V programu deklarujete velkou podporu střední třídě v Česku. Není z něho ale příliš jasné, jak by podle představ TOP 09 probíhala podpora ekonomicky slabých a zranitelných obyvatel - seniorů, samoživitelek či sociálně vyloučených. Proč?
Střední třída dnes u nás nemá tak silný hlas jako třeba odbory, přitom je nejdůležitější pro ekonomiku a stabilitu země. Neustále se v současnosti zaobíráme tématy jako jsou samoživitelé. Neříkám, že to mají matky či otcové, kteří sami vychovávají dítě, jednoduché, ale je otázka, kolik těch opravdových samoživitelů, kteří nemají příjem od druhého rodiče, skutečně je. Také se neustále díky ČSSD bavíme o tom, že senioři jsou ohroženi chudobou. Mezi seniory je nepochybně skupina, která chudobou ohrožena je, což je problém, a těm by stát měl účinně pomoci. Ale většinu seniorů chudoba neohrožuje.
Markéta AdamováMarkéta Adamová (1984) je od roku 2013 poslankyní a od roku 2015 pak i místopředsedkyní TOP 09 a je stranickou expertkou na sociální oblast. Je členkou sněmovního výboru pro sociální politiku a podvýboru pro lidská práva. V minulosti měla v radě Prahy 8 na starosti sociální oblast a protidrogovou prevenci. V minulosti se věnovala se mezinárodnímu dobrovolnictví (v dětských domovech v Arménii a Maroku, pracovala s postiženými lidmi v Srbsku a absolvovala environmentální projekt ve Skotsku), spoluorganizovala dětské tábory a akce pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí v Česku. |
Myslím, že je nutné posilovat střední třídu, mezi kterou patří pracovití odpovědní lidé, tedy ti, co se nespoléhají jen na pomoc státu. Právě z jejich daní pak přece podporujeme potřebné a zranitelné. Ekonomicky slabší bychom se měli snažit vytáhnout ze dna, aby byli schopni postavit se na vlastní nohy. Záchranná síť tady má být jen pro tyto nejpotřebnější.
Jak byste ty nejpotřebnější definovala?
Jsou to lidé, kteří se ocitnou v tíživé sociální situaci, ať už vlivem ztráty blízkého, zaměstnání bez vlastního zavinění atd. Určitě však oni sami musí mít snahu se svou situací něco udělat, nesmí upadnout do pasivity s čímž jim je často také nutné pomoci.
Pak je tu část obyvatel, kteří objektivně nemají možnost svou situaci řešit sami, to jsou zejména osamělí staří lidé nebo závažně nemocní, handicapovaní, kteří jsou na pomoc druhých odkázáni. Čím méně bude v systému státní pomoci černých pasažérů, kterým vyhovuje se vézt, ale nic jim nebrání se o sebe postarat, tím více pak budeme moct pomáhat zmíněným skupinám lidí.
Těch se týká i diskutovaný zákon o sociálním bydlení, který prosazuje ministryně Michaela Marksová. Zvednete pro jeho současnou podobu ve sněmovně ruku?
Tento zákon se během posledních týdnů radikálně proměnil. Mám ale pocit, že stále je skupina lidí, kteří by měli mít podle ČSSD nárok na sociální byt, nastavena příliš široce.
Na zákoně je od počátku dobrá snad jen snaha sloučit dávky na bydlení, tedy příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení, do jedné jediné dávky. TOP 09 to navrhovala už dávno. Na druhou stranu stále nemáme zodpovězené otázky: jak nakonec bude fungovat prostupnost sociálního bydlení, jestli po lidech s nárokem na sociální byt bude také vyžadováno hledání si práce, jestli budou byty přidělovány na neomezeně dlouhou dobu nebo jestli lidé budou mít šanci se z takových bytů dostat do běžných bytů s tržním nájemným? Ministerstvo pro místní rozvoj mělo k zákonu dobré připomínky. Pokud ty budou zohledněné, tak zákon možná nabude přijatelnější podoby.
V tom případě byste ho podpořila?
Počkám si, jak bude vypadat definitivní podoba, ale rozhodně nepodpoříme zákon, který by poškodil trh s bydlením, napomáhal vzniku nových vyloučených lokalit a měl ambici řešit vše za lidi bez ohledu na jejich vlastní snahu.
