V této zemi existuje spousta firem, u nichž pracují ukrajinští pracovníci, kteří jsou tam přes zprostředkovatelské agentury. Firma si přes českou agenturu nebo dokonce i přes dvě agentury, českou a ukrajinskou, najme pracovníky a za ně nikdo neplatí ani zdravotní, ani sociální pojištění. Ti jsou odíráni o velkou část platu, která zůstane agenturám. Co s tím budete dělat?
Vedli jsme o tom debatu a zvažovali jsme, jestli je úplně nevyloučit, že by lidé z Ukrajiny byli vyloučeni z možnost zaměstnávat přes agentury. V tomto okamžiku jsme k tomu nepřistoupili, nicméně vnímáme to a snažíme se to monitorovat.
Když dnes kdokoli z Ukrajiny přijde a má vízum, má rovnoprávné podmínky pro přistup na pracovní trh, tudíž agenturu nepotřebuje. Snažíme se to intenzivně komunikovat do ukrajinské komunity i prostřednictvím pana velvyslance. Tito lidé mají stejná práva jako čeští občané a žádnou agenturu, která z nich může benefitovat, nepotřebují.
Zaměstnáváte u vás na ministerstvu zahraniční pracovníky dodané agenturami?
Přiznám se, že to nevím.
Co se týče lidí, kteří chodí před kontaktní asistenční centra pomoci a nabízejí uprchlíkům práci přes zprostředkovatelskou agenturu, udělali jste už nějaké kroky vůči nim?
Proti lidem, kteří přijdou někam nabízet práci, tak pokud ji nabízejí v souladu se zákonem, nemáme, jak zasáhnout. Máme nástroje, jak oslovovat ukrajinské občany, což děláme.
Někteří uprchlíci se na úřadech práce setkávají s impulzivními reakcemi českých klientů úřadu práce a jsou nervózní, že tam je příliš mnoho lidí. V parlamentu vám někteří opoziční politici předhazují, že se podle nich vláda stará víc o uprchlíky než o české občany. Je zřejmé, že se nálada ve společnosti posouvá. Na začátku i Tomio Okamura s SPD hlasoval pro humanitární dávku 5 tisíc korun, ale v úterý už tvrdil, že vláda takovými velkorysými pobídkami láká do České republiky. Jak to vnímáte?
Pro mě chování pana Okamury není žádným překvapením. Spíš bylo překvapením, že prvních čtrnáct dnů neměla SPD orientaci, jakou rétoriku zvolit. Okamura mlčel a víc mluvil jeho kolega Bašta, ale to, že se vrátí ke své původní rétorice, asi každý, kdo zná pana Okamuru, čekal.
Mě samozřejmě netěší, když vnímám, jak je na úřadech práce situace vypjatá. Proto se snažíme udělat kroky k elektronizaci, aby se fronty netvořily. Dělají se v Praze a na několika dalších v republice, jiná místa to zvládají. Chápu, že je to jistý diskomfort pro občany, ale když člověk zůstane stát chvíli ve frontě s někým, kdo přišel o manžela, část rodiny, o domov a jeho vlast je v ohrožení podobně jako byla naše vlast v době druhé světové války, tak bych prosil, aby lidé měli trpělivost a určité pochopení. Já jsem rád, že většina lidí to vnímá jinak a pomáhá.
Když je země zadlužená, je důležité, aby vláda dělala opatření, která jsou cílená
Je doprovázeno rétorikou, že se vláda nestará dost o české občany. V zahraničí vidíme různé plošné formy pomoci lidem, co se týče cen paliv a energií, u nás zatím žádná plošná forma podpory není.
Žádný ekonomický odborník po tom nevolá. Ekonomičtí odborníci říkají, že v situaci, kdy je země takovým způsobem zadlužená jako Česká republika, pro vládu je důležité, aby dělala opatření, která jsou cílená, která nerozdají desítky miliard korun plošně do systému, kdy nemalou část těchto peněz si zase ukrojí formou marží obchodníci.
Pražské centrum pro uprchlíky se přesune z Kongresového centra do Vysočan |
Současná uprchlická krize je atypická tím, že skoro polovina z nich jsou děti, které doprovázejí jejich matky nebo další ženy. K tomu, aby mohly začít pracovat, je důležité, aby měly kam umístit malé děti, tím myslím předškolní děti. Přitom třeba v Praze je velmi těžké získat místo pro dítě v mateřské škole. Co s tím chcete dělat?
Udělali jsme už několik kroků, které umožňují umístit tyto děti do předškolních zařízení, do dětských skupin nebo mateřských škol. K tomu přidáváme ještě adaptační skupiny, aby tam o ně bylo postaráno a aby jejich maminky mohly do práce jít. Na to připravujeme finanční podporu ze strany státu. Ta by se měla rozběhnout už na přelomu dubna a května.
