr Fiala je profesorem politologie a někdejším rektorem brněnské Masarykovy univerzity. V této funkci působil od dubna 2004 do září loňského roku. V letech 2009 až 2011 vedl Českou konferenci rektorů, v listopadu 2011 jej vláda jmenovala místopředsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Fiala v roce 1988 absolvoval studium historie a bohemistiky na brněnské univerzitě. Po roce 1989 zde spoluzakládal katedru politologie, v tomto oboru byl posléze jmenován profesorem. Od roku 2002 působí na nově vzniklé katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií MU. Zdroj: Masarykova univerzita, Wikipedie |
Začala už jednání s kraji o reformě regionálního školství?
Začne v nejbližší době. Musíme počkat, až budou všude ustanoveny fungující krajské rady. Na reformě financování regionálního školství už pracujeme, protože je naprosto nutná. Dnes jsou na žáka stejného oboru například v Plzni a Hradci Králové poskytovány rozdílné finanční prostředky. Situace, kdy se úroveň vzdělávání v jednotlivých krajích mění na základě rozdílného financování, je nepřijatelná. Musíme tuto nerovnost odstranit, aby prostředky na studenta ve stejném oboru byly na celém území srovnatelné. Chceme přejít od současných složitých přepočtů k modelu, kde by byl klíčový normativ na jednoho žáka. Je také nutné chránit školy v malých obcích, protože plní nejen vzdělávací, ale i sociální funkci.
Zejména ale chceme dát ředitelům škol větší pravomoci při nakládání s penězi. Dnes je situace taková, že dostávají finanční prostředky, které mají přesné určení a nemají možnost, s tím něco dělat. Chceme, aby podle priorit školy a situace v každém roce se rozhodl, zda bude více odměňovat pedagogy, nebo třeba zajistí lepší technologické vybavení. Mohlo by to zlepšit situaci škol i při stávajícím objemu prostředků. Vyžaduje to diskusi se zřizovateli škol, protože je to citlivá věc. Musíme být opatrní při hledání dobrého modelu, ale mít i odvahu do této změny jít.
Pomohlo by i středním a základním školám financování na více let dopředu?
Musíme tuto otázku zvažovat. Na mých setkání s řediteli a učiteli opakovaně zazněla. V oblasti regionálního školství je to ale mnohem složitější než v případě vysokých škol a ani v zahraničí to není tak obvyklé, jako kontraktové financování u vysokých škol.
Bude ministerstvo tlačit na kraje, aby se kvůli úbytku žáků snížil počet středních škol?
K určité optimalizaci už došlo a byla velmi bolestná. V některých krajích se povedla více, někde méně. Kraje si jsou vědomy neudržitelnosti současné sítě středních škol. Nové finanční nástroje by měly motivovat zřizovatele k tomu, aby přemýšleli nad podobou sítě škol. Při rozhodování o rušení škol se ale musíme dívat hodně daleko do budoucnosti. Dnes sice skutečně klesá počet žáků, kteří jdou na střední školy, ale stoupá počet dětí, které jsou v mateřských školách a které jdou na základní školy. Nesmíme se dostat do podobného stavu, kdy se v minulosti rušily mateřské školy a dnes jich je nedostatek.
Dlouhodobá podoba maturit bude známá do půlky roku 2013
Příští dva roky bude nově pouze jedna úroveň obtížnosti maturit. Neobáváte se, že zkouška bude příliš lehká pro gymnazisty a naopak příliš těžká pro žáky učilišť a odborných škol?
Jedna úroveň byla nutností. Obtížnější část si zapisovala jen necelá čtyři procenta žáků, bylo to ekonomicky nákladné a význam toho, že ji tito studenti absolvovali, se v ničem neprojevil. Vzhledem k tomu, že to bude třetí rok, kdy maturity probíhají, tak je možné, aby se na to všichni optimálně připravili. Pro studenty kvalitních škol samozřejmě může být maturita snadnější, někdo s ní naopak může mít větší problémy. Pokud ale chceme, aby maturita představovala minimální hranici, přes kterou musí žák přejít, tak tuto funkce i v této podobě velmi dobře plní.
Kdy bude mít vámi sestavená odborná skupina hotovou dlouhodobou podobu maturit?
Expertní skupina zatím formuje své názory, řeší to, o čem se diskutuje i v odborné společnosti. Jestli má být povinná matematika, zda má být více povinných předmětů, zda nechat jen jednu úroveň nebo zda zavést elektronickou formu maturity. To jsou věci, o kterých nyní velmi vážně uvažujeme. Každý nápad ale musíme prověřit a zvážit, abychom zase nepřipravili něco, co není v praxi použitelné, nebo působí problémy. Pokud bychom si například řekli, že bude povinná matematika, musíme provést řadu kroků, aby k tomu mohlo dojít. Řada škol má například stanoveno málo vyučovacích hodin matematiky, nebylo by proto bez dlouhé přechodné fáze možné, aby ji jejich studenti měli u maturity povinnou. Do poloviny roku 2013 bychom měli mít na stole představu, jak bude maturita od roku 2015 vypadat.