S mottem „Bydlení je právo, ne zásluha,“ které razí podporovatelé zákona z řad aktivistů byste tedy nesouhlasila?
Obávám se, že představa, že nám všechno spadne bez práce do klína, je mylná. Přísloví, že bez práce nejsou koláče, platí v jakékoli době. Pokud chci bydlet, tak pro to musím něco udělat, musím být schopna si na to vydělat. Pokud jsem v situaci, kdy mi to objektivní důvody neumožňují, tak je pomoc druhých na místě. Zastávám názor, že bydlení, stejně jako ostatní lidské potřeby, je třeba získat vlastním přičiněním. Není to tak, že by si nějaký stát mohl dovolit každému na prahu života dát klíčky od bytu, od auta atd., protože je to právo. Tento způsob uvažování je pro mě nepochopitelný.
Jak byste motivovala dlouhodobé klienty sociálního systému, kteří nemají zdravotní omezení? Má se podle vás zvedat minimální mzda?
Minimální mzda se nedávno zvedala několikrát. Teď bych ji tedy určitě delší dobu nezvedala. V tomto je třeba hledat shodu se zaměstnavateli, kteří upozorňují na to, že zvyšování minimální mzdy dopadne zejména na ty, kteří ji pobírají, ve chvíli, kdy ekonomika nebude v tak dobré kondici. Pak přichází na řadu propouštění, protože firmy musí šetřit a mzdové náklady jsou pro většinu ze zaměstnavatelů zásadní. Mzdy v poslední době rostly v průměru o pět procent, což ukazuje že ekonomika je v opravdu dobrém stavu. Na druhou stranu firmám chybí asi 140 tisíc pracovníků na volná místa.
Proč se je podle vás nedaří obsadit nezaměstnanými?
Je stále poměrně nízká chuť lidí stěhovat se nebo dojíždět za prací. Souvisí to ale i s tím, že dopravní obslužnost některých míst je nízká a lidé pak jsou nedobrovolně nezaměstnaní i v lokalitách, odkud by mohli do práce dojíždět. Mimochodem za špatnou dopravní obslužnost nesou odpovědnost kraje a v nich do loňských voleb vládli v naprosté většině osm let sociální demokraté. V mnoha případech se nepotkává kvalifikace lidí s požadavky zaměstnavatelů, i když obsadit se dnes nedaří už ani nízko kvalifikované pozice.
Další problém je, že některým lidem život ze sociálních dávek vyhovuje. S těmi je třeba pracovat. Lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, rychle ztrácejí pracovní návyky. Už jen to, že by se měli o práci ucházet, je pro ně stresová záležitost, natož představa, že by měli najet do pravidelného režimu. S těmito lidmi je třeba intenzivně a individuálně pracovat, což by měla být úloha úřadů práce, ale třeba také Agentury pro sociální začleňování.
Jak pohlížíte na veřejnou službu pro dlouhodobě nezaměstnané, kterou nedávno vláda znovu obnovila?
To kvituji. Uvidíme, zda bude tento nástroj účinný a pomůže. Mimochodem nebyl to návrh této vlády, ale senátní návrh, vláda se teď k tomu hlásí, ale sama s dlouhodobou nezaměstnaností nic nedělá.
Kritici této úpravy namítají, že práce za několik desítek korun je v podstatě vykořisťování. Vy si to nemyslíte?
Musíme si uvědomit, že veřejná služba není a ani nemá být náhradou plnohodnotného zaměstnání. Měla by to být spíše snaha ty lidi udržet v kontaktu s nějakou činností a s režimem. Nemělo by to být určitě pro ně konečné řešení životní situace. Dlouhodobá nezaměstnanost je dno. Tito lidé by měli získat motivaci, aby se od toho dna odrazili, a aktivně se snažili najít zaměstnání.
O jaké voliče TOP 09 usiluje? V uplynulém roce se strana profilovala téměř výhradně bojem proti EET. O totožné voliče - živnostníky - usiluje primárně i ODS, představují přitom jen něco přes sedm procent elektorátu...
