Po jmenování do funkce jste řekl, že jste to vzal i kvůli mediální kampani, která se kolem vašeho nástupu strhla. Do jaké míry jste to udělal kvůli kampani a do jaké míry to byla výzva?
Mně je devětapadesát let, tak ohledně výzev opatrně. Pro mě to byla speciální nabídka z toho důvodu, že jsem ve státní správě nikdy nedělal, a myslel jsem si, že se mi to už vyhne. Kdyby nebylo mediálního tlaku, tak bych se možná rozmyslel jinak. Nazval jsem to "týdny lynče". A uvědomte si, že jsem i předsedou Akce D.O.S.T. a i ona byla předmětem útoků. Pro mě to je určitá satisfakce. Ale hlavně si myslím, že na funkci mám odpovídající vzdělání.
Chcete tedy veřejnosti ukázat, že kritika byla neoprávněná?
Kritika byla vedena i proti panu ministrovi Dobešovi a řadě dalších lidí, kteří mě doporučili. Ode mě by bylo neseriózní, kdybych nabídku odmítl.
Lze to tedy vnímat i tak, že kdybyste tu nabídku nevzal, přiznal byste oprávněnost kritiky?
Ano, teď jste to řekla správně, ale nedokážu posoudit, zda to bylo rozhodující. Měl jsem v životě několik takových nabídek, na ministerstvo kultury či na ministerstvo financí, nevzal jsem je. Tentokrát to dopadlo jinak.
Bátorovo studium a práceNarodil se 17. března 1952. Má celkem čtyři vysokoškolské tituly. V říjnu 1970 začal studovat Filozofickou fakultu UK (anglistiku a kulturní dějiny Dálného východu), v roce 1975 byl z fakulty vyloučen, dostudoval ji o 20 let později. Mezitím stihl vystudovat ekonomiku zahraničního obchodu na VŠE (1983). V roce 1999 úspěšně zakončil studium mezinárodních vztahů (VŠE), o sedm let později dostudoval právo. Po vyloučení z FF UK pracoval jako číšník, v dubnu 1978 nastoupil do Škodaexportu. Postupně vystřídal celou řadu dalších oborů včetně vedoucích pozic v ČEZ. V letech 1999 - 2003 byl zástupcem ředitele církevní Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. Je předsedou iniciativy D.O.S.T., která vystupuje proti Lisabonské smlouvě a EU. Považuje se za tradicionalistu, případně národního konzervativce. |
Ministr avizoval, že váš první úkol bude audit budov, které resort využívá. Jak konkrétně bude vypadat?
Zmapuji, jak jsou budovy využívány. A to nejen budovy, které vlastní ministerstvo, ale i ty, která má pronajaté. Z toho usoudím, jestli je efektivita jejich využívání na patřičné úrovni. Osobně si myslím, že bude možné najít úspory. Například se zaměřím na to, zda nedochází k tomu, že vlastní budovy pronajímáme nevýhodně a zároveň jsme sami za vysoké nájemné v pronajatých budovách.
Můžete upřesnit, jak dlouho audit potrvá, kolika budov se bude týkat?
To po mě nechtějte, vždyť jsem nastoupil předevčírem.
Mluvili jste s ministrem i o dalších věcech, které byste měl řešit?
Ano. Shodli jsme se na třech oblastech, na které bych se měl zaměřit.
A na jaké?
Je třeba se podívat na síť škol a na přímo řízené organizace (např. Ústav pro informace ve vzdělávání, Česká školní inspekce či Cermat, který připravuje státní maturity, pozn. red.).
To jsou věci, které už se řeší...
Ano, ale je rozdíl v tom, když je řeší někdo exekutivně na základě nějakého rozhodnutí a když se na to dívá poradce. Jeho pozice je specifická, má dovolený třeba i neobjektivní pohled, protože nerozhoduje.
Jste předsedou iniciativy D.O.S.T., která se staví proti Evropské unii. Ministerstvo školství čerpá peníze z eurofondů. Po vašem jmenování zazněl názor, zda v tom není jistý rozpor.
Já nevidím důvod, proč bych kvůli tomu, když nemám rád Evropskou unii nebo se ji dokonce bojím, si od ní nemohl vzít peníze, aspoň za ten strach. Rozhodně nebudu svou zemi šidit na úkor Bruselu.