Nutnou podmínkou, aby maminky mohly začít chodit do práce, je překonat v některých profesích základní jazykovou bariéru, v jiných zapracovat na intenzivním jazykovém vzdělávání.
Kolik dětí by mohlo být v adaptačních skupinách?
Bude to rozdílné podle krajů. V Praze, ve středních Čechách adaptačních skupin vznikne asi více.
Když se člověk podívá na rozmístění uprchlíků, často směřují do hlavního města. Budete je nějak motivovat k tomu, aby šli i do jiných částí republiky?
Budeme. Když to řeknu zjednodušeně, musíme na sebe položit tři mapy. Jedna je mapa dostupného bydlení, druhá trhu práce, třetí mapa kapacity škol a školek. A na základě toho jim řekneme, kde budou pracovat, kde bydlet a kde jejich děti budou moci chodit do školy či školky. Pro většinu z nich v Praze tento prostor nebude. Proto dostanou na výběr jeden, dva, tři kraje, kde se jim dostane všech základních věcí, které potřebují.
K tomu má sloužit i aplikace, kterou se tento týden snažíme ve zkušebním režimu rozjet. Místo anonymního profilu na sociálních sítích budeme mít v aplikaci konkrétního člověka z Ukrajiny, jemuž jsme schopni dát nabídku na míru. Uvidíme, jaké má vzdělání a bývalé povolání, a můžeme mu říct, že pro něj práci v Praze nemáme, ale v Libereckém kraji ano, tak se pojďte o sto kilometrů posunout.
Dnes zaměstnavatelé nemají motivaci vytvářet částečné úvazky
Problémem často nejsou jen kapacity škol a školek, ale i to, že na trhu práce chybějí poloviční nebo flexibilní úvazky pro matky malých dětí, a to i pro Češky. Budete podporovat zaměstnavatele v tom, aby tyto pozice vytvářeli?
Ano, tento problém tady je už dlouhé roky. Dnes zaměstnavatelé nemají motivaci vytvářet částečné úvazky. Jsou sice motivováni najímat dva lidi na jedno pracovní místo, takzvané sdílené pracovní místo, ale ukazuje se, že ani tato forma podpory úplně dobře nefunguje. Ještě v letošním roce proto připravíme novelu, která by měla prostřednictvím úpravy odvodové zátěže u částečných úvazků zajistit, aby byly pro zaměstnavatele zajímavější. Je to něco, co máme i v programu a letošním plánu legislativních prací vlády.
Pro nás je nyní velmi důležité, abychom nástroji aktivní politiky zaměstnanosti podpořili třeba jazykové vzdělávání nebo v některých oblastech i drobnou rekvalifikaci. S firmami o tom jednáme posledního dva a půl týdne. Potřebujeme na to financování z nového operačního programu, protože ten starý je již prakticky vyčerpaný.
Registrační centrum pro uprchlíky se v Hradci přestěhuje k nádraží |
Máte v tuto chvíli představu, kolik uprchlíků se už podařilo zaměstnat?
Poslední číslo, které znám, je z 21. března, tedy z doby, než začal platit Lex Ukrajina. Tehdy to bylo přes osm tisíc lidí, kteří ještě skrz starý složitý proces požádali o pracovní povolení, dostali ho a začali pracovat. Na konci března budeme mít přesná data z České správy sociálního zabezpečení.
Ptám se proto, že jsem se včera díval do vyhledávače na stránkách Úřadu práce. V danou chvíli tam bylo evidováno zhruba 338 tisíc volných pracovních míst. To číslo je ale jen teoretické, řada z nich je dávno obsazená. Velká část navíc není pro občany z Ukrajiny vhodná. Změní se to?
Vůči zaměstnavatelům nyní spouštíme dotazníkové šetření právě s ohledem na ukrajinskou krizi tak, abychom zmapovali aktuální nabídku pracovních míst a byli poté schopni ji vložit pro případné využití do zmíněné aplikace. Existuje zákonná povinnost, aby údaj, pokud ho zaměstnavatel do evidence úřadu práce vkládá, byl aktuální. Ale na rovinu, někteří ho tam bohužel v minulosti dávali třeba proto, aby v původním systému povolení a kvót vykazovali dlouhodobou poptávku, a tak ukázali, že potřebují zahraničního pracovníka.
Minulý týden vám bývalý premiér Andrej Babiš vyčetl, že jako třeba Německo nesledujete, jaká je konkrétní struktura příchozích z hlediska jejich původních profesí. Proč se něco takového nedělá?