Oslovujeme zejména voliče střední třídy. Ty nedefinujeme příjmově ani tím, že jsou živnostníci, ale hodnotově. Jsou to lidé, kteří nechtějí, aby se o ně někdo staral. Berou odpovědnost za svůj život a chtějí mít možnost svobodně se postarat o sebe sama. Lidé, kteří odpovídají této definici střední třídy, tvoří asi čtyřicet procent obyvatel Česka. Jsou to menší a střední podnikatelé i zaměstnanci, lidé v IT, lékaři, učitelé, právníci, architekti, úspěšní řemeslníci...
Dnes je v parlamentu kromě nás nikdo nezastupuje. ČSSD se profiluje na voliče, kteří jsou více závislí na státu. Hnutí ANO naopak po střední třídě šlape, hlavně po živnostnících. Od EET počínaje až po dotace, které nejdou malým firmám, ale hlavně těm největším. U čehož jim asistuje KDU-ČSL.
A co ODS, expartner TOP 09 v Nečasově vládě?
S ODS se sice shodneme v rámci boje proti EET, ale jejich protievropské směřování také vůbec nenahrává střední třídě. Někteří představitelé ODS se netají tím, že bychom měli vystoupit z EU, s čímž nemůžeme souhlasit, protože by se to podepsalo zejména právě na střední třídě. Její životní standard by tím byl naprosto zásadně ovlivněn.
Od raketového nástupu TOP 09 do politiky v roce 2010 její preference klesají. Čím si to vysvětlujete?
V poslední době sledujeme znepokojující trend: mění se politické hřiště i politický marketing, zároveň se doba zrychluje a to nahrává populistickým slibům a siláckým řešením. My bychom proto měli být schopni zaujmout jednoduššími, kratšími a rychlejšími sděleními.
Pokles preferencí si ale vysvětluji i tím, že současné vládě se stále daří poukazovat na věci, které se děly za doby ekonomické krize, kdy vládla TOP 09. Většinu neúspěchu se snaží přihrát nám, ačkoli jsme nevládli za dobré situace. Oni teď naopak sklízí plody toho, že se daří, hospodářsky rosteme a je nebývale nízká nezaměstnanost. To jsou ale plody i úsporných opatření, která jsme zavedli za naší vlády. A další věc: my říkáme i ne zcela populární věci, nejen líbivá hesla typu „bude líp“. Myslím, že jsme v současnosti jediná skutečně nepopulistická strana.
Říkáte, že vaši cíloví voliči tvoří 40 procent populace. Které straně je přetáhnete?
Získat je chceme zejména mezi nerozhodnutými voliči, kteří mají často možná pocit, že nemají koho volit, ale věřím, že TOP 09 dají svou důvěru. Stejně tak věřím, že řada voličů ANO musí být dnes z počínání hnutí rozčarovaná, nejen kvůli kauzám jejího vedení, ale i proto, že se domnívali, že volí pravicovou stranu a ona mezitím právě střední třídu buď válcuje nebo zcela opomíjí a rozhazuje peníze za nové a vyšší sociální dávky, státní zaměstnance a zvyšuje byrokracii.
Jak to?
Neslibujeme nesplnitelné, hledíme i na horizont delší než jen jedno volební období, ne jako socialisti, kteří vládnou ve stylu “po nás potopa”. Nenecháme se ani strhnout aktuálními tématy, jako je třeba migrační krize, která vedou některé politiky už ne jen ke často oprávněné kritice Evropské unie, ale rovnou k slibům že z ní vystoupíme. Na základě vlny strachu, která se momentálně šíří ve společnosti, by dopustili dalekosáhlé ekonomické dopady, které by byly pro zemi naší velikosti drtivé.
Podpořila byste plán ministryně Marksové na zálohové výživné pro samoživitelky, jímž otcové dětí dlouhodobě neplatí alimenty?
Ne. Tento návrh předpokládá, že zodpovědní lidé budou platit za ty nezodpovědné a na jejich děti doplácet výživné. To je nepřijatelné. Stát by neměl v tomto směru nahrazovat sociální dávkou neplatiče výživného. Místo toho by měl zajistit vymahatelnost nezaplacených alimentů. To znamená, že by se na tom mělo mnohem více podílet ministerstvo spravedlnosti a justice. Tento problém je dlouhodobě jeden z málo řešených. S kolegou poslancem Martinem Plíškem jsme před časem předložili návrh novely, která by ještě přísněji postihovala neplatiče. Vidíme, že funguje například zabavování řidičských průkazů neplatičům. To je cesta, ve které bychom měli pokračovat, velmi se to osvědčilo.
