Je hodně výjimečné to, co se stalo ve čtvrtek a v pátek v Bělé-Jezové?
Výjimečná na čtvrtečním protestu byla jeho intenzita, to, kolik cizinců se ho účastnilo. V Bělé-Jezové bývalo vždy umístěno podstatně méně cizinců než dnes, kdy je jich tam téměř 400. Čím více je cizinců v zařízení, tím více projevů nespokojenosti lze očekávat. Není ale výjimečné, že se cizinci bouří proti svému zajištění a především proti deportaci do domovských států. Jsou si vědomi, že na konci jejich pobytu bude jejich nedobrovolná deportace – ať už do domovského státu, anebo do státu, kam je budeme vracet na základě dublinských dohod, případně do státu, ze kterého k nám přicestovali. Jejich nervozita je značná a nepokoje nebo protestování jsou v Bělé-Jezové na denním pořádku.
Jakým způsobem se nespokojenost projevuje?
Nestává se, že by cizinci běžně vytrhávali branky a snažili se překonat vnější oplocení, jako ve čtvrtek a v pátek. Běžné je, že drží hladovky, sebepoškozují se, své vlastní děti berou jako rukojmí a pokoušejí se o demonstrativní sebevraždy. Zkrátka se snaží jakýmkoliv způsobem zmařit svou deportaci. Řezání se, ubližování si, to někdy opravdu dosáhlo takové intenzity, že nebýt úspěšných oživovacích pokusů, tak ten člověk zemřel. Naštěstí k úmrtí nikdy nakonec nedošlo a naši policisté byli několikrát oceněni za záchranu života.
Bělá-Jezová je jediné zařízení pro zajištění cizinců na našem území. Jak se do něj lidé dostanou?
Do Bělé-Jezové se umisťují cizinci, u kterých je dán důvod k zajištění podle zákona. Jsou tu všichni ti, u kterých je třeba zjišťovat jejich totožnost, protože jsou zcela bez dokladů. Pak cizinci, kteří požádali již v jiné zemi o azyl a v zařízení vyčkávají, než proběhne předání do tohoto státu. A v neposlední řadě jsou zde cizinci, kteří čekají na realizaci správního vyhoštění. U nich bude na konci pobytu v zajišťovacím zařízení následovat deportace do jejich domovského státu.
Naopak do tohoto zařízení zpravidla nedáváme cizince, kteří jsou vraceni na základě readmisních dohod. To jsou ti, u nichž bezpečně víme, z jaké země k nám přicestovali, a tam je obratem vracíme. Příkladem jsou cizinci ve vlacích z Rakouska, které vracíme zpět do Rakouska. Tato procedura je velmi krátká, většinou se to daří zprocesovat do 48 hodin, takže se do Bělé-Jezové ani nedostanou. I když přímo úměrně s tím, jak nelegálních migrantů stále přibývá, prodlužuje se i délka jejich předání, maximálně však na týden.
Co když ale cizinci nemají doklady, jak poznáte, o koho se jedná?
Při prvním kontaktu s policií často uvádějí, že nemají žádné doklady. Nebo se prokážou padělkem dokladu některého ze států EU. Například bulharskou občankou nebo italským řidičákem. Při osobních prohlídkách ale minimálně v padesáti procentech případů najdeme jejich pravý doklad totožnosti. Každý cizinec, který je bez dokladů, je daktyloskopován v systému EURODAC, který sdružuje otisky prstů všech daktyloskopovaných osob v rámci EU.
V případě, že cizinec již v minulosti požádal v jiné zemi o azyl nebo o krátkodobé vízum v rámci Schengenského prostoru, objeví se v databázi. Pokud ne, nastupuje druhá fáze, komunikace se zastupitelským úřadem státu, ze kterého si myslíme, že cizinec je. Ve spolupráci s ním ověřujeme totožnost. Tyto úřady mohou samozřejmě vstupovat do jejich databází a mají širší pole možností.
Jaké je složení cizinců v zařízení v Bělé? Jsou to muži, ženy, rodiny?
