V Česku v posledních měsících roste nenávist a strach z příchodu uprchlíků. Neuklidnilo by situaci, kdyby vláda důrazněji ujistila veřejnost, že má situaci pod kontrolou?
V tomto smyslu je skutečně potřeba českou společnost uklidňovat. Hysterie kolem uprchlíků je zcela zběsilá, naprosto přehnaná a neopírá se o žádná racionální rizika. Dokonce si ani nemyslím, že je důvod k nasazování armády na našich hranicích nebo podobným přehnaným opatřením. Ale na druhou stranu nechci situaci zlehčovat. My víme, že situace v Itálii, Německu nebo ve Švédsku je mnohem vážnější. Ten problém vážný je, je samozřejmě potřeba chránit bezpečnost lidí v České republice. Ale my reálně nečelíme problému, který by nějak zásadně ohrožoval naši bezpečnost.
Koneckonců Česko má v příštích letech přijmout 1 500 běženců, což není tak výrazné množství...
To ale není celé číslo. Těch 1 500 je počet uprchlíků, o kterém vláda rozhodla, že je ochotna je přijmout v přerozdělovacím mechanismu v rámci Evropské unie. To jsou uprchlíci, kteří už jsou na území Evropské unie nebo v uprchlických táborech na územích, kde konflikty probíhají. Jiná věc je, že aniž bychom si předem stanovili nějaké číslo, tak sem fakticky přichází více uprchlíků, než je tato kvóta. Ale pořád se pohybujeme v tisících, maximálně desetitisících osob. To není číslo, které by bylo pro Českou republiku nezvladatelné.
Jiří DienstbierJiří Dienstbier (1969) je dlouholetým členem ČSSD, dva roky byl předsedou Mladých sociálních demokratů. V letech 1990 až 1992 byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění, v letech 1994 až 1998 a pak od roku 2006 člen zastupitelstva Městské části Prahy 2. Od ledna 2014 je ministrem pro lidská práva a rovné příležitosti. Zároveň působí jako předseda Legislativní rady vlády. |
Musíme ctít určité lidskoprávní principy i naše mezinárodní závazky. Pokud zoufalí lidé utíkají ve snaze zachránit si vlastní život z oblastí, kde jim může dennodenně hrozit smrt, například pro jejich náboženské přesvědčení nebo příslušnost k nějakému etniku, tak mají právo na mezinárodní ochranu a my máme povinnost takovou pomoc poskytnout. Jiná věc je, že nemusíme přijmout úplně každého, ekonomické migranty samozřejmě můžeme vracet do zemí jejich původu.
Co soudíte o výzvě vědců proti strachu a lhostejnosti? Politiky akademici konkrétně vyzývají, aby nezneužívali cizí neštěstí k hromadění levných politických bodů (více o výzvě zde).
Já jsem za tuto výzvu velmi vděčný, jsem rád, že přišla, protože i ve veřejné debatě zatím převažovali nositelé nenávistných postojů, kteří zneužívali situaci. Vyvolávali a ještě prohlubovali strach z neznámého, které je spojeno se současnou migrační vlnou. Je dobře, že vědci vstoupili tímto způsobem do veřejné debaty. Myslím, že oprávněně varují před velkým nebezpečím růstu nesnášenlivosti v naší společnosti. Souhlasím s tím, že je to mnohem vážnější problém než samotná migrační vlna.
Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček na úterní tiskové konferenci vyjádřil názor, že výzva pouze prohlubuje příkop ve společnosti (více čtěte zde). Co si o tom myslíte?
Asi to, že nestojí za to komentovat takovou blbost. Podstatné je věnovat se nebezpečí toho, jak určité napětí ve společnosti v souvislosti s uprchlíky využívají extremisté a populističtí politici, kteří chtějí získat levné body. O to neuváženější jsou takováto vyjádření. A o to cennější je právě ta výzva akademiků.
Přijetí 1 500 uprchlíků je dostatečně solidární gesto
Je těch 1 500 lidí, které přijmeme v rámci přerozdělování v Evropské unii, dostatečným projevem solidarity s uprchlíky i s dalšími státy Unie?
Bylo to dostatečné gesto, protože kdyby každá členská země Unie přijala podobnou kvótu, která by odpovídala její velikosti, počtu obyvatel, ekonomické síle, tak bychom vysoce převýšili celkový počet, který v rámci tohoto mechanismu měl být přerozdělen na jednotlivé členské země. Takže tento postoj vlády, která nabídla přijetí 1 500 osob, je na evropské úrovni považován jako odpovědný a solidární postoj. Ale, jak jsem říkal, víme, že celkový počet uprchlíků, kteří přicházejí, je ještě větší.