Musí se zrychlit soudní řízení ve sporech o výživné. Rozhodně by také pomohlo, kdybychom už při rozvodu rodičů využívali v mnohem větší míře tzv. Cochemskou praxi, která usiluje o to, aby zájem dítěte byl na prvním místě, a aby se všechny strany dokázaly dohodnout, třeba i za využití mediátorů. Když rozvod probíhá kultivovaně, je to dobrá prevence, aby pak rodiče skutečně platili výživné. Neplacení výživného je totiž dost často jen pokračováním souboje bývalých partnerů. Samozřejmě, v situaci, kdy se výživné po jednom z rodičů dlouhodobě nedaří vymoci, mají nastoupit již existující sociální dávky: příspěvek na bydlení, přídavky na děti atd., které samoživitelce či samoživiteli pomohou.
Povinné odvody do penzijního systému by podle vašeho programu měly být nižší než v současnosti. U zaměstnanců dosahují odvody na sociální zabezpečení celkem 32 procent, u podnikatelů je to méně. Nakolik by tyto platby měly podle vaší vize klesnout?
V první fázi alespoň o tři procenta. Lidem by díky tomu zůstalo více peněz z jejich mzdy či platu. U současné mediánové mzdy, což je zhruba 23 500 Kč, bychom se mohli bavit už o zhruba sedmi set korunách navíc. A třeba u průměrné mzdy tady v Praze, která nyní činí kolem 34 600 Kč, by to bylo více než tisíc korun měsíčně, které by si člověk vydělal. Proč tolik peněz na daních vybírat a pak přerozdělovat na sociální dávky?! Když díky sníženým odvodům necháme lidem více peněz vydělat, tak nepotřebujeme přerozdělovat peníze formou dávky a platit úředníky, kteří toto přerozdělování musí zajistit.
Odvody jdou ale především na důchody. Z čeho je stát bude v budoucnu platit, když penzijní účet není vyrovnaný ani dnes a do budoucna to bude jen horší?
Tento výpadek by byl částečně kompenzován tím, že lidé by vydělané peníze víc utráceli, do státu by tak plynuly zase jiné daně ze spotřeby, jako je např. DPH.
Penzijní systém ovšem potřebuje zásadnější reformu. Návrhy, které přináší současná vláda, se týkají jen drobných kosmetických změn. Neřeší ale to, že demografický vývoj je neúprosný a v budoucnu nám skutečně budou chybět příjmy.
Jak by ona reforma měla vypadat? Kdyby se TOP 09 v budoucnu dostala opět k vládě, vrátila by do hry druhý pilíř?
Určitě by se vrátila základní myšlenka, že má fungovat financování penzí na více nohách, které systém drží. To je nevyhnutelné. Lidé musí mít větší spoluúčast a zodpovědnost za vlastní stáří. Nemusíme tomu říkat druhý pilíř, ale v podstatě by mělo jít o obdobný systém. Lidé by si sami spořili a investovali a stát by to do jisté míry garantoval.
Jak zajistit, aby penzijní reforma měla delší životnost než čtyři roky? Vámi zavedený druhý pilíř vzápětí nová vláda smetla..
Je nutné ho prosadit v rámci celého politického spektra za větší shody. Problém druhého pilíře byl zejména v tom, že se toto nepovedlo.
Od jakého věku si spoříte na penzi vy?
Já jsem začala, když jsem nastoupila do prvního zaměstnání, tedy od dvaceti. Další formou zajištění stáří je pak investice do vlastního bydlení.
V programu uvádíte, že „největším stabilizujícím prvkem společnosti je fungující rodina. Rodinu však ohrožují nebezpečí, která souvisejí s extremistickými postoji, které úctu k menšinám povyšují nad úctu k rodině.“ To trochu zní jako kdybyste partnerství dvou gayů či leseb nepovažovali za plnohodnotný základ rodiny...
