Jako první jste oficiálně oznámil kandidaturu pro příští prezidentskou volbu. Jak moc podle vás mění vaše šance to, že už nebude moci kandidovat Miloš Zeman?
Ta šance je větší. V minulosti jsme přece jenom cítili, že společnost byla názorově rozštěpená, polarizovaná. Doufám, že v příští volbě to tak nebude. Byl bych rád, kdyby došlo k jakémusi propojení společnosti, kdyby se i mně jako občanskému kandidátovi podařilo oslovit oba dva tábory, které pomyslně ve společnosti existují. Myslím, že ta volba nebude tak polarizovaná jako byla.
Nemám za sebou minulost, která by mohla polarizovat
Čím byste chtěl oslovit ty, kteří volili současného prezidenta Zemana?
Myslím, že jsem je už v minulosti oslovil. Když se podíváme na volební výsledky, které jsem měl, tak se u mě neukazovalo to rozdělení společnosti na Prahu, venkov, starší, mladší. Měl jsem výsledky podobné ve všech regionech, ve všech oblastech, dokonce i v severních Čechách jsem měl velice dobrý výsledek, takže mám za to, že jsem kandidát, který směřuje do budoucnosti, který má energii na to poměry a věci měnit.
Nemám za sebou nějakou špatnou minulost, která by mohla společnost polarizovat. To jsou moje devízy, které chci občanům a voličům nabídnout.
Tím, že jste nyní senátor, také máte šanci mít na kampaň více peněz.
Samozřejmě, ty šance na získávání prostředků jsou asi větší. Nebudou to miliony, ale bude to mnohem lepší, než když jsem začínal s deseti tisíci.
V Senátu jsou ještě dva kandidáti z minulé volby. Jiří Drahoš a Pavel Fischer. Mluvil jsem s nimi o tom, zda to i oni zkusí?
Nemluvil jsem s nimi o tom. Pan senátor Fischer už po volbách deklaroval, že chce být stínovým prezidentem, takže asi kandidovat bude, ale já to nevím.
Na Slovensku zvítězila v prezidentské volbě do té doby široké veřejnosti ne tak známá kandidátka Zuzana Čaputová, když se před tím v její prospěch vzdal kandidatury vědec Robert Mistrík, do té doby považovaný za jednoho z favoritů. V České republice jsme toto zatím neviděli, že by se někdo vzdal kandidatury jen proto, aby se netříštily síly. Myslíte, že se to může i v Česku změnit?
Nechtěl bych uvažovat o prezidentské volbě tak, že se budou tříštit síly jednoho či druhého tábora. Budu se snažit vystupovat tak, aby se kandidáti snažili společnost spojovat, a doufám, že nebude třeba zaujímat tyto strategie, že všichni kandidáti budou přijatelní pro společnost, i když každý bude jiný. A v tomto duchu bychom měli vystupovat.
Není nevýhoda, že jste první, kdo oficiálně řekl, že bude kandidovat?
Může to být výhoda i nevýhoda. Nedokážu kličkovat v této záležitosti a lidé se mě na to neustále ptají. Vážně jsem o té věci přemýšlel a chci teď dát jasnou odpověď, jezdit mezi lidi a sbírat podpisy.
V čem byste byl jiný prezident než Miloš Zeman?
Rozhodně v tom, že už reprezentuji novou generaci. Generaci politiků, kteří vyrůstali po listopadu 1989. Myslím, že ta minulost nás v mnohém rozděluje, a já bych chtěl hledět do budoucnosti. V tom jsem myslím jiný.
Poté, co jste se stal senátorem, máte ulehčenou pozici při získávání podpisů pro vaši kandidaturu mezi kolegy, přesto jste se rozhodl, že to znovu chcete nejprve zkusit cestou sběru 50 tisíc podpisů mezi občany. Udělal jste to tak i minule, ale nakonec jste přece jen kandidoval díky podpisům senátorů. Proč to i tentokrát zkoušíte s 50 tisíci podpisy občanů?
Měl jsem úžasnou zkušenost se sběrem podpisů, kdy jsem sám stával na ulici se stánkem, a musím říci, že to byla nejkrásnější část kampaně. Mně před tím lidé říkali nechoď na ulici, protože se tam setkáš akorát s agresí a násilím, někdo ti dá přes hubu. Po každém, třeba tříhodinovém sběru jsem ale odcházel optimisticky naladěný, protože mě prostě s lidmi baví hovořit. Baví mě hovořit o tom, jak by měla vypadat naše zem. A to bez sběru podpisů není možné. Obejít deset senátorů je poměrně snadné, snazší než sehnat padesát tisíc podpisů občanů, ale zase to člověku nedá tolik, aby poznal, co si lidé opravdu myslí, a nežil v nějaké bublině.
Věřím, že Češi jsou vlastenci, že nejsou nacionalisté
Vystupujete jasně proevropsky a jako liberální, prozápadně orientovaný politik. Přitom v české společnosti jsou minimálně v posledních letech více viditelné nebo dokonce sílí nacionálněkonzervativní síly, jsou tu i vyhraněné strany a politici v tomto směru. Jak to ovlivní volbu?
Věřím, že Češi jsou vlastenci, že nejsou nacionalisté. Vidíme, jaké problémy mají dnes třeba ve Velké Británii s brexitem, že ta společnost je velice rozštěpěná, rozhádaná, destabilizuje ji to. Pro mě je priorita, abychom zůstali v Evropské unii, protože nám mnohé přináší. Samozřejmě nám i něco bere, protože být v nějaké společenství vždy obnáší i nějaké oběti, ale výhody v současné době převažují. Musíme být aktivní, abychom dokázali obhájit naše myšlenky, naše názory. Musíme být chytří a spojovat se s dalšími státy, které jsou třeba na stejné úrovni, jako jsme my, a pak i třeba něco prosadit.
Kandidaturu jste oznámil ve stejném saku, jako když jste kandidoval na Hrad poprvé, a sám jste to zdůraznil. Nosí vám to sako štěstí i při jiných příležitostech?
Koupil jsem si to sako den před tím, než jsem oznámil kandidaturu, a pak jsem v něm absolvoval téměř skoro devadesát procent kampaně. A věřím, že mi přineslo štěstí, co se týče výsledku. Věřím, že tomu bude i nadále, nicméně slibuji, že nebudu už nosit jenom a pouze toto jedno modré sako.