Kritika spojená s vaší osobou se nejčastěji točí kolem vaší kandidatury do Sněmovny za Národní stranu. Jak toto rozhodnutí zpětně hodnotíte?
Ano, kandidoval jsem a stoosmdesátkrát jsem vysvětloval proč. Bylo to gesto, protest proti bezvýchodnosti. To jsem řekl už před volbami. Jsem odpůrcem Evropské unie a ODS byla tehdy poslední relevantní strana, kterou bych na to konto mohl volit, ale měl jsem obavy. A jak se ukázalo, naplnily se. Mirek Topolánek se za tři roky stal věrným Lisaboncem.
Mě by ale zajímalo, jak to zpětně hodnotíte?
Můj život se neodehrával v kalkulech ani v době nesvobody a neodehrává se v kalkulech ani teď. Neuvažuji, jestli se mi riskantní gesto vyplatí, nebo ne. Že se mi to vymstilo? O tom nepochybuji, ale nedostanete ze mě, že bych toho litoval.
Ale odpovím vám protiotázkou. Několikrát už zaznělo, že jsem politický turista (Bátora byl členem tří politických stran a za pět stran kandidoval ve volbách, pozn. red.). Za osmnáct let? To mi nepřipadá jako turismus. Ale když jsem tak vášnivý milovník politických stran, proč mi někteří novináři nepoložili otázku, proč jsem nevstoupil do Národní strany? Snad nemyslíte, že mě nechtěli?
Bátorovo politické angažmáVšechny jeho pokusy uspět ve volbách, skončily neúspěšně. Jeho politické angažování začalo v České straně socialistické (kandidát do PS), po roce 1989 se snažil o resuscitaci Národně sociální strany. Po neúspěchu působil v ODA (kandidát do PS). V roce 2006 se pokusil dostat do dolní komory jako nezávislý na kandidátce extremistické Národní strany. Poté krátce koketoval se Svobodnými, za něž kandidoval do europarlamentu. Naposledy se pokusil dostat do Senátu jako nezávislý za Suverenitu Jany Bobošíkové. |
A proč?
Protože jsem s ní neměl nic společného. To ale byla jen řečnická otázka.
To, že za ní kandidujete, ale přece něco znamená.
Ano, to gesto odporu proti tomu, jak se to tady vyvíjí. Tečka.
A přemýšlel jste o tom, že pokud by NS uspěla a dostala se do Sněmovny, že byste jí byl zavázán, a tedy měl plnit její program?
Je to zcela akademická úvaha, protože to nehrozilo ani vteřinu. Nepodepsal jsem žádný závazek z hlediska plnění volebního programu či stranické příslušnosti.
Ani v rovině osobní či morální byste se straně nezavázal?
Ne. Když říkáte mravní závazek, tak ten bych cítil, kdybychom o tom (závazku) hovořili. Ale to bych pak musel studovat jejich předvolební program, musel bych se pořádně podívat, co strana dělá. Tedy ani by nebylo moc na co se dívat, protože na kandidátkách bylo 80 procent nezávislých.
V tom případě je možná škoda, že na to nedošlo. Prostudoval byste si program, pozadí činnosti strany…
Zase by ale nebyla bátoriáda. A znovu říkám, jsem schopný unést to, co se děje, a nemám zapotřebí v šedesáti letech říkat: Lituji toho, co jsem udělal ve čtyřiapadesáti.
Naposledy jste kandidoval loni do Senátu jako nezávislý na kandidátce Suverenity Jany Bobošíkové. Myslíte, že má tato strana šanci v budoucnu uspět?
Je už málo otázek, na které nerad odpovídám, a to je jedna z nich. Jsem v tomto ohledu skeptický a řekl jsem to i jí, ale rád bych se mýlil. Fandím jí, proto jsem za ni kandidoval. Pro mě je základní a teď použiji termín, který je dnes skoro zakázaný, vlastenectví či moderněji státní suverenita. Ta a občanské svobody jsou věci, na kterých stavím. A když říkám občanské svobody, tak to pro mě znamená i to, aby si lidé třeba nemuseli v létě a v zimě měnit pneumatiky. To jsou kousky svobod od těch zdánlivě nepatrných až po zásadní. Za to chci bojovat a kvůli tomu jsem ochotný se spojit s kýmkoli.