Biologicky vzato to základ rodiny nemůže být, protože oni spolu dítě zplodit nemohou. Ke stejnopohlavním párům mám samozřejmě respekt. Na druhou stranu se netajíme tím, že nám jde o podporu rodiny ve smyslu: otec, matka a děti.
Marksová: V Česku nejsou rovné šance |
Podpořila byste společné osvojení dítěte registrovanými partnery?
To je zákon, který TOP 09 jako celek nepodporuje. Já jsem v tomto v rámci svého klubu v menšině. Osobně bych osvojení dítěte registrovanými partnery za určitých okolností neviděla jako problém. Ale stranicky máme dohodu, a já v tomto směru respektuji názor většiny v TOP 09.
Dále píšete, že „Praktiky a postupy při snaze mít dítě, které překračují obecně přijímané etické principy, jsou nepřípustné.“ Můžete vysvětlit, jaké postupy tím myslíte?
Je to samozřejmě vize ještě stále vcelku vzdálené budoucnosti, věda do té doby jistě pokročí a bude zřejmě umožňovat nové postupy, proto zdůrazňujeme etiku, nepochybuji o tom, že se povedou velké diskuse nad tím co je a co už není přípustné. V dnešní době se jedná o diskutované návrhy, které se týkají možnosti oplodnění ženy bez souhlasu partnera. Umělé oplodnění je léčba neplodnosti páru. Nemělo by to být tak, když to trochu přeženu, že bychom si chodili na objednávku pro děti na kliniku. Neměli bychom zapomínat na práva samotného dítěte.
Je něco, v čem byste sociální politiku současné vlády pochválila?
Souhlasím se snahou ministryně Marksové podporovat pěstounskou péči a děti z ústavů dostávat do rodin. Děti by neměly vyrůstat v ústavech. Alespoň u malých dětí do tří let by to měla být samozřejmost. Věkovou hranici bych klidně postupně zvyšovala, samozřejmě při zachování individuálního přístupu, ale případů, kdy je lepší ústav než pěstouni je málo.
Důležitá je samozřejmě také prevence toho, aby děti nemusely být vůbec z rodin odebírané. Příslušné služby by měly pracovat s rodinami a pomáhat jim překonávat krize. Když ale skutečně musí dojít k odebrání dítěte, tak zejména malé děti bych nesměřovala do ústavů, ale do pěstounské péče na přechodnou dobu. Příkladem z České republiky dokládající, že to může fungovat, je Zlínský kraj. Tam si stanovili cíl kojenecké ústavy nevyužívat a daří se jim. Podporuji pěstouny jak na přechodnou dobu, tak ty dlouhodobé, aby stejnou cestou šli i v dalších krajích.
V posledních letech se jakoby vytratilo rozdělení na pravici a levici. Téměř všechny strany se snaží definovat hlavně konzervativně. Vy sama o sobě říkáte, že jste pravičačka, co to podle vás v dnešní době znamená?
Důraz na odpovědnost jednotlivce za sebe, svou rodinu a blízké, svou komunitu a konečně i svou zem. Méně státu a jeho zásahů do našich životů, snahy životy lidí ovládat a určovat jim, jak mají žít. Naopak vytváření rovných podmínek pro všechny, aby měl každý šanci se uplatnit, rozvinout svůj talent, stejně jako rovnost před zákonem a vymahatelnost práva.
Stát si nezřizujeme od toho, aby nás neustále s prominutím buzeroval nebo od nás chtěl co nejvíc vybrat na daních, stát nám má především sloužit a má nás chránit. Lidé za svou aktivitu a pracovitost nesmí být trestáni vyššími daněmi a dalšími a dalšími překážkami, ale díky jejich píli se jim má žít lépe a mají mít za své daně od státu skutečně kvalitní služby.
Já sama jsem z rodiny, kde sice nebylo na rozhazování, ale jedno bylo nepřekročitelné - pokud něco chci, musím se o to zasloužit, musím pro to něco udělat. Ač jsou rodiče oba vyučení, já jsem chtěla vždycky vystudovat vysokou školu. Toho jsem dosáhla, bez jediné koruny podpory od rodičů, pracovala jsem na různých brigádách už na střední a po maturitě jsem se plně starala sama o sebe. Nikdy by mě nenapadlo, že bych měla o pomoc žádat stát. Tohle vědomí je pro mě základ pravicovosti.
