Patnáct let, tři prezidenti. Na co budete vzpomínat?
Předání pověřovacích listin prezidentu Klausovi, jako první lichtenštejnský velvyslanec v České republice, bylo jedním z nejvýznamnějších momentů mé diplomatické kariéry. Také samotná ceremonie byla působivá. Český stát má silný smysl pro symboliku a protokol. Myslím, že jsem nikdy v životě neviděla tak velkou lichtenštejnskou vlajku jako tu, která visela na Hradčanech právě v ten den.
Co vám nejvíce utkvělo v paměti?
Velký dojem na mě udělal pohřeb prezidenta Václava Havla v roce 2011. Zástupci z celého světa přijeli do Prahy, aby mu vzdali hold za jeho příkladné vůdcovství, odvahu při obraně svobody a jeho vizionářskou roli při budování demokracie v České republice po desetiletích komunistické vlády.
Proč nemělo Lichtenštejnsko velvyslance v Česku dříve?
Lichtenštejnsko a Česká republika obnovily diplomatické vztahy v roce 2009 po více než sedmdesátiletém přerušení. Uznání Lichtenštejnska jako stoletého nezávislého a suverénního státu bylo problematické již od vzniku Československa v roce 1918. Československo navázalo diplomatické vztahy s Lichtenštejnskem teprve po ukončení procesu aplikace pozemkové reformy na majetek knížete z Lichtenštejna. Po roce 1945 Československo odmítlo uznat existenci těchto diplomatických vztahů. K první výměně velvyslanců mezi oběma zeměmi došlo tedy až v roce 2011.
Vídní po stopách knížecího rodu. Objevte památky rodu Lichtenštejnů |
Lichtenštejnská knížecí nadace vede právní spory s Českem o majetek zabavený v roce 1945. Sledujete jejich vývoj?
Ano, snažím se sledovat všechny spory mezi Českou republikou a občany Lichtenštejnska, včetně těch, které se týkají Nadace. Sleduji také vývoj v českém soudnictví a vnímám rostoucí porozumění pro situaci a pohled Lichtenštejnska. Částečně již bylo uznáno, že Lichtenštejnci jsou etnicky Lichtenštejnci, nikoli Němci. Tento postoj se odráží i v situaci na Ústavním soudu České republiky a v rostoucím počtu odlišných stanovisek vůči většinovému postoji, který soud dosud zastával.
Jste sestřenice lichtenštejnského vládnoucího knížete. Usnadňovalo vám vaše postavení v knížecí rodině práci, nebo být princeznou je spíš komplikací?
Celkově to práci usnadňuje. Člověk získává pozornost, někdy možná i větší, než by si přál.
Mnoho malých dívek sní o tom, že jsou princeznami nebo si vezmou prince za muže. Vy jste skutečně princezna. Vyrůstala jste ve Vídni jako princezna, nebo naopak jako obyčejná dívka?
Vyrůstala jsem jako každá jiná dívka. Občas si ze mě ale spolužáci utahovali, protože naše škola sídlila na Liechtensteinstraße, naproti Lichtenštejnskému paláci, moje příjmení je Liechtenstein a moje národnost je lichtenštejnská. Přišlo jim to vtipné — a mně vlastně taky.
Čína je jejich soupeř i partner. Bambusová taktika se Vietnamu vyplácí, říká Kmoníček |
Nejste jen princezna, ale také prapravnučka císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty a mezi vaše předky patří třeba Karel IV. nebo Přemysl Otakar II. V rodinách se často říká: „Jsi úplně jako tvoje babička!“ nebo: „Chováš se přesně jako tvůj strýc!“ Říkalo se něco takového i u vás?
To by bylo spíš jako homeopatie. Myslím, že se všichni učíme od svých předků. Moji rodiče mě naučili, že vše, co udělám, nebo naopak neudělám, s sebou nese důsledky. Historický vývoj a rozhodnutí, která činili státníci, jsme doma rozebírali a diskutovali o nich. Jelikož mnozí z mých předků nesli odpovědnost představitelů státu, probírali jsme okolnosti, za kterých museli tato rozhodnutí učinit. Už v raném věku jsem si uvědomovala, že to nebylo snadné a často to znamenalo nutnost učinit složitá rozhodnutí.