Nevím, zda se to stále nedělá, ale dělat se to bude. Minulý týden ve čtvrtek na poradě vedení bylo rozhodnuto, že do našeho formuláře vyplňovaném při žádosti o humanitární dávku budou vloženy dvě položky, a to dosažené vzdělání a profese. V pondělí jsem to nekontroloval, ale předpokládám, že to tam už je. Je to údaj, který se nezjišťoval, když lidé přicházeli přes krajská asistenční centra pomoci. Protože ale většina z nich přijde se žádostí o humanitární dávku, tuto informaci si doplníme.
A když sem někdo přijde nově a požádá o vízum strpění, bude už se zjišťovat, co může případně dělat?
Ano.
Těm lidem potřebujeme pomoci, je to naše občanská povinnost a historický dluh
Část lidí o příchodu uprchlíků hovoří jako o příležitosti, ale spíš tou optikou, že zaplní nekvalifikovaná pracovní místa. Není trochu problém, že je stále společnost vnímá jako levnou pracovní sílu?
Já to tak nevnímám. Už několikrát jsem v rozhovorech říkal, že na celou situaci nechci pohlížet jako na příležitost. Kdyby se tohle stalo mě a já musel utéct třeba do Polska nebo do Německa, byl tam čtvrtým týdnem a někdo mi říkal, že jsem pro zemi příležitostí, zatímco mou zemi bombardují, umřela mi část rodiny a moji synovci a děti bojují ve válce, tak bych se cítil dost trapně.
Víza dostalo v Česku více než 236 tisíc Ukrajinců, nápor rychle polevuje |
Říkám to i u nás na ministerstvu. Tyto kroky děláme proto, že těm lidem potřebujeme nutně pomoci. Je to naše občanská povinnost a historický dluh, který nyní máme splatit. Pokud se situace na Ukrajině nestabilizuje a uprchlíci tady budou muset zůstat déle, uděláme maximum pro to, aby se zde cítili dobře, aby se zapojili na pracovní trh i do vzdělávacího systému. Potom už je na nich a jejich svobodném rozhodnutí, zda se rozhodnou vrátit, nebo zůstanou. My máme jen pomoci.
Slyšel jsem odhad, že se běžně nevrací zhruba dvě třetiny uprchlíků. Má vláda vlastní kvalifikovaný odhad, kolik lidí zde bude chtít zůstat?
Aby to nebylo věštění z křišťálové koule, takový kvalifikovaný odhad nikdo mít nemůže. Hraje tady roli několik věcí: tato migrační krize je jiná, liší se struktura uprchlíků. Lidé neutekli tak jako z mnoha afrických zemí proto, že hledají objektivně lepší místo pro život. Ti lidé utekli proto, že v jejich zemi je válka.
Když se s příchozími bavím, ať už v krajských asistenčních centrech, které jsem navštívil, nebo s těmi, které u nás máme v rámci širší rodiny ubytované, počítají s tím, že se budou moci v rámci několika týdnů vrátit. Jestli to bude reálné, nebo ne, nevíme. Pro část ne, například Mariupol a řada dalších měst dnes leží v troskách, a čím déle tady lidé budou, tím více jich zůstane, to je logické. Ale zda to budou ony dvě třetiny, což je odhad, který vznikl na základě jiných migračních vln, nedokážu říct, protože to byly dost jiné vlny, než je ta současná.
Váš kolega z vlády, pan ministr školství Petr Gazdík, říkal, že když tady ti lidé zůstanou, vyřeší to generaci Husákových dětí důchodový systém. Chce vláda, aby tady kvůli tomu část lidí zůstala?
Znovu se vracím k tomu, co jsem říkal před chvilkou. První věc je, že pomáhat máme proto, že to je lidské. Druhá priorita je udělat vše pro to, aby tady lidé mohli naplno fungovat a děti mohly chodit do škol. Zatřetí, zapojme je na pracovní trh, aby mohli pracovat, uživit se a platit do státního rozpočtu. Pokud se rozhodnou, že tady zůstanou, tak ano, může to znamenat pro Českou republiku určitou příležitost. Ale to je až na čtvrtém místě.
To je jedině správně, má to ale i druhou stranu mince. Lidé utíkají před válkou a nepochybně si s sebou nevzali všechny dokumenty o tom, kolik toho zatím na Ukrajině odpracovali. Pokud tady zůstanou, měla by se Česká republika postarat o to, aby brali důstojný důchod. Máte nějakou představu, jak to chcete řešit, aby neskončili s 2 300 korunami, které dostanou, když se nevykážou potřebným počtem let?