Platformou šířící v poslední době aktivně paniku je iniciativa Islám v ČR nechceme. Podle některých názorů je již jeho název protiústavní. Co si o tom myslíte?
Na začátku to spíš byla facebooková iniciativa, která zároveň iniciovala některé demonstrace. Osobně se domnívám, že protiústavní je, protože náš ústavní pořádek každému garantuje úplnou náboženskou svobodu, včetně práva k žádnému náboženství se nehlásit. Náš stát je založen na neutralitě a nikdo nesmí popírat právo svobodně se hlásit k jakémukoli náboženství nebo nehlásit se vůbec k žádnému.
Fungují podle vás správně zařízení, kde přebývají nelegální migranti, když jsou zadrženi na území České republiky? Podle některých neziskových organizací jsou tam lidé drženi zbytečně dlouho v podmínkách, které nejsou vhodné například pro rodiny s dětmi.
Musím se přiznat, že neznám konkrétní jednotlivé kauzy tak, abych mohl hodnotit, do jaké míry byla dodržena pravidla pro umisťování a pobyt těchto osob v zařízeních. To je spíše otázka na ministerstvo vnitra. Obecně je ale nutno přisvědčit tomu, že by měla být ošetřena práva všech osob, ať už to jsou občané České republiky, nebo ne. Stát by toto měl zajistit.
Novela posvítí na majetky politiků i Mynáře
Novela zákona o střetu zájmů, kterou vláda na váš návrh schválila, řeší i majetkové záležitosti politických představitelů (více čtěte zde). Předejde se v budoucnu podobným obstrukcím, které prováděl kancléř Mynář kolem zveřejnění svého majetkového přiznání?
Je otázka, jestli bych to v tomto případě hodnotil jako obstrukce. Tady je spíše chyba na straně zákonodárců, protože pan kancléř Mynář má sice povinnost podávat majetková a příjmová oznámení, ale chybou v zákoně není určeno komu. Bylo spíš v jeho vlastním zájmů, aby byl co nejtransparentnější a tyto informace veřejnosti případně poskytl, aby tak předešel i mediálním dopadům na svoji pověst. Ale těžko mu lze přičítat porušení zákona, když je chyba v samotném zákoně. Navrhovaná novela má mimo jiné tento nedostatek odstranit.
Pokud projde, znamenalo by to, že už příští rok bude jasné, kam mají představitelé odevzdávat majetková přiznání?
Nikoli. Navrhovaná účinnost je od prvního ledna 2017. Takto dlouhá doba se navrhuje, protože je potřeba nejprve vytvořit jednotný informační systém, který bude fungovat jako evidenční místo. To je podstatná změna, která odstraní celou řadu problémů včetně chybějícího evidenčního místa pro kancléře Mynáře. Vytvořena bude jednotná elektronická evidence, na níž budou všichni veřejní funkcionáři svá majetková doznání zakládat. Spravovat ji bude ministerstvo spravedlnosti. Zvýší to možnost veřejné i úřední kontroly. Toto ale není to nejpodstatnější, co novela obsahuje.
Jaké další změny tedy přinese?
Politici i další veřejní funkcionáři by v budoucnu měli majetková přiznání podávat už před nástupem do funkce. A pak za každý rok strávený ve funkci. To veřejnosti umožní od samotného počátku sledovat, jestli náhodou politik nezneužívá veřejné funkce k nějakému podivnému navyšování svého majetku. Další podstatnou změnou je zpřísnění a větší rozlišení sankcí za porušení zákona. Možná by ještě stálo za to zpřísnit pravidla, které se označují pojmem „revolving doors“. Ty upravují situaci, kdy se veřejný funkcionář podílí na právních vztazích mezi státem a podnikatelskými subjekty. Když pak ve své funkci skončí, tak po určitou dobu nesmí působit v orgánech takových podnikatelských subjektů, nebo pro ně pracovat.
V poslední době se některá média vracela k vládní strategii pro rovnost žen a mužů, která byla schválena loni. Debatovalo se konkrétně o genderově vyvážených učebnicích.
