Kdy poprvé začaly na Hradě přípravy na lednovou amnestii?
Vůbec poprvé jsem o amnestii slyšel někdy v létě 2008. Tehdy jsem dostal k posouzení již hotový text, který jsem upravil, aby tam nebyly různé "mezery". Posléze jsem zjistil, že jsem o krok napřed, že zatímco já už dělám legislativně-technické úpravy, nejužší prezidentův tým zatím vůbec nemá jasno, zda vůbec vyhlásit nějakou amnestii. Proti byl tehdy hlavně Petr Hájek, a to z obecně filosofických důvodů. K této amnestii nakonec vůbec nedošlo. Mimochodem, už tehdy tam bylo aboliční ustanovení (zrušení trestního stíhání, pozn. red.), jen ta osmiletá lhůta měla tehdy být tříletá. Kdo to navrhoval, nevím.
Kdy jste tedy dostal konkrétní zadání?
Loni 19. října jsem dostal velice obecné, pětibodové zadání. Dalších asi 14 dní jsem se pokoušel získat od svých nadřízených nějaké zpřesnění. Jinými slovy, co vlastně chtějí. Pochopil jsem, že to sami vlastně pořádně nevědí.
Vaším nadřízeným byl pan Jakl, tedy zadání přišlo od něj?
Mým přímým nadřízeným byl pan Jakl.
Otcové amnestie jsou Jakl, Hájek a Hasenkopf, tvrdí kancléř Mynář |
Kdy byl první návrh hotový a obsahoval už i požadavek na zastavení trestních stíhání?
Návrh jsem měl hotový asi za měsíc, odevzdal jsem ho definitivně 28. listopadu. Předtím jsem se ještě ptal, jestli tam opravdu chtějí i zastavení trestních stíhání, které v zadání bylo úplně na konci. Byla tam věta, spíš otázka, jak řešit vlekoucí se trestní stíhání. Napsal jsem, že vymyslet tuto část bude technicky náročnější než celý zbytek amnestie. Už jen proto, že to znamená zásah nejen do trestního zákoníku, ale i do trestního řádu.
Dal jste tedy abolici do své verze?
Ano, ale v daleko menším rozsahu. Navrhoval jsem, aby se týkala pouze vlekoucích se trestních stíhání pro přečiny, verbální trestné činy, trestné činy spáchané v afektu a pro drobné úvěrové podvody, vedoucí k takzvanému "vězení pro dluhy" například u žen s malými dětmi. Určitě mi nešlo o takzvané kmotry. A nadto jsem navrhoval dát čas dva a půl měsíce soudům, aby mohly vytipovat extrémní případy, na které by se abolice vztahovat neměla, a urychleně je dokončit. Můj návrh také nikdy neobsahoval odpuštění podmínečných trestů. Ten, kdo má pouhou podmínku, má být rád, že je rád.
Co se dělo s návrhem dál?
Pak se tři týdny nic nedělo až do 10. prosince – tehdy jsem dostal k posouzení úplně jinou verzi, která vznikla na ministerstvu spravedlnosti, s mým návrhem neměla nic společného. Moje hypotéza je, že můj návrh odešel na ministerstvo a tomu se velmi nelíbil. Byl zbytečně přesný, detailní, jako když vezmete skalpel a děláte chirurgicky přesné řezy. Ta jejich verze totiž je jako když vezmete sekyru. Takže první, co mě napadalo, když jsem to viděl, bylo: "Ježíši, to je přesně to, co jsme nechtěli. Nemá to žádnou filosofickou myšlenku, žádný politický vzkaz veřejnosti, že třeba tento typ vězňů nepatří do vězení. Tady jde jen o to vyčistit si kriminály."
Byl autorem textu státní zástupce, který tehdy působil na ministerstvu spravedlnosti, Zdeněk Koudelka?
Nemůžu to ani potvrdit, ani vyvrátit. Nevím to. Jsem si ale jist, že návrh vznikl na ministerstvu spravedlnosti.
