Do Hofburgu, někdejší rezidence rakouského císaře, to má ze své kanceláře asi dva kilometry. To znamená přibližně 22 minut chůze. Ve skutečnosti to však je vzdálenost doslova galaktická.
Rodina, jež zavazujeKarl von Habsburg (52) se narodil v bavorském městě Starnberg. Do Rakouska se poprvé dostal v roce 1968, krátce předtím byl pro část rodiny zrušen zákaz, jenž příjezd zapovídal. Jeho otcem byl Otto von Habsburg, syn posledního rakouského císaře Karla I. |
Karl von Habsburg, současná hlava rodu a vnuk posledního rakouského panovníka, totiž žije v jiném světě než jeho předci. Na císařském trůně nesedí, a tak není ani českým králem. Kdyby však dnes ještě existovala monarchie, vládl by nám právě on.
"Touto otázkou jsem se ještě nikdy nezabýval," říká. Zároveň je však patrné, že k Česku - stejně jako k ostatním zemím bývalé monarchie - má speciální vztah. Letos v dubnu tak třeba navštívil zámek v Brandýse nad Labem, který vlastnil jeho děda, poslední rakouský císař Karel I.
Karl von Habsburg se teď angažuje hlavně v Panevropském hnutí, které si klade za cíl nejen integraci, ale i větší kulturní propojení starého kontinentu. Když k němu přijdete na návštěvu, překvapí vás, jakou má skromnou kancelář. Minulost tu připomíná rodinná fotografie na stěně či životopis jeho otce, Otty von Habsburg.
Není to však žádný "neochotný císař", mluví uvolněně, odpovědi prokládá vtipy a otázkám se nevyhýbá. Rodinné tradice však nezapře.
Jak slavíte Vánoce u Habsburků?
Velice tradičně. Vždy s celou rodinou. Se stromem a vším, co k tomu patří. Vánoce jsou pro mě svátky v rodinném kruhu, s půlnoční a s nadílkou. Třeba ale nemáme kapra.
Vy ho nejíte?
Kapra nemám rád. Mám ho za mimořádně neinspirativní rybu.
Slavíte v úzkém, nebo širokém rodinném kruhu?
Jednou až dvakrát za rok se v rodině setkáváme v širokém kruhu. Děláme rodinné srazy, kam přijíždí několik set lidí. Pochopitelně ale ne o Vánocích.
Dodržujete nějaké zvyky?
Ani ne. Důležité je jen to, aby se děti zapojily. A to bez ohledu na věk. Mé starší dceři je devatenáct let, ale zapojuje se stejně jako menší děti.
Jak se oslava Vánoc změnila od dob vašeho dětství?
Bylo nás sedm dětí, teď mám v uvozovkách jen tři. To už je rozdíl. Pokouším se jim ale předat věci, které si pamatuji ze svého dětství - to krásné a tradiční.
Tak jinak. Kladl váš otec Otta na oslavu Vánoc větší důraz, než je tomu dnes?
To si nemyslím. Jako děti jsme Vánoce ne vždy slavili doma. Vícekrát jsme byli jinde - častěji jsme je trávili třeba ve Španělsku. Z dětství si pamatuji, že jsme neměli normální vánoční strom, ale improvizovali jsme. Měli jsme třeba cedr nebo nějaký jiný. Vždy to ale byla zábava. Vánoce nemám spojené s jedním místem.
Karl von Habsburg má tři děti. Podle svých slov se je snaží vychovávat moderním způsobem a předávat jim hodnoty, které považuje za důležité, například kladný vztah k víře nebo vědomí svého politického a společenského postavení.
Úplně obecně. Když srovnáte to, jak vychovávali vás a jak vy své děti, vidíte nějaké rozdíly?
Přirozeně je možné pozorovat obrovské rozdíly, stejně jako v generaci mojí a mých rodičů. Doba postupuje dopředu. To je normální. Stačí se podívat, jak se změnila škola. Děti jsou konfrontovány se zcela jinými věcmi. Nic to ale nemění na tom, že se jim pokouším v moderním kontextu předat hodnoty, které považuji za důležité.
A to jsou jaké?
Dobrý vztah k víře. A také to, aby věděly, kde si politicky a společensky stojí. Třeba moje nejstarší dcera je nadšená do politiky. Nikdy jsem se ale nepokoušel tlačit své děti do nějakého staromódního konceptu. Nikdy.
V habsburské rodině je politika přítomná přes osm set let, jistě máte radost, že se o ni zajímají i vaše děti.