Víte, to nebyl úplně solidní způsob informování o vládní strategii. Ta totiž obsahuje celou řadu zásadních věcí, například vytváření podmínek slaďování rodinného a soukromého života s profesním životem, dostatečnou kapacitu předškolních zařízení už od druhého roku života dítěte tak, aby oba rodiče mohli dále pokračovat v profesním růstu. Strategie reaguje na velký rozdíl v odměňování mužů a žen, ten je zhruba 22 procent za stejnou práci, zabývá se také nerovnoměrným zastoupením mužů a žen ve veřejných funkcích. To, že někdo z celé strategie vytrhne, z mého hlediska, okrajovou záležitost, a to otázku genderové korektnosti jazyka v učebnicích, to považuji za účelové zlehčování celého tématu rovnosti mezi ženami a muži.
Učebnice nechme stranou. Ale obecně je podle vás ve školství již dnes přístup k dívkám a chlapcům srovnatelný?
Já si nemyslím, že by se dnes nějak nerovně přistupovalo k dívkám a chlapcům třeba v první třídě základní školy. Nemyslím, že by byla nějaké přímá diskriminace, ať už dívek, nebo chlapců na našich školách. Téma jazykové korektnosti je doopravdy z hlediska důležitosti na jiné úrovni ve srovnání s dalšími zásadními věcmi, o kterých strategie mluví. To ale neznamená, že by nemohlo být věcně diskutováno. Ale neměla by to být taková karikatura, jak někteří komentátoři předvedli.
Vláda nedávno schválila novelu zákona o politických stranách, který jste předložil spolu s ministrem vnitra. Jaké povinnosti budou mít nově politické strany?
Velmi důležitá změna je povinnost zřídit transparentní účet a pouze přes něj posílat citlivé typy finančních příjmů nebo výdajů. Zejména jde o dary, které politické strany dostávají. To umožní veřejnou kontrolu, do jaké míry strany dodržují své zákonné limity, které jsou nastaveny. Důležité je i zavedení limitů přímo na dary. Na můj vkus až příliš volně návrh zákona stanovuje třímilionový limit na dary, ať už právnických, nebo fyzických osob. Doposud zde ale nebyl limit žádný. Pokud podnikatel dává politické straně tři miliony, jeho počínání bude vždy vyvolávat pochybnosti, zda je to pouhá dobročinnost, nebo zda očekává do budoucna od politické strany nějakou protislužbu.
Ústavní soud vyzval vládu, aby se vyjádřila k návrhu na zrušení části zákona o archivnictví a spisové službě, což by historikům znesnadnilo bádání v období nacistické a komunistické totality. Jak se k tomu vláda postaví?
Materiál, který je připraven pro vládu, je zpracován na základě podkladů z ministerstva vnitra, a příslušný paragraf 37 zákona o archivnictví hájí. Věc je poměrně komplikovaná, protože na jedné straně je zájem na svobodě bádání a na druhé straně je ochrana citlivých osobních dat. Je potřeba rozlišovat různé situace. Jedna věc je svobodně bádat a zveřejňovat informace o lidech, kteří se podíleli na věcech, které byly dokonce i tehdy protiprávní. To může být přiměřené. Ale vůbec to nemusí být pravda u zveřejnění údajů tehdejší oběti. Už tehdy došlo do zásahu jejich práv a ani současná podoba zákona tyto osoby nechrání, mohou být zveřejňována jejich citlivá osobní data. Domnívám se, že současná podoba zákona o archivnictví to dostatečně neřeší. Ta situace není jednoduchá. Nemohu předjímat, jak se k tomu postaví vláda, ani jak rozhodne Ústavní soud.
Sám ovšem vládě navrhujete podobu vládního stanoviska. Jak bude vypadat?
Já předkládám vládě ke zvážení návrh, který byl zpracován na základě podkladů z ministerstva vnitra. Za sebe bych se spíše klonil k tomu, aby vláda do řízení nevstupovala. Nechal bych na Ústavním soudu, aby rozhodl, do jaké míry je zachována proporce mezi různými zájmy - zájem o bádání o nedemokratickém období naší republiky a na druhé straně zásah do osobních práv obětí komunistického režimu.
A jaký je váš názor? Měli by mít historici nadále neomezenou možnost bádat v archivech StB a tak dále?
Domnívám se, že v zásadě by archivy měly zůstat otevřené. Zároveň by se měla hledat cesta, jak ochránit ty, kteří už byli oběti tehdy, tak, aby nebyli oběti znovu. Soud to nyní řeší v případě oběti komunistického režimu, která se domnívá, že i dnes je zasahováno do jejích práv tím, že se zveřejňují její citlivá data. Z právního hlediska to tedy není vůbec jednoduché téma.