Upřímně, je čtvrtý týden od vypuknutí války. V tomto okamžiku nejsme v situaci na to, abychom řešili vyplácení důchodů. Obecně platí mezinárodní dohody. Země nesou povinnost platit důchod i za ty, kteří žijí v jiné zemi, protože část produktivního života odpracovali u nich. Také platíme důchody lidem, byť to je jen nízká částka, kteří žijí už desítky let v zahraničí, ale u nás odpracovali třeba pět let.
Předpokládám, že Ukrajina jako stát bude fungovat. Že ten stát nebude dalších deset až dvacet let v troskách. A potom za jejich občany bude, pokud tady zůstanou, platit důchod ukrajinská vláda, tak jako ji platíme my za občany jiných zemí.
V tomto okamžiku předpokládáme, že se většina vrátí
Přichází sem část lidí, kteří už nyní jsou v seniorském věku a nelze očekávat, že se zapojí na trh práce. Máme nějaký plán, jak je budeme podporovat?
Svůj produktivní život odpracovali na Ukrajině. Buď řeknou, že chtějí zůstat v České republice, ale s ukrajinským důchodem a s vědomím, že za ně v tomto směru nese zodpovědnost ukrajinská vláda, nebo se po ukončení konfliktu rozhodnou vrátit na Ukrajinu. V tomto okamžiku předpokládáme, že se většina vrátí. Je to jejich rozhodnutí, ale musí vědět, že pokud zůstanou, budou mít ukrajinský důchod a české ceny.
To je svým způsobem pobídka: ‚vraťte se domů‘, protože žít za české ceny s ukrajinským důchodem asi není úplně komfortní věc.
Lze to takto přeložit, ale funguje to tak i vůči našim občanům, kteří se rozhodli jít do zahraničí. A jsou země, kde je cenová hladina daleko vyšší.
S ukrajinskými dětmi musíme aktivně pracovat, říká ředitel Skautského institutu |
Vláda před několika dny schválila, že takzvaným solidárním domácnostem, které se rozhodly ubytovat uprchlíky bezplatně, budete dávat tři tisíce za měsíc, maximálně dvanáct tisíc korun, když půjde třeba o maminku se třemi dětmi, a to za období od března do června. Vím, že předbíhám, ale může se stát, že válka neskončí. Počítáte v takovém případě s prodlužováním této a humanitární dávky?
Šest měsíců u humanitární dávky a čtyři měsíce u příspěvku domácnostem jsme stanovili proto, že jsme si řekli, že budeme potřebovat mít prostor vyhodnotit situaci a činit další kroky.
U solidárního příspěvku je doba kratší než půl roku mimo jiné proto, že jsme stáli před dilematem. Na jedné straně máme průzkum Daniela Prokopa, na druhé straně to, zda dokážeme systém rychle nastavit a peníze vyplácet již v průběhu dubna. Kdybychom šli cestou kategorizace různých typů bydlení, nebyli bychom toho schopni, trvalo by to tři až pět týdnů. Proto jsme si řekli, že to spustíme, budeme sledovat další vývoj a jednat s odborníky. To by mělo začít příští týden. Na základě toho budeme připravovat podmínky, které by měly začít platit na konci června.
Příspěvek solidárním domácnostem bude pokračovat i po červnu
Bude to v nějaké podobě pokračovat?
Bude muset. V zásadě máme na výběr. Buď upravíme podmínky, které ale budou nadále nějakým specifickým způsobem zohledňovat lidi z Ukrajiny, nebo začnou fungovat v běžném systému naší sociální podpory, takže si budou normálně žádat o příspěvek na bydlení a podobně. To by případně mohlo nastat od 1. září. Do té doby máme čas to vyřešit.
Pro mě to mimo jiné znamená i nějaké získání času pro to, abych změnil a zdigitalizoval proces, který je, jak jsme již zmiňovali, složitý. Najednou do něj spadne nějakých 200 až 300 tisíc lidí, takže když to neuděláme, nedáme to personálně.
Nebojíte se vzniku obchodu s chudobou? Budete poskytované bydlení kontrolovat?
Při tak obrovském náporu lidí takové riziko vždy existuje, to přiznávám. Proto mu chceme předejít. Již dnes si zjišťujeme, jak se nám potkávají informace o tom, kde lidé třeba nahlásili své ubytování na krajských asistenčních centrech pomoci a jaké ubytování hlásí teď. To vše si budeme propojovat a pak případně budeme dělat i kontroly. Stojíme i o informace od sociálních pracovníků nebo starostů. Chceme předcházet tomu, že někdo začne mít tendenci ubytovávat vícero lidí v nedůstojných podmínkách.