Jsou to z 90 procent muži do středního věku, je zde jen pár rodin s dětmi. Rodin je v současné migrační vlně minimum. Ovšem ženy a jejich děti se do Bělé mohou dostat i jiným způsobem, naší cílovou skupinou nejsou jen běženci. V Bělé se může objevit i rodina, která tu už delší dobu nelegálně zůstávala, a zjistilo se to například pobytovou kontrolou ve vnitrozemí. Rodiny se rozhodně nerozdělují, děti zůstávají vždy s rodiči. To je striktně dodržovaná zásada.
Z jakých zemí cizinci v Bělé-Jezové pocházejí? Dá se vysledovat nějaký trend?
Skladba státních příslušností koresponduje s tím, z jakých zemí jsou nejčastěji migrující cizinci. To je trend poslední doby, dříve skladba odpovídala tomu, jaké nelegálně pobývající cizince jsme chytili ve vnitrozemí. To se změnilo. Nyní je v Bělé nejvíce Syřanů, na dalších místech jsou lidé z Afghánistánu, Iráku a Pákistánu.
| Celkem (k 31.7.2015) | 920 |
|---|---|
| Z toho nejvíce zastoupeni: | |
| Syřané | 451 |
| Afghánci | 160 |
| Iráčané | 53 |
| Pákistánci | 44 |
| Pozn.: Jde o údaje cizinecké policie po 17.6.2015, kdy bylo vydáno opatření ministerstva vnitra reagující na počet uprchlíků. |
Jak dlouho tam zůstávají a co se s nimi děje potom?
Zůstávají jen nezbytně nutnou dlouhou dobu, než se jednoduše zprocesuje to, proč zde jsou. Je to navíc zcela individuální. Co se týče běženců, zhruba polovinu jich vracíme na základě dublinských úmluv. To znamená, že zjistíme, že cizinec už požádal o azyl v jiné zemi. V tom okamžiku se zahajuje dublinské řízení. Daný člověk je umístěn do Bělé-Jezové a řízení trvá zhruba měsíc.
Na jeho konci je předání cizince do státu, kde požádal o azyl. Cizinec je fyzicky předáván na státních hranicích orgánu cizího státu. To je jedna možnost. U cizinců, kteří čekají na správní vyhoštění je ta lhůta velmi individuální, každopádně cizinec může být v takovém zařízení maximálně 180, v krajních případech až 540 dní. Vyhošťovaní cizinci jsou pak deportování přímo do domovských států na naše náklady.
Kolik tento způsob vyhoštění stojí?
Je to velmi individuální. Je rozdíl, jestli je cizinec vyhošťován po zemi na Ukrajinu, nebo letecky do Bangladéše. Vždy je to dáno délkou trasy, způsobem přepravy a komplikovaností konkrétního případu. Cizinci většinou nechtějí domů a dělají vše proto, aby nemuseli odletět. Setkáváme se s různými scénáři přímo na letišti, předstíráním epileptických záchvatů, sebepoškozováním, poškozováním eskorty a tak dále. Jsou případy, kdy se ztrojnásobuje počet eskortujících policistů. To vše stojí peníze. Kdybychom to chtěli vyčíslit, tak je to u jednoho cizince v jednotkách tisíc až po částky, které přesahují sto tisíc korun.
Jak je to se Syřany, v jejichž zemi probíhá válečný konflikt?
Teď jsou to Syřané, v minulosti to byli příslušníci jiných států. Do Sýrie se samozřejmě vyhošťovat nesmí. Řízení o správním vyhoštění proběhne standardně, ale v danou chvíli je nevykonatelné, protože v zemi je válečný stav a do zemí, kde zuří válka, žádná z evropských zemí nevyhošťuje. To platí v rámci celé Evropy.
Vykonavatelné se rozhodnutí o vyhoštění stane tehdy, kdy v zemi pomine válečný stav. Cizinec se v tomto případě pohybuje nadále volně na svobodě. Neexistují zákonné důvody držet ho v zařízení, které omezuje jeho svobodu. Ale v okamžiku, kdy rozhodnutí bude vykonatelné, musí naši republiku opustit.