Školy žádají, aby se systém maturit konečně ustálil. Jsou podle vás zástupci opozice v expertním týmu zárukou, že se navržené změny po volbách zase neupraví?
Nejsou tam jako zástupci opozice, ale jako zástupci krajů nebo Senátu. Jejich přítomnost je ale dobrá z hlediska hledání dlouhodobě platných řešení. Ve školské politice jsou samozřejmě věci, které jsou ideově vyhraněné, například finanční spoluúčast studentů. Naprostá většina rozhodnutí se ale musí těšit širšímu společenskému konsenzu. Školství je velmi konzervativní systém už proto, že jakékoliv rozhodnutí má dopad až za mnoho let. Proto je potřeba postupovat koncepčně a na základě co největší shody. Jedině tak dosáhneme, že změny budou trvalejší.
V pátek končí přihlašování na post ředitele Cermatu. Kolik lidí se zatím přihlásilo a kdy bude nový ředitel vybrán?
Počkal bych, až budu mít definitivní seznam uchazečů. Bezprostředně po skončení termínu sestavíme výběrovou komisi a věřím, že dospějeme velmi rychle ke kandidátovi, kterého budu moci jmenovat. Jsem si velmi dobře vědomý, jak je tato pozice z hlediska zajištění dobrého chodu maturit důležitá, a nebudeme to zdržovat.
Takže nový ředitel může nastoupit už od začátku ledna?
Nemohu to vyloučit.
Budete po něm chtít, aby Cermat zveřejňoval výsledky maturit automaticky, aniž by k tomu byl donucen soudem, jako se stalo letos?
S novým panem ředitelem budu na toto téma mluvit. Požádám jej o to, aby zvážil všechny právní a další aspekty, aby v maximálně možné míře zveřejnil to, co je možné a rozumné zveřejnit. Snažím se veřejnosti sdělovat všechny informace, i ty méně příjemné. Některá data jsou ale do jisté míry citlivá a je s nimi potřeba pracovat opatrně. Patří k nim i výsledky maturity.
Na to, že je vláda už v druhé polovině svého mandátu, máte před sebou ještě hodně práce. Ještě jsme například nezmínili chystaný kariérní řád učitelů. Je reálné vše stihnout?
Kariérní systém učitelů pokládám za velmi důležitý. Je to jednou z cest, jak dosáhnout, aby se postavení učitele zlepšilo a bylo více atraktivní pro mladé lidi. Musíme s tím něco dělat, nelze budovat dobrý vzdělávací systém bez kvalitních učitelů. Úkolů je celá řada, ale nemohou být vázané na jedno funkční období. Jsou to věci, které každý rozumný člověk, který cítí odpovědnost za náš vzdělávací systém, musí dělat. Já na nich pracuji bez ohledu na to, jestli čas bude několik měsíců nebo do konce volebního období. Mou ambicí je, aby to, co se nedalo stihnout, bylo alespoň připraveno tak, aby v tom mohl pokračovat můj nástupce.
Jaké úspory navrhlo ministerstvo v rámci redukce úřadů, které má na starosti vicepremiérka Karolína Peake?
Kvalita musí být základní kritérium, podle kterého změny provádíme. Mně nejde o to, abychom především ušetřili, ale aby úřad fungoval co nejefektivněji a nejracionálněji a abychom poskytovali občanům co nejlepší službu. Už v létě jsme provedli propojení odborů tak, aby například o dotačních titulech v regionálním školství nerozhodovalo osm odborů, ale jeden. Budeme se soustředit na zefektivnění činnosti a redukci takzvaných ostatních přímo řízených organizací. Uvažujeme o zrušení Národního institutu dětí a mládeže nebo Národního institutu pro další vzdělávání. Nejde ale o to, že zrušíme nějakou instituci, aniž bychom přemýšleli, co dál. Všechny rozumné agendy musí někdo převzít.
Budete pokračovat v politice i poté, co skončí tato vláda?
V životě jsem se naučil, že člověk nemá nic vylučovat. I když je pověst politiků v České republice velmi negativní, tak to chápu jako veřejnou službu. To, co jsem dělal před tím, je po všech stránkách mnohem výhodnější, ale chci pomoci českému školství, výzkumu a sportu. Myslím, že část svých znalostí a kompetencí mohu uplatnit, proto jsem do toho šel a opravdu nad tím nepřemýšlím, co bude dál. Jako vědec a vysokoškolský profesor jsem šťastný člověk, tak mi nebude dělat žádný problém se kdykoliv ke své profesi vrátit. Mám ale pocit, že to, co teď dělám, také má smysl a že už se podařilo řadu věcí posunout dál.