My to nedělali, říká ministrMinistr spravedlnosti Pavel Blažek zopakoval, že on ani nikdo jiný z resortu amnestii nepřipravoval. "Žádný zaměstnanec Ministertsva spravedlnosti ČR, ani ministr spravedlnosti osobně, se nepodílel na textu lednové amnestie," tvrdí Blažek. "Proč si pan Pavel Hasenkopf frustraci ze ztráty místa na Hradě kompenzuje historkami o ministertsvu spravedlnosti, nevím, nikdy jsem ho neviděl a tohoto člověka ani osobně neznám," doplnil politik. |
Co jste tedy udělal s touto verzí?
Odepsal jsem nadřízenému, že se mi to nelíbí, ale že panu prezidentovi se to možná líbit bude, protože je to stručné. Týden se nedělo nic, moji nadřízení asi pochopili, že když se mi to nelíbí, neměli by mne nutit na tom pracovat. Takže to dělal někdo jiný, ale nevím kdo, mohl to být pan Jakl, paní Římanová, opravdu nevím. Těsně před Vánocemi jsem dostal pouze ke shlédnutí výslednou verzi. Byl k tomu výslovný pokyn, že už se nemám nijak vyjadřovat k obsahu, ale jen k technickým věcem. V podstatě jediné dva rozdíly mezi tímto návrhem, a tím, co pak v lednu vyšlo ve Sbírce, byly tyto: Zaprvé, někdo prohodil články I a II (abolice byla v ministerském návrhu uvedena jako článek I, a to naprosto logicky). A za druhé, někdo výrazně omezil počet amnestovaných podmíněných trestů – podle návrhu z ministerstva měly být prominuty úplně všechny.
Výpověď mi ještě nikdo nepředal
Měl jste pocit, že rozsah abolice či vůbec amnestie měl někomu konkrétně sloužit?
Jednou jsem takový pocit měl, ale nesouviselo to s abolicí. Byla to určitá technikálie, která vypadala, jako by si ji napsal nějaký advokát svému klientovi na zakázku, ale když jsem na to upozornil, zmizelo to.
Chtěl bych ale upozornit, že justice se mohla s abolicí vypořádat i jinak. Nenapadlo by mě třeba, že když je někdo stíhán deset let, z toho je osm let na útěku, soudci uznají, že se jeho trestní stíhání vleče deset let. Měli uznat jen dva roky. Vnímám to jako alibismus soudců.
V minulých dnech jste zmínil určité podezření, že přípravu amnestie mohl ovlivňovat bývalý ministr spravedlnosti, dnes advokát Pavel Němec. Můžete to blíže vysvětlit?
Minulý pátek si mne zavolal pan kancléř Mynář, byl to vůbec první kontakt nás dvou, ptal se mne na okolnosti vzniku amnestie. Vše, co vím, jsem mu jakožto vedoucímu Kanceláře prezidenta republiky řekl a přislíbil jsem mu, že mu dodám i příslušné doklady. Předpokládal jsem totiž, že se na schůzce se mnou chce bavit o ukončení mé práce na Hradě, debatu na téma amnestie jsem čekal hned kolem 10. března, ne až 26. dubna, a příslušná lejstra jsem si proto na schůzku s ním nevzal.
Pan Mynář se pak zeptal, co vím o podílu bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce na amnestii. Hodně mne tím zaskočil, nic takového mne nikdy dřív nenapadlo, a odpověděl jsem, že kdybych o takové účasti věděl, nechtěl bych s tím mít nic společného. Od kauzy katarského prince si o tomto člověku nemyslím nic dobrého. Pan Mynář odpověď přátelsky přijal a popřáli jsme si hezký víkend s tím, že po víkendu budeme v debatě na téma autorství amnestie pokračovat. V novinách jsem se pak druhý den dočetl, že mám výpověď. Tu mi do této chvíle nikdo nepředal, mimochodem.