Vnímáte u sebe nějaké typické geny nebo třeba zlozvyky zděděné po předcích?
Když jsem byla teenager, babička mi přinesla životopis císařovny Marie Terezie. Její život, množství překážek, které musela překonat, různé průkopnické reformy, které byly za její vlády v říši zavedeny, mě dodnes hluboce inspirují. Proto by mi vůbec nevadilo mít právě některé z jejích genů.
Jak se vyslovuje „svíčková“?
Vaše rodová linie nepochází z jižní Moravy, ale žila v podhůří Jeseníků. Vracíte se někdy do Velkých Losin?
Ano, byla jsem tam několikrát, jak oficiálně, tak soukromě. Přijetí bylo vždy velmi srdečné.
Nedávno jste v rozhovoru zmínila, že jste měla v pokoji obrázky Jeseníků. Máte je doma stále?
Jsem jedním ze sedmi dětí svých rodičů. Zmíněný obraz je nyní u jedné z mých sester a vždy mě potěší, když se na něj mohu podívat.
Někteří velvyslanci soutěží na sociálních sítích v tom, jak se učí česky nebo jaké české speciality mají nejraději. Měla jste čas naučit se česky?
Bohužel moje čeština není dobrá. Je to obtížný jazyk a ještě těžší je se ho naučit, pokud v zemi nežijete trvale (i jako velvyslankyně sídlila ve Vídni – poz. red.). Ale naučila jsem se vyslovovat „svíčková“.
Naučila jste se ji i vařit?
Je to jídlo, které mám velmi ráda a znám ho už od dětství. Recept na svíčkovou byl součástí naší rodinné kuchařky.
Lednice a další majetek zůstává státu, Lichtenštejnové neuspěli ani u Nejvyššího soudu |
Chtěla jste být diplomatkou odjakživa? Pracovala jste i v Africe, kde jste se podílela na různých humanitárních programech.
Mezinárodní dění mě vždy zajímalo. Vyrůstala jsem ve Vídni, asi padesát kilometrů od železné opony. Politické otřesy a jejich dopady na země sousedící s Rakouskem formovaly mé politické uvědomění a porozumění tomu, co znamená být nucen uprchnout ze svého domova. Naučilo mě to také vážit si svobody a demokracie a obojí bránit. Takže práce pro UNHCR byla něco, na co jsem se velmi těšila. V polovině 80. let mě UNHCR vyslalo do Súdánu. V té době se v zemi nacházelo téměř milion uprchlíků. Moje práce v Súdánu se týkala získávání finančních prostředků pro četné programy, které organizace v zemi a v různých uprchlických táborech později zaváděla.
Odcházíte do diplomatického důchodu, nebo si dáte jen pauzu a pak vás čeká nějaký post jinde ve světě?
Byla jsem pozvána ke spolupráci dvěma nadacemi. Jsem vděčná za příležitost, kterou mi nabídly a která mi umožní i nadále věnovat se tématům, jež jsou mi blízká a odpovídají mým profesním zkušenostem. A samozřejmě se také těším na více volného času.
Německo má nového velvyslance v Česku. Plánuje spolupracovat s regiony |
Jak se změnily česko-lichtenštejnské vztahy během vašeho působení ve funkci?
Výrazně se zintenzivnily a rozšířily. Obě země i jejich národy z těchto změn výrazně profitovaly. Vztahy s Českou republikou patří mezi priority zahraniční politiky Lichtenštejnska. Je to dáno jedinečnými více než sedm set let trvajícími historickými vazbami, příležitostmi, které toto bohaté společné dědictví nabízí, a také skutečností, že mezi oběma státy přetrvávají nevyřešené otázky.
Přestože Česko po roce 1989 majetek vaší rodině nevrátilo, knížecí nadace, různé fondy i samotný kníže podporují řadu projektů v Česku. Které z nich považujete za nejzajímavější?
Jedná se mimo jiné o projekty, které slouží jak ke společenské soudržnosti v České republice, tak i k zachování bohatého a působivého kulturního dědictví této země. Kníže z Lichtenštejna i lichtenštejnský stát také podpořili projekty zaměřené na odstranění škod způsobených ničivými povodněmi v roce 2024 nebo katastrofálním tornádem, které v roce 2021 těžce zasáhlo jižní Moravu.