Ano. Avšak můj syn Ferdinand se vášnivě věnuje motoristickému sportu (jezdí za Rakousko a Maďarsko, pozn. red). To považuji také za úžasné, i když nejde o součást rodinné tradice, což ale nehraje žádnou roli. Dělá to s velkým nadšením.
Je to tedy talentovaný sportovec?
Rozhodně. Nedávno se účastnil mistrovství světa (motokár) v New Orleansu, nyní bude jezdit ve formuli Renault.
Česko beru jako ústřední evropskou zemi, Klause nechápu
Kdy jste byl naposledy v Česku?
Naposledy jsem tam byl na závodech mého syna. Do Česka jezdím několikrát za rok.
Jak byste popsal svůj vztah k Česku?
Pro mě je daný hned ze dvou důvodů. Existuje pouto související s minulostí mé rodiny. Vždy jsem se velice zajímal o evropskou politiku a Česko chápu jako jednu z ústředních evropských zemí. To je potřeba jasně říci. Čechy a Morava byly a jsou nesmírně důležitou součástí tohoto jádra - střední Evropy. Evropská duše vzešla právě odtamtud. A tím nemyslím nynější střední Evropu, o které se říká, že je nárazníkovým pásmem mezi Východem a Západem. Tím myslím střední Evropu, která spojovala námořní Evropu složenou z Francie, Španělska a Anglie a kontinentální Evropu zastoupenou Německem, Polskem a Ruskem. Uprostřed byla vždy část, která vše dorovnávala.
Otto von Habsburg s manželkou Reginou (uprostřed) obklopeni rodinou na schodech zámku ve vesnici Haroué 30 km od města Nancy na východě Francie v roce 2001.
Karl von Habsburg s rodinou na snímku z července 2011, kdy se ve Vídni konal pohřeb jeho otce Otty von Habsburga.
Co říkáte na to, že za prezidenta Václava Klause jsme měli pověst antievropanů?
To je ale nesmysl, vůbec to neodpovídá české povaze. Z dlouhodobého hlediska je pozice Česka velice jasná. Existují však krátkodobé a dlouhodobé politické vlny. Je politováníhodné, že někdo přináší protievropského ducha. Václav Klaus (protievropské pozice) použil jako politický prostředek k pokusu o evropské vydírání. Byl to někdo, kdo svou politiku vystavěl tak, že hledal konflikt a svou politiku zkoušel prosazovat pomocí konfliktu. Stále se s ním potkávám. Naposledy jsem ho viděl na konferenci v Londýně v létě. Naše pozice jsou ale ve všem jiné.
Karla Schwarzenberga ale musíte znát dobře. Jste přátelé?
Rozhodně. Je to někdo, koho velice obdivuji. Z pozice, která jistě nebyla lehká, se fascinujícím způsobem vypracoval.
Českou politiku tedy sledujete detailně?
Přirozeně sleduji evropskou politiku.
Nikoliv tedy jen českou?
Ano.
Benešovy dekrety jsou zastaralé, lidi děsí jako přízrak minulosti
V životopisu vašeho otce Otty je možné se dočíst o jeho nepřátelství s Edvardem Benešem. Jak se vy s dnešním časovým odstupem díváte na Benešovy dekrety?
Šlo o zásadní konflikt. Můj otec byl mužem pevných zásad. Vždy podporoval právo národů na sebeurčení, práva národnostních menšin. Otázka sudetských Němců pro něj představovala protiprávní situaci.
V českém podání má ale Beneš jinou roli. Různé interpretaci jeho činů se nelze vyhnout ani dnes...
Přirozeně. Přesto jsou jisté základní státní principy, které je nutné vyznávat. Zvláště se to týká lidských práv. Je možné třeba říci, že jsou dělitelná? Můžu říct, že pro některou skupinu platí a pro jinou ne? Na to jsou různé názory. Můj otec jasně říkal, že jisté základní principy platí pro každého člověka v každé zemi. Beneš tento názor zřetelně nesdílel.
Karlův otec Otto von Habsburg byl nejstarší syn posledního rakouského císaře Karla I. Zemřel 4. července 2011 ve věku 98 let v Bavorsku. Vlevo je snímek z roku 1936, vpravo z roku 2004.
Měli by Češi Benešovy dekrety zrušit?