Mezinárodní dohodyDublin III Nařízení platné pro státy Evropské unie, Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko, podle kterého se určuje, do jaké země vracet uprchlíky zadržené v Evropě. Kritérií je více, nejčastěji se běženci vrací do země, kde poprvé požádali o azyl. Nespokojenost s tímto systémem projevilo v červnu Maďarsko, které doplácí na to, že je pro mnohé běžence první zemí Schengenského prostoru, kam vstoupí. Readmisní smlouvy Smlouvy mezi sousedními zeměmi, které umožňují vrátit zadrženého nelegálního migranta přes hranice do země, odkud bezprostředně přicestoval. Česká republika na základě takovéto smlouvy nejčastěji vrací uprchlíky zadržené ve vlacích z Rakouska do Německa. Naopak kdyby uprchlíci, jejichž cílem je zpravidla Německo, byli zadrženi až na německé straně, pak by Německo tyto lidi vracelo do České republiky. |
Kudy se k nám uprchlíci dostávají?
Přes naše území vedou dvě trasy. Balkánská vede z Turecka přes Řecko, Makedonii nebo Bulharsko do Srbska a do Maďarska. Pokračuje přes Rakousko do Německa. Druhá trasa, Italská, vede z Libye přes Středozemní moře do italských přístavů a poté opět do Rakouska a Německa. Část uprchlíků, ale opravdu jen velmi malá část, jde z Rakouska do Německa přes Česko, případně Slovensko. Nás zasahuje jen opravdu okrajová část této trasy, většina běženců naše území mine. Ostatně jejich cílem není Česko, ale nejčastěji Německo. Místem, kde uprchlíci překračují hranice, je většinou Jihomoravský kraj.
Jaký režim panuje v Bělé-Jezové? Mohou cizinci toto zařízení opustit?
Režim vám přesně popsat nemohu, protože nejde o zařízení policie, ale ministerstva vnitra. Nicméně obecně, je to režim, kde je člověk omezen na osobní svobodě, to znamená, že ho nemůže svévolně opouštět. Vnější oplocení střeží policie, zatímco samotné zařízení střeží bezpečnostní agentura, kterou najímá ministerstvo vnitra. Druhý z úkolů policie v tomto zařízení je to, že v něm provádí veškeré policejní úkony, jako osobní prohlídky, eskorty, procesujeme návratové instituty - dubliny, readmisní dohody a vedeme správní vyhoštění.
Pokud ale uvnitř dojde k problémům, jako ve čtvrtek, tak policie zasahuje, nebo ne?
Samozřejmě. Tím, že na místě cizinecká policie působí, tak v první fázi řeší problém cizinecká policie. Záleží na rozsahu, zda požádáme o pomoc kolegy z příslušného obvodního oddělení. V případě takového rozsahu, jaký nastal ve čtvrtek, povoláme zásahové jednotky. Cizinců, kteří se ve čtvrtek vzbouřili, bylo asi 60, takže tam už bylo potřeba mít situaci více pod kontrolou. Nakonec se ale situace uklidnila ještě před příjezdem zásahových jednotek. Přesto na místě zůstaly ještě druhý den, kdyby situace vyžadovala další řešení.
Přesahují protesty nebo jiné chování uprchlíků hranice trestného činu? Jak to potom policie řeší?
Zatím ne. Kdyby se však něco takového stalo, řešili bychom to standardně, stejně, jako kdyby čin spáchal kdokoliv jiný. Ono jde ale spíše skutečně jen o vyjadřování nespokojenosti se svým současným stavem. Ti lidé neubližují nikomu jinému než sami sobě. Jejich chování je i hodně demonstrativní - pořežou se na rukách, předstírají záchvaty. Ale to, že se někdo pokusí přelézt plot, není trestný čin. Mimo to, oni ve čtvrtek dobře věděli, že překážku nezdolají, byla to spíš forma protestu, kdy křičeli „Freedom!“ a lomcovali plotem. Chtěli docílit toho, aby přišel někdo odpovědný a diskutoval s nimi o jejich situaci.
Mnozí jsou skutečně v dost zoufalé situaci.
Někteří cizinci jsou opravdu ochotni raději umřít, než aby byli deportováni zpět do svého státu. Jejich pocity nikdo nezpochybňuje. Ačkoli je lidsky chápeme, tak je tu zákonný rámec, ve kterém se musejí pohybovat oni i my. Jakkoli dokážeme lidsky pochopit složitost situace konkrétního člověka, tak všichni, co se pohybují na našem území, musejí respektovat naše zákony.