Skutečnost, že se někdo pokouší něco, co je vlastně mrtvé právo, opět oživit, je absurdní. Benešovy dekrety jsou dnes zcela zastaralé. Vnitřně i z hlediska jejich dopadu. Úplně ztratily ducha doby. Jsou vytahovány jen jako přízrak z šuplíku minulosti, aby děsily lidi.
Nejsou ale jediné. Něco takového je i jinde. Benešovy dekrety mají jasný důsledek, pro který mám malé pochopení. Sudetoněmecká strana vždy rezignovala na násilí a zkoušela něčeho dosáhnout normální právní cestou. Její politika se zakládala na rozumu, z české strany ale byla spíše založená na emocích.
V Česku se také odlišně interpretuje rok 1867, kdy došlo k rakousko-uherskému vyrovnání. Váš otec však říkal, že tehdy mělo dojít také k dohodě s Čechy. Proč?
Můj otec v této době nežil, ale když se podívám na to, jak nazíral dějiny, tak vždy podporoval vyrovnání v rámci celé monarchie. To pro něj bylo zvláště důležité. Byl velkým přítelem Maďarska, ale to pro něj nikdy nepředstavovalo argument, že bipolarita je dobrým řešením pro monarchii.
Vztah k Habsburkům polarizuje
Jaké politické cíle máte vy?
Jde o různé oblasti. První je Panevropské hnutí. Jde o angažmá pro sjednocenou Evropu a její základní principy. To se nás dnes týká, stejně jako před 30 či 40 lety. Jsem starý pilot. Když letadlo nabere velkou rychlost, tak ji již člověk nepociťuje. Cit pro rychlost se ztrácí. V Evropě je to stejné. Další oblastí je třeba otázka aplikace mezinárodního práva.
Je to velká zodpovědnost, starat se o rodinu a zastupovat ji?
Nemám s tím žádný problém. O některé věci se musím jen postarat. Jde o jisté administrativní záležitosti či o vnější reprezentaci. Pokouším se to předat i synovi, jenž bude příštím rodinným šéfem.
Jak se díváte na jistou nostalgii po monarchii, která je částečně přítomná v Česku i v Rakousku? Znáte třeba Divadlo Járy Cimrmana, které se, byť se značnou nadsázkou, vrací do dob monarchie?
Ne, to neznám. Když ale čtu (rakouského spisovatele) Fritze Herzmanovského-Orlanda, který psal neuvěřitelně vtipně, tak je z každé řádky cítit kritika, přesto je poznat respekt k tomu, co dějiny přinesly.
Karl von Habsburg se angažuje v Panevropském hnutí a zasazuje se o aplikaci mezinárodního práva. Reprezentuje rod Habsburků a stará se o jisté administrativní záležitosti.
Jak byste popsal současné vztahy vás, vaší rodiny a Rakouska?
V Rakousku mohu s jistými omezeními dělat, co chci. Existují ale ještě jistá právní omezení. Habsburské zákony (po první světové válce byl díky nim poslední císař trvale vypovězen z Rakouska a vyvlastněn byl i rodinný majetek) jsou stejně jako Benešovy dekrety úplný nesmysl. Jsou úplně překonané.
Rakouské dějiny se odvíjely jinak než ve většině částí bývalé monarchie. Ty prožily desetiletí v komunismu. V totalitních režimech se lidé na dějiny dívají kritičtěji, než když je to pro ně pouhý předmět ve škole. Proto si myslím, že ve většině nerakouských částí monarchie jsou dějiny vnímány realističtěji, než je tomu v Rakousku. V těchto zemích je vztah k Habsburkům více bez předsudků než v Rakousku. To jméno polarizuje. Týká se to trochu i pokut. Když to přeženu, tak kdybych jel rychle a chytili mě, zaplatil bych buď nejvyšší, nebo nejnižší pokutu. Nikdy nic mezitím.
Udržujete kontakty s dalšími královskými rodinami v Evropě?
Příliš ne, ale samozřejmě se potkáváme několikrát za rok.
Jak vidíte budoucnost Habsburků ve 21. století?
Naše rodina díky své velikosti odpovídá spíše klanu než rodině. Je roztroušená po celém světě, ale drží pospolu. Jsou v ní sportovci, umělci, politici. Moje sestra je švédská poslankyně, další byla gruzínskou velvyslankyní v Berlíně.
Habsburkové se tedy nutně necítí vázaní jen k jednomu národu...
Rozhodně jako Evropané. Já jsem skutečný Středoevropan, jistě více než Rakušan. Dneska mám také řadu synovců, již mluví česky. To je skvělé. Já bohužel česky nemluvím.
